Středoafrická republika: Patová humanitární situace v muslimské enklávě

Více než 90 procent muslimských obyvatel Středoafrické republiky uprchlo za několik posledních měsíců před násilím. Poslední muslimové žijí v několika enklávách v zoufalých podmínkách pod ochranou mezinárodních vojenských sil.

Před katolickým kostelem v Carnotu v západní části Středoafrické republiky muslimové poklekají k modlitbě. Kamerunští vojáci zatím střeží bránu.

V prostorách kostela o velikosti poloviny fotbalového hřiště je natěsnána téměř tisícovka osob – pocházejí z různých etnik, ale všichni jsou muslimského vyznání.

Tito utečenci sem byli přivedeni vojáky MISCA (francouzská zkratka pro Africkou podpůrnou misi ve Středoafrické republice), aby jim mohla být zajištěna ochrana.

Zbytek města je pod kontrolou anti-balaky., Tyto sebeobranné milice které se skládají hlavně z křesťanů, se zmocnily Carnotu na začátku února, poté, co prezident Michel Djotodia 10. ledna rezignoval na svůj post. Djotodia se dostal k moci v březnu 2013 pučem vedeným aliancí muslimských povstaleckých skupin Séléka.

Po ústupu skupin Séléka valná většina muslimských komunit odešla, protože byly vystaveny hrozným represáliím, a to bez ohledu na to, zda se jednalo o sezónní dělníky z jiných zemí, kočovné pastevce nebo občany Středoafrické republiky. Ztráty na životech je obtížné přesně stanovit, ale podle odhadů si tyto represálie vyžádaly několik tisíc obětí.

S. a Z. jsou švagrové, je jim oběma 20 let.

„5. února skupiny anti-balaka napadly Guen, naši vesnici. Stovku z nás shromáždily ve velkém domě. Oddělily muže a chlapce a všech 45 osob, včetně našich manželů, popravily přímo před námi,“ říká Z. „Poté jim zohavily těla,“ dodává a prsty ukazuje na svoje uši.

S. pokračuje: „Kamerunští vojáci nás přivedli do kostela v Carnotu. Je to tu opravdu drsné. Můj malý syn umřel na infekci. Byl mu jeden měsíc.“

Vzdalovat se od enklávy je riskantní a nebezpečné, jak se o tom sám před deseti dny přesvědčil D. Dozvěděl se o devítikarátovém kamenu, který byl nalezen v diamantovém dole, který normálně vede.

„Šel jsem si vyzvednout svůj podíl. Členové anti-balaka mě napadli mačetami méně než 500 metrů od kostela,“ vypovídá. D. byl ošetřen Lékaři bez hranic a nyní doufá, že najde cestu, jak se připojit ke své rodině v Kamerunu.

Lékaři bez hranic podporují nemocnici v Carnotu od roku 2010. Dnes se jedná o jediné místo, kde je možné, aby křesťané a muslimové pobývali spolu. Zabití 18 osob uvnitř nemocnice Lékařů bez hranic v Boguile nicméně neustále připomíná, že ani zdravotnická zařízení nejsou ušetřena před násilím.

Přelidněnost areálu kostela se stává zdravotnickým problémem. Polovinu utečenců tvoří děti do 15 let. Období dešťů již začalo a choroby jako malárie a průjmy se rozmáhají.

„Poskytujeme lékařskou péči, potraviny a pitnou vodu a stavíme latríny. Udržet ale v takové situaci minimální sanitační standardy je každodenní výzvou,“ říká Fabio Biolchini, vedoucí aktivit Lékařů bez hranic v místě. „Rychle se musí najít jiné řešení.“

Utečenci se usazují na matracích uvnitř kostela. V neděli uvolňují jeho prostory pro mši.

„Pokaždé posloucháme urážky a výhružky,“ říká představitel komunity, který se již smířil s brzkým odchodem do Kamerunu, kam už uteklo více než 100.000 uprchlíků.

„Nenávist je stále ještě příliš silná na to, aby došlo k usmíření. Naše děti jsou nemocné a naše ženy vystrašené. Nadchází ramadán, ale nikdo nechce v takových podmínkách slavit. Naší jedinou možností je odejít a čekat na mír.“

• Svědectví z Carnotu: „Jsme svědky očividných čistek"