{{ subitems[item.mlid].body }}
{{ subitems[item.mlid].linktitle }}
Svědectví ze Středoafrické rep.: „Jsme svědky očividných čistek“
Projektová koordinátorka Muriel Masse vypovídá o situaci v Carnotu ve Středoafrické republice, kde pracovala v týmu Lékařů bez hranic. Ti ve zdejší nemocnici pracují již od roku 2010. Muriel se ohlíží za svou misí a vypovídá o proměnách celkového kontextu, o situaci vysídlených muslimů shromážděných v místním kostele i o vývoji na okrajích města. Situace tamních vysídlených obyvatel zůstává nejistá.
„Podmínky ve městě se výrazně zlepšily od doby, co do Carnotu na konci února dorazily síly Sangaris*. Podnikly odzbrojovací operace a zajistily cesty kolem města v okruhu 30 kilometrů. To mělo příznivý dopad na naše aktivity. Nemocnice se uvedla do normálního režimu a teď přijímá mnohem méně raněných. Během mojí mise jsem nezažila ty samé vlny násilí jako můj předchůdce. Měla jsem dobré vztahy se silami anti-balaka v Carnotu, stejně jako s jednotkami Sangaris a MISCA**. Příslušníci anti-balaka v Carnotu byli ‚zklidněni‘. Teď jsou organizovaní a spolupracují s vládními a mezinárodními silami.
Nebezpečí a výhrůžky nyní ovšem přicházejí z venkovního prostoru, z periferií města a z buše. Tamější situace je nadále nestabilní a plná násilí. Síly anti-balaka tu ještě nebyly poraženy a není nad nimi kontrola, jsou stále velmi aktivní. Zaměřují se primárně na vlastní profit. Chtějí převzít moc, získat kontrolu nad územím a nad diamantovými doly. Lační také po dobytku kmene Fulbů. Útoky na vesnice v buši pokračují a s nimi i masakry desítek lidí.
Stejný scénář se opakuje s každým vyvrcholením násilí
Bojovníci anti-balaka se srotí, napadnou Fulby, ukradnou jejich zvířata a někdy je začnou zabíjet, zejména muže. Ženy a děti jsou zpravidla ušetřeny. Plenění a krádeže dobytka srazily jejich ceny na desetinu původní hodnoty. Fulbové zahájili odvetné útoky proti vesnicím a jejím obyvatelům – zapalovali vše, co potkali. Při těchto útocích zemřela řada lidí a veškeré obyvatelstvo vesnic se rozprchlo do buše. Fulbové neopustí svou zemi a budou chtít se svými stády procházet teritorium Středoafrické republiky, i kdyby si cestu museli proklestit násilím. Dnešní konflikt na západě země se tedy takto dostává do bludného kruhu.
Ozbrojené síly do buše nemohou, dostanou se tam jedině na motorkách. Ani Lékaři bez hranic se nemohou dostat ke skrývajícím se vysídleným obyvatelům. Buš je nejen nebezpečná, ale hlavně nepřístupná. Kvůli špatné bezpečnostní situaci jsme museli zastavit naši podporu zdravotních středisek v regionu Carnot. Doufáme, že ji budeme moci obnovit co nejdříve. Tak jako každý rok i letos v tuto dobu začal vrchol sezóny malárie. Nikdo netuší, co si lidé v buši počnou.
V kostele v Carnotu se teď skrývá na 900 muslimů
Lékaři bez hranic tam každý týden vysílají dvě mobilní kliniky. Pracovnice pro boj s malárií, sama vysídlená Středoafričanka, je na místě nepřetržitě. Žije mezi místní komunitou a monitoruje situaci. Léčíme zde hlavně malárii a infekce dýchacích cest. Bojím se, co se s tamními vysídlenci stane. Starší lidé nechtějí Carnot opustit, nechat své dosavadní životy za sebou a vydat se do neznáma. To je zcela pochopitelné. Lidé by se rádi vrátili domů, ale to není možné. Jeden starší vesničan mi vyprávěl, jak ho členové anti-blaka odvlekli do kostela. Řekli mu: ‚Buď odejdeš z vesnice a půjdeš s námi, nebo tě zabijeme.‘ V takovém případě nemáte moc na výběr.
Někteří lidé v kostele žijí už přes tři měsíce, vlastně tu jsou uvěznění. Mají sice co jíst a pít a díky Lékařům bez hranic mají i přístup ke zdravotní péči, ale jsou unavení a předčasně stárnou. Nemůžeme nic dělat. Nasloucháme jim, protože se potřebují vypovídat. Když můžeme, léčíme jejich chronická onemocnění a lehčí zranění. I když tihle lidé nejsou zrovna nemocní, jsou úplně na dně psychicky. Co se stane s těmi staršími? A co s dětmi, které se celé dny procházejí kolem, bosé a oblečené jen do hadrů? Co bude se ženami, které mají sedm nebo osm dětí, přišly o všechno a jejich manželé byli zabiti?
Domovy a obchody těchto vysídlenců teď obsadili jiní lidé, často příslušníci anti-balaka, ale také další uprchlíci ze sousedních vesnic, kteří našli útočiště ve městě v domech opuštěných svými dřívějšími majiteli. Carnotské úřady se mohou jakkoli snažit vysvětlit těmto lidem, že nejsou právoplatnými majiteli, ale muslimové už nikdy nebudou moci nazpět získat svůj majetek. To je zkrátka fakt. Pokud by se o to pokusili, vyvolali by jen novou vlnu represálií a násilí.
Muslimové opouštějí Carnot, stejně jako zbytek země
Byli obviněni ze spoluviny na činech příslušníků bývalé Séléky a jsou teď nežádoucí. Mnozí už museli odejít do Kamerunu nebo Čadu. Ti, kdo zůstali, se shromáždili na místech jako je kostel v Carnotu, který chrání mezinárodní síly jako MISCA**. Nikoho neslyšíte mluvit o nějakém ‚smíření‘ nebo o naději, že by se muslimové mohli někdy vrátit. Křesťané a muslimové tu vyrůstali společně, ale dnes už lidé ve Středoafrické republice chtějí zkrátka návrat k ‚normálnímu životu‘. Ten znamená to, že bude mír, že bude co jíst a děti budou moci chodit do škol – i kdyby za to měla jedna část populace zaplatit. Tomu se jen sotva dá říkat ‚návrat k normálu‘. Důležitější je tu ale celkový dopad, lidé jsou podružní.
Před začátkem spolupráce s Lékaři bez hranic jsem byla s jinou neziskovkou v Pobřeží slonoviny, kam jsem dorazila v dobách po konfliktu. Všechno se tam tehdy točilo kolem návratu vysídlených obyvatel domů, probíhala plánovaná rekonstrukce. Ve Středoafrické republice nebylo muslimům, kteří zůstali v zemi, ani těm, kdo uprchli za hranice, cokoli nabídnuto, dokonce se o tom ani nediskutuje. Neexistují pro ně žádné plány a nepřemýšlí se ani o budoucnosti těchto lidí. Nikdo po pravdě nic nedělá. Modré přilby OSN dorazí na podzim – co tu ale budou dělat? Jaká v tu dobu bude situace? Všichni muslimové ze Středoafrické republiky už budou mrtví, nebo pryč.
Nedá se čekat žádná vlna probuzeného svědomí nebo solidarity, k nimž došlo na jiných místech. Příslušníci anti-balaka a populace celkově chtějí ‚novou Středoafrickou republiku‘, čistě křesťanskou zemi. Taková už se rýsuje na západě země podél cesty mezi městy Paoua a Bangui. Mír sice bude nastolen, ale bez muslimů. Pojmenujme to jasně: Jsme svědky očividných čistek, které se odehrávají potichu, bez námitek mezinárodního společenství nebo Středoafrických úřadů. Dochází k nim v zemi, kde přítomnost mezinárodních ozbrojených sil neodpovídá rozloze a kde je spousta míst stále nepřístupných a ve stavu chaosu.“
Po útocích na muslimy v Carnotu 24. května se rozhořely boje mezi silami anti-balaka a MISCA. Místní nemocnice se za použití sad pro příliv raněných, které jí darovali Lékaři bez hranic, postarala o 9 pacientů zraněných mačetami a střelbou. 2 z nich byli převezeni do všeobecné nemocnice v Bangui, kterou Lékaři bez hranic provozují. Boje si podle Středoafrického Červeného kříže vyžádaly 8 obětí na životech.
* Francouzská intervence ve Středoafrické republice vyslaná rozhodnutím Rady bezpečnosti OSN
** Mezinárodní podpůrná mise ve Středoafrické republice pod africkým vedením