Východní Ukrajina: „Jsme ztracení a vyděšení“

Od vypuknutí konfliktu na východní Ukrajině uběhly již více dva roky, přesto tisíce zapomenutých obětí zůstává v oblastech blízko frontové linie, která se v současné době neposunuje. Od poloviny dubna 2014 bylo zabito více než 9.300 lidí a 21.500 jich bylo zraněno. Přestože se konflikt dostává mimo mezinárodní pozornost, často dochází k porušování loni uzavřeného příměří a zabíjení dalších lidí. Vleklý konflikt si vybírá svojí daň především u těch, kteří nemohli v době největších bojů utéct, a kteří jsou nyní zanecháni v blízkosti frontové linie, kde je každodenní ostřelování opět skutečností. Mnoho starších lidí zde uvázlo a mají přístup přístupem k malé či žádné pomoci. Trpí akutními mentálními poruchami a mají minimální přístup ke zdravotní péči potřebné k léčbě chronických onemocnění.

Lékaři bez hranic jsou nyní jednou z mála mezinárodních organizací, která poskytuje tolik potřebnou přímou zdravotnickou pomoc v oblastech blízko konfliktu. Týmy, které mají základny v Bachmutu a Mariupolu, provozují mobilní kliniky a zásobují zařízení léky a vybavením. Aby se dostaly k těm nejpotřebnějším, cestují po čtyřiceti různých místech. Kliniku provozují v prázdných školách, komunitních budovách nebo v opuštěných zdravotnických zařízeních. Někteří lidé dokonce lékařům nabídli, že mohou zdravotnickou péči poskytovat u nich doma.

Zatímco některá zdravotnická zařízení podél frontové linie se nyní obnovují, zdravotnický personál se do nich kvůli nebezpečné blízkosti vesnic ke konfliktu stále nevrátil. Mnoho klinik a nemocnic v některých oblastech je bez léků, jiná zdravotnická zařízení jsou částečně nebo úplně zničená.  

Léčba chronických onemocnění

Mezi hlavní zdravotnické potřeby starších lidí patří léčba chronických onemocnění, jako je například cukrovka nebo kardiovaskulární onemocnění. Lékaři bez hranic působí v oblastech poblíž frontové linie, kde se snaží zaplňovat mezery vzniklé vážným nedostatkem zdravotnické péče. Ve městech, do kterých lidé utekli, jako je například Mariupol, vede vysoká míra nezaměstnanosti a rostoucí inflace k tomu, že lidé s chronickým onemocněním si nemohou dovolit základní péči. Bez ní jim ale hrozí vážné zdravotní komplikace.

Vzhledem k tomu, že mezi pacienty Lékařů bez hranic je velké množství starších lidí, tvoří největší skupinu pacienti s kardiovaskulárním onemocněním. Častá je také cukrovka, kterou trpí přibližně desetina pacientů.

Poskytovat léčbu chronických onemocnění je výzvou, především v oblastech, do kterých se lze z bezpečnostních důvodů obtížně dostat. „Je důležité, aby pacienti s chronickým onemocněním měli nepřetržitý přístup k léčbě,“ říká Gabriela Das, koordinátorka lékařské péče Lékařů bez hranic. „Pokud se nemůžeme pravidelně dostávat k ohroženým pacientům, ujišťujeme se, že mají dostatečné množství léků do příští konzultace, čímž předcházíme zdravotním komplikacím.“

Odhaduje se, že 1.75 milionu lidí je kvůli konfliktu stále vysídleno, více než jeden milion z nich tvoří lidé v důchodu. Průměrný důchod je v přepočtu zhruba 1140 Kč měsíčně. Protože měsíční dávka léků na chronická onemocnění stojí v přepočtu přibližně 380 Kč, tedy třetinu důchodu, je pro mnohé nedostupná.

Raisa, 80letá žena v důchodu, žije v Taramchuku, v malé vesnici poblíž frontové linie. V srpnu 2014, zničilo její dům bombardování. Nyní žije v domě svých sousedů, kteří utekli, když konflikt zintenzivnil. „Jsme ztracení a vyděšení,” říká Raisa. „Život zde je hrozný, občas myslím na sebevraždu. Jsem zoufalá, že jsem ve svém věku v takovéto situaci.“

Trvalé psychické šrámy

Sarah Pierre/MSF

Odhaduje se, že 1.75 milionu lidí je kvůli konfliktu stále vysídleno, více než jeden milion z nich tvoří lidé v důchodu. Průměrný důchod je v přepočtu zhruba 1140 Kč měsíčně. Protože měsíční dávka léků na chronická onemocnění stojí v přepočtu přibližně 380 Kč, tedy třetinu důchodu, je pro mnohé nedostupná.

Po dvou letech konfliktu, který rozděluje rodiny a komunity, je psychické trauma všudypřítomné. Starší lidé jsou zvláště zranitelní. Mnozí z nich se museli rozloučit se svými dětmi a vnoučaty, které odešly hledat bezpečí do větších měst. Často pak zůstávají sami, bez jakékoliv psychické podpory. Běžně žijí přímo vystaveni konfliktu, úzkosti a depresi.

Lékaři bez hranic začali poskytovat psychologickou podporu jako součást svých zdravotnických aktivit v červenci 2014. Od té doby poskytli na 18 tisíc individuálních a skupinových konzultací. Významnou část z nich tvořily konzultace se staršími.

 „Vidíme, že starší lidé jsou vyděšení a cítí se, jako kdyby bláznili,” říká Viktoria Brus, psycholožka Lékařů bez hranic v Kurakhove. „Začínají zapomínat, mlčí a nic neříkají. Učíme je základním mechanismům pro vyrovnávání se s jejich životní situací, díky kterým se mohou cítit lépe. Připomínáme jim jejich významnou roli v rodině a to, že mohou pomoct i malými věcmi, jako je například rozmluva s ostatními obyvateli vesnice.“

Úzkostí trpí více než polovina pacientů Lékařů bez hranic s psychickými potížemi. „Přímé vystavení konfliktu je jednou z hlavních příčin tak vysokého výskytu úzkosti,“ říká lékařka Das. „Pocit bezmoci a nejistoty ohledně budoucnosti tomu přispívá. Takový stres vede ke zhoršování fyzických symptomů a k dalším zdravotním potížím. Často se setkáváme s pacienty trpícími vysokým krevním tlakem. Přestože se léčí, často mají kvůli emocionálnímu vypětí obtíže s dýcháním, bušením srdce a spánkem. Je proto klíčové, aby zdravotnická péče byla poskytována společně s psychickou podporou, čímž se sníží rizika pro mentální a fyzické zdraví lidí.“

Žádný přístup do oblastí, které nejsou ovládané vládou

Do roku 2015 působili Lékaři bez hranic na obou stranách frontové linie – poskytovali zdravotní péči v oblastech ovládaných vládou, ale i jinde. V říjnu 2015 však bylo Lékařům bez hranic odebráno povolení působit v samozvané Luhanské lidové republice a v Doněcké lidové republice. Nyní mohou Lékaři bez hranic působit pouze v oblastech ovládaných ukrajinskou vládou. „Tím, že naše týmy musely opustit Luhansko a Doněcko, zanechaly za sebou tisíce pacientů, kteří potřebovali pomoc,” říká Mark Walsh, vedoucí mise na Ukrajině. „Nyní máme starost především o ty, kteří trpí nemocemi jako je cukrovka, chronické onemocnění ledvin, srdeční choroby nebo tuberkulóza. Abychom mohli uspokojit potřeby obou stran konfliktu, jsme nadále odhodlaní obnovit aktivity v Doněcku i Luhansku, jakmile to bude možné.

Lékaři bez hranic darovali v roce 2015 léky a zdravotnické vybavení více než 350 zdravotnickým zařízením na obou stranách frontové linie. Umožnili tak ošetření 9.900 pacientů s válečnými zraněními, léčbu více než 61 tisíc lidí trpících chronickým onemocněním a asistenci při 5.100 porodech. Týmy také ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví poskytly 159.900 základních zdravotních konzultací a 12 tisíc psychologických konzultací. Lékaři bez hranic poskytují první pomoc a distribuují vodu lidem, kteří čekají na překročení frontové linie v kontrolních bodech v Novotritsku, Zaisteve a Mayorsku v dlouhých frontách v letním horku.

Do konce července 2016, po dvou letech poskytování tolik potřebné zdravotnické a humanitární pomoci lidem zasaženým konfliktem v Bakhmutu a okolních oblastech, zde Lékaři bez hranic uzavírají své aktivity. Některé z nich budou předány jiným neziskovým organizacím společně s vybavením a zásobami, které budou v následujících měsících potřeba k poskytování pomoci.

Zobrazit větší mapu