{{ subitems[item.mlid].body }}
{{ subitems[item.mlid].linktitle }}
Svědectví: Mobilní kliniky Lékařů bez hranic se k Filipíncům dostávají na lodích
V posledních sedmi týdnech zřídili Lékaři bez hranic mobilní kliniky na lodích. Doručují zdravotnickou a humanitární pomoc obyvatelům pěti ostrovů na jihu od Guiuanu, do jejichž životů vpadl 8. listopadu 2013 tajfun Haiyan.
Tým tvoří lékař, dvě zdravotní sestry, psycholog, překladatel a dva filipínští zdravotníci. Mohou ošetřit až 200 pacientů za den, provádějí menší chirurgické zákroky přímo na ostrovech a závažnější případy předávají do péče nemocnice Lékařů bez hranic v Guiuanu.
Přinášíme vám svědectví našich spolupracovníků, kteří v těchto mobilních klinikách pracovali.
Francouzská zdravotní sestra Florence Denneulin přijela na ostrov Guiuan týden po úderu tajfunu. Nejprve provedla průzkum ostrovů z helikoptéry, než zorganizovala doručování zdravotní péče pomocí lodí.
„Naší prioritou bylo dostat se na nejizolovanější ostrovy. Předpokládali jsme, že právě tam budou potřeby největší. Viděla jsem, že všechno bylo zničené – domy i cesty. Vyvrácené stromy ležely na zemi, a ty co stály, neměly listy. Všude byly trosky – kusy skla, dřeva, plechu. Dokonce i kliniky a nemocnice byly v troskách.
Lidé byli nadšení, když viděli naše zdravotníky přijíždět se zásobami léků. Všechny lodě na ostrově byly zničené, lidé se nemohli spojit se zbytkem světa nebo se z ostrovů evakuovat. Ošetřili jsme velké množství pacientů – jeden z našich lékařů prohlédl 250 lidí za jediný den. Bylo nutné provést spoustu převazů, pacienty zranily padající domy a stromy. Zem byla pokrytá sklem a kovovými úlomky a někteří lidé ztratili boty. I ti v sandálech měli vážná poranění nohou.
Někdy jsme pro přesuny po ostrovech využívali kamiony. Místní cesty ale nejsou asfaltové, a když prší, promění se v bahno. V takové chvíli nám náklaďáky nepomůžou, musíme blátivé cesty zdolat pěšky. Samozřejmě tak transportujeme i léky a vybavení.“
Dr. Mads Geisler z Dánska přijel na Filipíny měsíc po tajfunu.
„Vyšetření jsme poskytovali všude tam, kde se dalo schovat pod kousek střechy. Zpočátku jsem ošetřoval více než 100 pacientů denně. Teď už jich přichází méně, ale pořád je jich víc, než jsem zvyklý ošetřit u nás.
Mnoho lidí se zranilo při úklidových pracích. Obyvatelé ostrovů nemají na odklízení sutin buldozery, neustále šlapali na různé předměty, o které se řezali do nohou. Teplé a vlhké klima ještě zvyšuje riziko infekcí – viděli jsme mnoho kožních infekcí a také několik případů tetanu. Velká část naší práce spočívá v čištění ran a převazech. Musíme také očkovat proti tetanu.
Lidé jsou vesměs velmi optimističtí – dokonce i na místech, která tajfun srovnal se zemí a kde žijí ve stanech. Skutečnost, že všichni přežili stejnou katastrofu, pomáhá lidem, aby se s ní vyrovnali. Přesto se ale setkávám s lidmi, kteří trpí stresem a psychosomatickými potížemi – bolestmi, úzkostí, znecitlivěním rukou a nohou, bušením srdce a nespavostí.
Opravdu se nám zdá, že se věci rychle mění. Ještě ale zbývá spousta práce při znovuvybudování infrastruktury. Rozsah škod na ostrovech je pořád obrovský, nic nezůstalo na svém místě. Bude to trvat ještě dlouho…“
Brazilská psycholožka Ana Cecilia Weintraub přijela na Filipíny na začátku prosince.
„Když přihlédnu ke všem okolnostem, musím říci, že většina lidí reaguje na tajfun velmi pozitivně. Máme několik pacientů, kteří trpí vážnými psychickými potížemi, ale pouze polovinu z nich způsobil tajfun. Ostatní jsou chronické případy. Setkávám se také s plačícími dětmi, které se nechtějí za žádnou cenu odloučit od svých rodičů. Snažím se jejich rodinám vysvětlit, že je taková reakce naprosto pochopitelná.
Během terapeutických sezení na ostrovech jsem požádala děti, aby nakreslily obrázek jejich vesnice před tajfunem a po něm a jak by podle nich měla jejich vesnice vypadat po rekonstrukci. Všechny obrázky děti nakreslily na jeden papír, ze kterého jsme potom udělali lodičku a poslali jsme ji po vodě. Každý si při tom něco přál. Vysvětlila jsem dětem, že v Brazílii, odkud pocházím, je pouštění lodiček novoročním zvykem. Přejeme si, aby nám nový rok přinesl jen dobré věci.
Rychlost, s jakou se lidé dávají po psychické stránce dohromady, hodně závisí na úsilí vynaloženém na rekonstrukci. Pokud se jejich okolí nezlepšuje, potřebují lidé hodně času, aby dali svůj život znovu do pořádku. Stres se prodlužuje – nejedná se však o nemoc, ale o sociální problém.“
V průběhu dvou měsíců práce na Filipínách ošetřily krizové týmy Lékařů bez hranic 66.795 pacientů, 1.552 pacientů přijaly do nemocniční péče, provedly 365 operací a asistovaly u 395 porodů. Lékaři bez hranic také distribuovali 62.925 balíčků základních potřeb, jako jsou rekonstrukční sady, přístřešky, hygienické pomůcky a potřeby na vaření.