{{ subitems[item.mlid].body }}
{{ subitems[item.mlid].linktitle }}
Sýrie: Neakceptovatelné humanitární selhání
Vyjádření mezinárodní prezidentky Lékařů bez hranic, Dr. Joanne Liu
Konflikt v Sýrii vstupuje do pátého roku svého trvání. Válka se nadále projevuje brutálním násilím, které nerozlišuje mezi civilisty a bojovníky.
Statisíce lidí byly zabity a polovina syrské populace musela uprchnout buď do jiné části země, nebo za hranice. Syrská města jsou v obležení a odříznutá od jakékoli pomoci zvenčí. Lidé jsou uvězněni mezi stále se posunujícími frontovými liniemi mezi vládními silami a nesčetnými ozbrojenými skupinami.
Tisíce zdravotníků zabito, uneseno nebo vysídleno
Tisíce lékařů, zdravotních sester, farmaceutů a zdravotníků byly zabity, uneseny nebo vysídleny kvůli násilí a ve zdravotnickém vzdělání o odborných zkušenostech tak vznikly obrovské mezery. Z odhadovaných 2.500 lékařů působících na začátku konfliktu v Aleppu jich v doposud funkčních nemocnicích zůstalo méně než tisíc.
Zoufalá volání Syřanů o pomoc plní sociální média, ale zdá se, že se z nich stal jen šepot na pozadí války. Miliony lidí v ohrožení potřebují pomoc a tak by Lékaři bez hranic nyní v zemi měli mít jeden ze svých největších zdravotnických programů ve své dosavadní 44leté historii. Proč tomu tak není?
Když konflikt propukl, začali Lékaři bez hranic podporovat zdravotnickými zásobami sítě syrských zdravotníků, kteří léčili raněné. Od vlády se nám nepodařilo získat povolení pracovat uvnitř země. Tím, že jsme přímo oslovili opoziční skupiny, jsme si dokázali vyjednat přístup do jimi kontrolovaných oblastí na severu Sýrie a mohli tam začít poskytovat přímou přeshraniční pomoc.
Vyjednávání s různými ozbrojenými skupinami
V roce 2013 jsme uvedli do provozu 6 nemocnic na územích ovládaných opozicí, kde jsme poskytovali tisíce vyšetření, asistovali jsme u porodů a prováděli chirurgické zákroky. Vyjednávání s rozličnými ozbrojenými skupinami bylo sice náročné, umožnilo nám ale vysílat mezinárodní týmy zdravotníků, aby pracovaly po boku svých syrských kolegů.
Opakovaně jsme vyjednávali dohody s různými místními vůdci, abychom zajistili respekt vůči naší přítomnosti, bezpečnost našich týmů a nezasahování do zdravotnických aktivit. Skupiny se často měnily a my jsme museli naše dohody znovu vyjednávat s veliteli různých uskupení, např. Armády mudžáhidů (Džajš al-mudžáhidín), Islámské fronty, Džabhat al-Nusra, různých frakcí Syrské osvobozenecké armády či ISIS (později přejmenované na Islámský stát – IS).
Nikdy jsme ale neměli možnost poskytovat přímou pomoc většině obyvatel země, která je uvězněna přímo v srdci konfliktu. Násilí a špatná bezpečnostní situace, útoky na zdravotníky a jejich zařízení a absence vládního povolení pracovat v Sýrii byly hlavními překážkami, které nám nedovolily rozšířit naši zdravotnickou činnost. Míra omezení nás sice neuspokojovala, stále jsme toho ale mohli dělat více než dnes.
Spolupracovníci Lékařů bez hranic uneseni Islámským státem
V polovině roku 2013 dorazili do oblastí, kde jsme provozovali většinu svých nemocnic, bojovníci skupiny ISIS (pv roce 2014 přejmenované na Islámský stát – IS). S jejími veliteli jsme uzavřeli dohody o tom, že se nebudou vměšovat do vedení nemocnic a že budou respektovat zdravotnická zařízení Lékařů bez hranic. Pak ale vojáci ISIS unesli 2. ledna 2014 třináct našich spolupracovníků. Bylo mezi nimi osm místních kolegů, kteří byli propuštěni po několika hodinách a pět mezinárodních spolupracovníků, kteří zůstali v zajetí pět měsíců. V důsledku tohoto únosu jsme byli nuceni stáhnout všechny naše mezinárodní týmy ze Sýrie a uzavřít nemocnice na územích kontrolovaných ISIS.
Místní vůdci nově přejmenovaného Islámského státu (IS) nás opakovaně žádali o obnovení zdravotnické podpory na územích pod jejich kontrolou. O tom jsme ale nemohli uvažovat vzhledem k tomu, že IS si naše týmy vybral za terč a porušil dohody, k nimž se zavázal. Neobdrželi jsme od vedení IS nezbytné záruky, že naši pacienti ani pracovníci nebudou zajati a nebude jim ublíženo.
Nadále provozujeme tři nemocnice, kde pracují naši syrští zaměstnanci: jednu ve městě Atmeh a dvě v Aleppu. Kromě nich máme ještě tři další zdravotnická zařízení na severu Sýrie. Naše pomoc je však omezená.
Barelové bomby pustoší Aleppo
Letecké bombardování Aleppa si vyžádalo tisíce mrtvých a raněných a nechalo za sebou zničené domy a infrastrukturu. Na východě Aleppa je teď přístup ke zdravotní péči v podstatě nemožný, protože se nedostává zásob i kvalifikovaného zdravotnického personálu. Týmy Lékařů bez hranic zaznamenaly nárůst zdravotních komplikací, jakou jsou např. potraty, předčasné porody a porodní komplikace. U chirurgických pacientů častěji dochází k infekcím a roste úmrtnost – to vše kvůli překážkám bránícím poskytování pooperační péče a nedostatku antibiotik.
Byli jsme sice přinuceni omezit naše přímé zdravotnické aktivity v zemi, nadále ale pokračujeme v podpoře sítí syrských zdravotníků, kteří se neúnavně snaží léčit své pacienty. Pro syrský zdravotnický personál v obležených oblastech a v zónách aktivního konfliktu jsou zásadní zásoby léků a materiálu, které jim pravidelně darujeme. Zdravotnické zásoby se posílají po nebezpečných silnicích prošpikovaných kontrolními stanovišti, na nichž je vysoká pravděpodobnost zabavení materiálu, zatčení nebo dokonce smrti. Taková podpora ale zdaleka nestačí na to, co by bylo potřeba. Mnoha podporovaným zařízením stále chybí vybavení i personál a my jim nejsme schopni poskytnout přímou podporu, abychom na tyto potřeby reagovali.
Práce v nejsložitějších válečných zónách
Jeden ředitel nemocnice v obležené oblasti nedaleko Damašku nám řekl, že jeho provizorní nemocnice přijala 128 raněných po těžkém bombardování přeplněného tržiště. Členové jeho týmu dokázali zachránit 60 pacientů, 68 jich ale ztratili. Během jediného dne použili téměř veškeré zbývající zdravotnické zásoby.
Lékaři bez hranic v dnešní době pracují v některých nejsložitějších válečných zónách světa, od Afghánistánu přes Jižní Súdán až po Jemen. Naše traumatologické centrum v Afghánistánu, které jsem nedávno navštívila, je ukázkou toho, jakou pomoc by Lékaři bez hranic byli schopni poskytovat obyvatelům Sýrie.
V 80lůžkovém centru v Kundúzu na severu Afghánistánu leží ranění bojovníci vedle svých bývalých protivníků i civilistů – všichni totiž potřebují zdravotní péči. Všechny skupiny v této sporné části země respektují naše afghánské kolegy i mezinárodní personál. Bezpečné podmínky pro práci a nevměšování se do zdravotnické činnosti byly vyjednány se všemi zainteresovanými subjekty a aktéry, včetně afghánské vlády, vedení Tálibánu (Islámského emirátu Afghánistánu) a silami ISAF vedenými USA.
Sýrie zoufale potřebuje rozsáhlou humanitární pomoc. K ní ale nedojde, dokud se jednotlivé strany konfliktu nespojí s humanitárními organizacemi a nedohodnou se na praktických krocích, které umožní bezpečné a efektivní poskytování pomoci. Všechny ozbrojené strany konfliktu musí umožnit humanitární přístup k civilistům, k čemuž je zavazuje mezinárodní humanitární právo.
Obyvatelé Sýrie v posledních čtyřech letech nepředstavitelně trpěli a pokračující bránění humanitární pomoci jejich utrpění ještě více zhoršuje. Syřanům se nedostává té nejzákladnější pomoci a svět se už nemůže dál dívat jinam. Můžeme a musíme toho pro obyvatele Sýrie udělat více.