{{ subitems[item.mlid].body }}
{{ subitems[item.mlid].linktitle }}
„Syřané si v Libanonu pomáhají. Ale stýská se mi a doufám, že se vrátím domů“
Aya je šestnáctiletá syrská dívka a máma půlročního chlapečka. Patří mezi více než 1,5 milionu lidí, kteří po vypuknutí války v Sýrii uprchli do Libanonu. Kromě toho, že se jí dramaticky změnil život, nemůže si v Libanonu dovolit platit za lékařskou péči. Proto chodí na kliniku Lékařů bez hranic v uprchlickém táboře Šatíla v Bejrútu.
Její rodina jezdila do Libanonu pravidelně už před začátkem války v Sýrii. „Trávili jsme tam vždy nějaký čas na dovolené,“ vzpomíná na své rané dětství dívka, která pochází ze severozápadní syrské provincie Idlíb. Jednou, když rodina opět vyrazila na pravidelnou cestu do sousední země, ocitla se v situaci, kdy se už nemohla vrátit domů. V Sýrii vypukla krize, Idlíb pro ně přestal být bezpečným místem. Rodina zůstala v Libanonu. To bylo před více než pěti lety a od té doby rodné město neviděli.
„V Idlíbu nezůstal z naší rodiny nikdo. Příbuzní jsou roztroušení v Libanonu, Saudské Arábii a část jich žije v Damašku. Podle toho, co víme, jsou zatím v pořádku a v bezpečí,“ vypráví mladá Syřanka, jež momentálně žije s manželem a malým synem v Sabře, chudé čtvrti libanonské metropole Bejrútu.
V Sýrii se její otec živil prodejem zeleniny v obchodě. V Libanonu si něco vydělá prodejem zeleniny z vozíku, se kterým křižuje Bejrút. Stejně jako dvaadvacetiletý manžel Ayi. „Tatínkovi se moc nedaří. Je to už starší muž a pracuje s mladými kluky, kteří někdy prostě nepřijdou do práce. Můj muž si ale zatím vede dobře,“ přibližuje, jak si rodina vydělává na živobytí.
Aya neplánovala, že by se vdávala tak mladá. Kdyby jí válka dramaticky nezměnila život, možná by v Sýrii dál chodila do školy. Studovat v Libanonu je pro ni obtížné. „V Sýrii jsem chodila do školy, kde bylo vše v arabštině. V Libanonu se některé hodiny vyučují v cizím jazyce. Takže jsem se tady začala učit na kadeřnici.“ Mezitím se provdala a porodila syna. Od učení proto upustila. „Zamilovala jsem se. Můj muž je také Syřan, seznámili jsme se v Bejrútu, je to rodinný přítel,“ vypráví.
V prvních měsících po svatbě museli mladí manželé žít společně s rodinou. Teprve nedávno se jim podařilo pronajmout si vlastní pokoj. „Bydlíme teď sami s naším synem Mohamedem a máme trochu soukromí,“ říká Aya, zatímco se synem čeká na vyšetření a očkování ve zdravotním středisku Lékařů bez hranic v palestinském uprchlickém táboře Šatíla na jihu Bejrútu, jenž sousedí se čtvrtí Sabra.
Lékaři bez hranic otevřeli kliniku v Šatíle v roce 2013. Poskytují v ní základní lékařskou péči, péči zaměřenou na sexuální a reprodukční zdraví a psychologickou podporu. Před dvěma lety v Šatíle kromě toho otevřeli nové středisko pro matku a dítě, jelikož se ukázalo, že většina těhotných Syřanek žijících v jižních předměstích Bejrútu si nemůže dovolit platit za porod v libanonských nemocnicích. Běžný porod v nich totiž vyjde na 200 amerických dolarů (přes pět tisíc korun), a přestože UNHCR (Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky) pokryje 75 procent této částky, někteří uprchlíci nemají na zbývající sumu. Jakékoli komplikace během porodu navíc znamenají další náklady. Lékaři bez hranic poskytují lékařskou péči ohroženým lidem bezplatně.
Aya je jednou z nich. Přestože její manžel něco vydělává, poplatky za zdravotní péči jsou pro ně příliš vysoké. O klinice Lékařů bez hranic se doslechla od kamarádek a sousedek. Takže když otěhotněla, začala tam docházet kvůli prenatální péči, pak v ní porodila syna Mohamada, kterému je teď půl roku. A nyní s ním stále dochází na kliniku - do poporodní poradny, na vyšetření a očkování.
Na svůj život si nestěžuje a zdá se, že svou současnou situaci přijímá takovou jaká je. Většina z jejích přátel v Libanonu jsou Syřané a navzájem se podle ní podporují. Přesto se jí po Sýrii stýská a doufá, že se tam jednoho dne vrátí. „Doufám, že tam jednou bude zase mír, my budeme moci zpět a s mužem si pořídíme vlastní dům, kde budeme mít soukromí.“ Teď se ale její rodina nikam z Libanonu nechystá. „Už to tady známe,“ vysvětluje Aya s tím, že zároveň chápe syrské uprchlíky, kteří pokračují v útěku do dalších zemí. „Jsou velmi chudí a zoufalí.“
Od počátku syrského konfliktu v roce 2011 přišlo do Libanonu odhadem více než 1,5 milionu syrských uprchlíků a palestinských uprchlíků ze Sýrie. Malá, zhruba čtyřmilionová země, se s s akutními humanitárními a zdravotnickými potřebami lidí potýká jen s obtížemi. Většina lidí na útěku je závislá na humanitární pomoci. V Libanonu neexistují oficiální uprchlické tábory, takže rodiny často přežívají v provizorních příbytcích, jako jsou stany, garáže, statky, staré školy a rozestavěné budovy. Lékaři bez hranic provozují v Libanonu jedenáct klinik základní lékařské péče a tři střediska péče o matku a dítě.
Čtěte dále: