10 Říj 16 15 Zář 17

Vedoucí mise Lékařů bez hranic v Sýrii: Aleppo ničí před našima očima

Carlos Francisco koordinuje projekty Lékařů bez hranic v Sýrii od ledna 2015. Sledoval, jak se válečný konflikt zhoršoval, a jak míra destrukce dosahovala měřítka, které předtím nikdo neviděl. Zejména v posledních třech měsících na východě Aleppa. Od porušení příměří v září se zintenzivnily nálety prováděné syrskými a ruskými jednotkami, které hrozí, že obklíčenou oblast srovnají se zemí.

„V obležení žije zhruba 250 tisíc lidí. Nemohou se dostat k pomoci, ani utéct,“ upozorňuje Francisco. „Nejdřív bylo zasaženo okolí, pak cesty vedoucí do města, pak nemocnice, vodní zdroje, obytné čtvrti, vybavení záchranářů. Mluvíme o městě, které je vyčerpané pěti lety války, a do něhož se nedostala žádná pomoc už od června, kdy obléhání začalo. O městě, které je ničeno a srovnáváno se zemí přímo před našima očima.“

Francisco se nachází na jihu Turecka. Jeho tým je v pravidelném kontaktu s osmi nemocnicemi, které Lékaři bez hranic podporují na východě Aleppa. „Než začalo obléhání, posílali jsme dodávky každé tři měsíce,“ říká Francisco. „K pokrytí zdejších rozsáhlých potřeb to nestačilo, ani s pomocí od dalších partnerů, kteří je podporovali. Když se nemocnice stávají terčem náletů – a mluvíme o 23 útocích jen za poslední čtyři měsíce – jsme s nimi v každodenním kontaktu, abychom zjistili, jak moc byly zasaženy a jak můžeme pomoci. Právě teď potřebují úplně všechno. Říkají nám: Pošlete cokoliv máte, sterilní i nesterilní gázu, bereme cokoliv, potřebujeme všechno. Ale za stávajících okolností jsme bezmocní a nemůžeme jim pomoci.“

Východ města je úplně obklíčený od července, tedy krátce od konce Ramadánu. Někteří lékaři využili možnost spojit se na Ramadán s rodinami v Turecku. Pak ale zjistili, že se nemohou vrátit. „Sledujeme, že zde na jihu Turecka je to pro ně velmi těžké,“ popisuje Francisco. „Trpí, protože se nemohou vrátit a pomáhat. Cítí se frustrovaní a bezmocní. Mnoho lékařů mohlo z Aleppa už dávno z ekonomických důvodů utéci a usadit se v Turecku či v Evropě. Rozhodli se ale zůstat. Míra jejich odhodlání pomáhat lidem, věnovat se své práci, svým nemocnicím a Aleppu je obdivuhodná. Tím spíše, že oni a jejich rodiny čelí smrti den co den.


Týmy Lékařů bez hranic se už déle než rok nemohou dostat od Aleppa a navštívit nemocnice, které organizace podporuje. „Je zřejmé, že jsme ztratili možnost jakkoliv významně pomáhat,“ říká Francisco. Lékaři bez hranic už od začátku války nemají povolení pracovat v oblastech kontrolovaných vládou, mohli však působit v oblastech kontrolovaných opozicí, mimo jiné v zemědělských regionech na severu a východě Aleppa; v Maskanu mezi Aleppem a tureckými hranicemi a v Al Salamahu, kde provozují hranici, která poskytuje primární a sekundární zdravotní péči.

Lékaři bez hranic pomáhali také vysídleným obyvatelům. Zhruba 100 000 lidí muselo opustit své domovy kvůli jednotkám Islámskému státu, které postupovaly na západ, a vládním složkám mířícím ze severu do Azazu. Od chvíle, kdy syrská armáda obsadila Maskan a nemocnice byla poškozená bombardováním, se pro Lékaře bez hranic dost významně zúžilo pole působnosti. „Lidé okolo Maskanu museli rovněž opustit domovy a my k nim ztratili přístup,“ vysvětluje Francisco. „Je těžké určit, kolik vysídlených lidí tam je. Někteří odešli do Idlíbu, kde je více táborů pro vysídlené, mnoho jich ale žije na polích a spí pod stromy.“

Obyvatelé východního Aleppa ani nemají možnost opustit své domovy. Jsou uvězněni ve městě, které ztělesňuje rozsah zkázy v syrské válce, v níž se využívají všechny druhy smrtících zbraní. „V současnosti máme zprávy o tom, že na západ Aleppa útočí opozice,“ říká Francisco. „Úroveň destrukce je ale tak jiná, že se to s děním na východě vůbec nedá srovnávat.“

Lékaři bez hranic žádají o zastavení bezohledného bombardování východního Aleppa, evakuaci raněných a nemocných, o umožnění vstupu pro humanitární pomoc a o respektování práva civilního obyvatelstva opustit bojovou oblast.

Posledních 35 lékařů na východě Aleppa, mezi nimiž je i sedm chirurgů, nastupuje do služby ve všech osmi zbývajících nemocnicích tak často, jak je to jen možné. Vědí totiž, že potřeba jsou všude. „Lékaři, kteří se nemohou dostat zpět do Aleppa i náš vlastní personál tady – ti všichni mluví o svých kolezích tam a o lidech na východě Aleppa se stejným zármutkem,“ popisuje Francisco. „Říkají: Oni tam trpí a my tady pláčeme.“

Lékaři bez hranic podporují osm nemocnic v Aleppu. Provozují šest zdravotnických zařízení v severní Sýrii a podporují více než 150 zdravotních center napříč celou zemí, z nichž mnoho se nachází na obléhaných územích.

Zobrazit větší mapu

{{{ labels.morehistories }}}