Světový den tuberkulózy (24.3.)

V programu na léčbu rezistentní tuberkulózy (MDR-TBC) v Arménii, vedeném Lékaři bez hranic, je dokončení léčby důležitým tématem. Ve skupině pacientů, přijatých do programu v roce 2007, přibližně 21% léčbu nedokončilo.

Léčba MDR-TBC může trvat až dva roky a pacienti musí denně užívat kombinaci toxických léků, injekcí a prášků. Vedlejší účinky jsou často nesnesitelné, mohou zahrnovat nevolnost, dezorientaci, anebo zhoršit dosavadní zdravotní potíže, obzvláště ty, které jsou spojeny s ledvinami a játry. A to až do takové míry, že lékaři jsou nuceni u těchto pacientů léčbu přerušit a prohlásit je za neléčitelné.

Kromě zdravotnického personálu, který léčí pacienty s MDR-TBC, jsou nedílnou součástí týmu Lékařů bez hranic také sociální pracovníci a psychologové. Jejich úkolem je motivovat pacienty, aby tuto náročnou léčbu přečkali až do konce. „Když pacient není psychicky v pořádku, bude pro něj těžké tuto nemoc překonat,“ řekla vedoucí psychologického týmu Lékařů bez hranic Hasmik Hakopjanyan.

Tuberkulóza v Arménii sebou nese obrovské stigma. Aby byla léčba úspěšná, musí v ní být zohledněny také pocity izolace způsobené nemocí, hospitalizace a následná léčba. „Je běžné, že pacienti trpí depresemi, jsou stresováni a chybí jim sebedůvěra,“ dodala Hasmik, která se svým týmem psychologů navštěvuje pacienty ve všech stádiích léčby: od těch hospitalizovaných až po ty v domácí léčbě, kteří pravidelně přicházejí na kliniku, kde dostávají balíček léků. Vztahy v rodině se mohou v důsledku onemocnění dramaticky změnit a pacienti potřebují odborné konzultace, které jim pomohou se s tím vyrovnat. „Když se jedná o mužského pacienta a je jediným pracujícím v celé rodině, může se u něj objevit pocit zbytečnosti,“ podotýká psycholožka. „Máme v programu pacienta, který nyní nepracuje, a svěřil se nám, že když ho teď podporují jeho děti, nemá už v domácnosti žádné slovo.“

Pacienti jsou na začátku léčby obvykle motivování, ale když nastoupí vedlejší účinky, odradí je to. „Když začnou brát léky, mají naději, že se vyléčí. Najednou ale čelí vedlejším účinkům, které jim způsobují problémy. Mohou proto ztrácet naději a myslet si, že jsou tyto léky neúčinné,“ dodala sociální pracovnice Lékařů bez hranic Margarita Zalibekyan.

Kromě psychologické pomoci související přímo s nemocí potřebují mnozí pacienti praktickou radu, jak se se situací vypořádat. Sociální pracovníci jim pomáhají s podklady a formuláři potřebnými pro hospitalizaci, s hygienickými sadami a doplňkovou výživou v průběhu hospitalizace. Asistují jim, když jsou propuštěni z nemocnice a pokračují v domácí léčbě. Lékaři bez hranic v případě potřeby poskytují pacientům také kupony na jídlo, na palivo v zimě a příspěvek na transport, aby zajistili, že pacienti v domácí léčbě dorazí na kliniku, kde dostávají nezbytný balíček léků.

S ohledem na náročnost léčby je každý vyléčený pacient důvodem k oslavě. „Jsem šťastná, když se pacient vyléčí,“ říká sociální pracovnice Margarita. „Úspěšná léčba pacienta je výsledkem společného úsilí celého týmu.“