{{ subitems[item.mlid].body }}
{{ subitems[item.mlid].linktitle }}
Svědectví z Jižního Súdánu: Zdravotní péče v táboře Batil
Dr. Deirdre Lynch je irská praktická lékařka, která pracuje s Lékaři bez hranic v Jižním Súdánu v uprchlickém táboře Batil. 38.000 lidí zde nalezlo útočiště po útěku před boji a násilím v sousedním Súdánu.
Při příležitosti světového dne uprchlíků popisuje Deirdre svůj život v táboře i výzvy, se kterými se musí vypořádávat uprchlíci a týmy Lékařů bez hranic, které se snaží poskytovat život zachraňující zdravotní péči v tomto extrémně tvrdém prostředí.
 |
|
| © MSF - Lékařka Deirdre Lynch |
První dojmy
Ještě si pamatuji pár představ, které jsem měla, než jsem do Batilu přijela. Realita tábora, který je domovem 38.000 uprchlíků, spolu s nepříznivým podnebím a zdejšími životními podmínkami, mě ale zcela přemohla.
Tábor Batil leží v okrese Maban na severovýchodě Jižního Súdánu (nejmladšího státu světa) u hranice se Súdánem. V období sucha je tu země vyprahlá a pokrývá ji prašný hliněný příkrov. Tábor ale stojí na záplavové planině a po prvních deštích se půda změní na všudypřítomné husté lepivé bláto. Louže stojaté vody jsou dokonalé semeniště pro mnoho chorob a samozřejmě pro moskyty.
Zdravotní péče bez řečí
V naší polní nemocnici Lékařů bez hranic 2poskytujeme 24hodinové zdravotní služby pro populace uprchlíků v táborech Batil a Gendrassa. Samotné zdejší životní podmínky ohrožují zdraví uprchlíků. Péče, kterou jim poskytujeme, má mnoho podob: staráme se o novorozence a poskytujeme pediatrickou péči, péči o těhotné matky i všeobecnou léčbu dospělých, provozujeme výživové programy a také programy na podporu duševního zdraví.
Každý týden přijmeme průměrně 1.000 pacientů, dětí i dospělých. Přicházejí s onemocněními, jakou jsou zápaly plic, průjmy, dehydratace a podvýživa. Pečujeme o pacienty s kala azar – nemocí, která je v Jižním Súdánu endemická a je druhou nejčastější příčinou smrti na světě způsobenou parazity. Jiné pacienty trápí další infekční onemocnění jako tuberkulóza, brucelóza nebo tyfus.
Nedávno jsme léčili několik dětí se spalničkami. Lékaři bez hranic tento týden v táboře vedou masivní očkovací kampaň proti této nemoci, aby zabránili jejímu širšímu propuknutí. Léčíme také lidi, kteří se zranili – časté jsou popáleniny od vaření na otevřeném ohni nebo komplikace způsobené kousnutím hadů nebo bodnutím škorpiónů.
Naše terénní týmy, které drží prst na tepu tábora, zaznamenaly všeobecné zlepšení výživového zdravotního stavu místních dětí. Práce Lékařů bez hranic tady má viditelné důsledky – dětská úmrtnost je ve srovnání s loňským rokem mnohem nižší. Zdraví populace se znatelně zlepšilo, ačkoli v tomhle prostředí bude vždy křehké.
Výzvy
Zdejší populace bude vždy obzvlášť zranitelná v období dešťů, které potrvá několik příštích měsíců. Stany a umělohmotné plachty poskytnou jen omezenou ochranu před silnými dešti. Dají se čekat i záplavy a my očekáváme, že tou dobou budeme mít plné ruce práce, abychom se postarali o pacienty s různými onemocněními.
 |
|
| © Vikki Stienen/MSF - Lékaři bez hranic vykládají čerstvé zásoby terapeutické výživy na letišti v Gumuruku. |
Zažíváme tu mnoho srdceryvných okamžiků. Každého silně zasáhne být svědkem smrti dítěte. Obzvlášť si pamatuji na jednu sedmiletou holčičku, kterou jsme nedávno léčili s těžkým případem kala azar a podvýživy. I přes naši nejlepší snahu nemocem nakonec podlehla. Tahle dívenka měla bojovného ducha a ještě den předtím, než zemřela, se ptala zdravotníků, jestli dostane kromě léků i lžíci cukru. Její případ nás všechny, kdo jsme o ni pečovali, hodně zasáhl.
Je také strašně smutné vidět zemřít matku při porodu. Žloutenka typu E u těhotných žen má přibližně 20% míru úmrtnosti. Mnoho malých dětí je v případě smrti matky ponecháno v péči vzdálené rodiny. Žloutenka typu E vyvolává v táboře spoustu strachu a má znatelný dopad na psychické zdraví obyvatel.
VIDEO: Mabanská uprchlice se zaučuje na porodní asistentku Lékařů bez hranic
Stoicismus uprchlíků
V naší klinice Lékařů bez hranic zaměstnáváme mnoho uprchlíků. Ahmed* je 24letý asistent na odděleních, kde pomáhá s péčí o pacienty kliniky. Je to bystrý mladý muž a skvělý kolega v práci. Minulý rok odešel ze státu Modrý Nil v Súdánu se svou ženou a třemi dětmi, se svými rodiči a sourozenci. Někteří z jeho vzdálených příbuzných už odešli do Mabanu. Trvalo jim týdny, než se jim podařilo uprchnout před boji v Súdánu.
Ahmed je dojatý, když mluví o jednom blízkém příbuzném, kterého zastřelili při útoku na jejich vesnici. Těžko se mu mluví o utrpění, kterých byl svědkem, a bojí se o příbuzné a přátele, kteří ještě neutekli ze svých domovů.
Ahmed se chce dále vzdělávat a dal si za cíl chodit do školy a stát se zdravotním bratrem. Má své plány a sny. Právě se se svou rodinou usadil v táboře a snaží se udělat něco pro sebe i pro ně. Ptala jsem se ho, jak se vyrovnává se současnou situací, ve které on a jeho mladá rodina žijí. Odpověděl: „Kdybych myslel na to, jak je tu všechno těžké, bylo by to ještě desetkrát horší.“ Snaží zůstat pozitivní a znovu vybudovat svůj život. Ahmed pro mě symbolizuje stoicismus uprchlíků, odolného ducha navzdory všemu.
*Jméno bylo změněno