13 Úno 12 25 Lis 19

Sýrie: „Lékaři pomáhají pacientům utíkat z veřejných nemocnic…“





LIBANON, 8. 2. 2012. Pacienti a lékaři, kteří uprchli ze Sýrie, podávají svá svědctví.

Svědectví všeobecného chirurga, který na konci roku 2011 uprchl ze Sýrie:

Bezpečnostní složky znají mé jméno a hledají mě, protože jsem pomáhal demonstrantům.

Dostávaly se ke mně tři typy případů. První byli ti, kteří mohli být ošetřeni přímo na lokální klinice. Většinou šlo o ošetřování lidí zraněných kulkami z loveckých pušek. Taková střela vytváří mnoho střepin, které způsobují rány. Na klinice jsme také mohli ošetřovat další jednodušší zranění a fixovat zlomeniny.

Dalším typem případů byly méně akutní situace, jako například kulky uvízlé v něčí noze. Tyto pacienty je možné uložit na dva nebo tři dny, než je pošleme do nemocnice. Tam je nutné dojednat, že střelu z těla vyjmou tajně, protože kdyby na to přišly bezpečnostní síly, byli by pacienti zatčeni. 

Třetím typem situací byly akutní případy. Ty musí být okamžitě odeslány do nemocnice, a pak už záleží jen na štěstí, jestli je pacient zatčen nebo nikoliv. V každém případě jsou všechny jeho informace zaznamenány strážemi, včetně jména ošetřujícího lékaře a detailů o zranění. V takové situaci nemůžete pacientům plně pomáhat.

Někdy se lékařům podaří ošetřit jednodušší případy a pak umožnit pacientům zmizet, aniž by byli viděni nebo registrováni. Pokud je však nutné pacienta zapsat, je na to upozorněna administrativa nemocnice a informace se tak dostane k bezpečnostním silám.

Většina ošetřovatelů v těchto veřejných nemocnicích podporuje režim. Před pacientem například diskutují o tom, že mu amputují nohu, protože podporuje revoluci. Někdy urážejí pacienty, bijí je a říkají jim „Chceš svobodu? Tohle je ta svoboda, kterou chceš?“

Jindy se rozhodnou pro amputaci, protože věří, že těmto pacientům nemá cenu pomáhat nebo zachraňovat jejich končetiny.

Ve veřejných nemocnicích je dost vybavení i léků, problém je, že 95 procent pacientů do nich nejde. Místo toho jsou ošetřováni v polních nemocnicích – lidé ze sousedství se usnesou na jednom domě, kam snášejí raněné a rozhodují, co s nimi. Těchto polních nemocnic je pochopitelně velmi málo, ale snažíme se v nich pomáhat a operovat kritické případy.

Jak to tedy probíhá: pacient je přenesen do domu, kde mu další lidé zavážou oči a odvezou ho na jiné místo, kde o něj bude postaráno. Dokonce ani lékaři neví, kde přesně se tajné nemocnice nacházejí. Jsou jim také zavázány oči a tak jsou dopravováni k pacientům.

Snažíme se polní nemocnice vybavovat, ale ne vždy se nám podaří udržet potřebný standard. Nemají odpovídající ventilaci a sterilizaci. Používáme pokoje v domech, které rozhodně nesplňují standardy pro chirurgické operace, ale je to vše, co jsme schopni udělat.

Připravili jsme také operační sály, které jsou zapečetěny a připraveny na to, až se situace opravdu vyhrotí. Jsou to skryté zazděné místnosti, které tak nenajdou ani bezpečnostní síly při domovních prohlídkách. Budou použity, až bude potřeba ošetřovat velké množství pacientů najednou.

Násilí se stále stupňuje, a s ním i počet raněných. Jsou také používány stále účinnější zbraně – zaznamenali jsme například lidi zraněné kulkami, které v těle vybuchují. Ošetřoval jsem jednoho mladého muže se šesti průstřely. Cestoval se svou rodinou v autě a nezastavil u kontrolního zátarasu, a proto na jeho auto několikrát vystřelili.

V jiném případě vtrhli do operačního sálu soukromé nemocnice policisté a odnesli uspaného pacienta.

Dokud jsem ošetřoval tajně a nikdo nevěděl, že pomáhám raněným, nic mě neohrožovalo na životě. Když se však moje jméno doneslo k policistům, musel jsem odejít, abych neohrozil svou rodinu.

Lékaři bez hranic nemohou v Sýrii přímo působit, ale podporují tajnou síť tamních lékařů. Několik měsíců jsme o těchto aktivitách ze zjevných bezpečnostních důvodů mlčeli.

Z různých zdrojů uvnitř země víme, že veřejná zdravotnická zařízení a personál jsou úřady používány jako nástroj represí, což zraněným lidem bránit vyhledat léčbu.

Jako zdravotnická organizace se Lékaři bez hranic rozhodli k této situaci zaujmout veřejné stanovisko.

Shromáždili jsme svědectví od zraněných pacientů ošetřovaných mimo zemi a od lékařů vně i uvnitř Sýrie, která teď chceme zveřejnit. Na základě těchto svědectví naše analýza situace konstatuje, že v Sýrii je medicína používána jako nástroj perzekuce.

{{{ labels.morehistories }}}