Smrt na cestě do Evropy: Příběhy lidí, kteří z Eritreje zoufale prchají do bezpečí

Nebezpečná cesta přes poušť a moře do Evropy, na kterou se vydávají desítky tisíc Eritrejců, je do očí bijícím příkladem toho, jak ničivý dopad může mít protiimigrační politika na osudy lidí, kteří hledají bezpečí mimo zemi svého původu. To tvrdí Lékaři bez hranic v nové zprávě, kterou vydali v pondělí. „Smrt na cestě do Evropy: Eritrejci na útěku do bezpečí“ je publikace založená na svědectvích přímo od uprchlíků, kteří utekli z této malé, ale silně militarizované africké země. Popisuje nedostatek svobody i povinnou vojenskou službu trvající několik let i desetiletí. Dezertéři riskují zatčení, věznění, mučení i smrt.

„Devadesát procent Eritrejců, kteří se dostanou do Evropy po souši nebo po moři, získá azyl. Evropské vlády uznávají jejich žádosti o ochranu jako oprávněné. Přesto dělají všechno, co je v jejich silách, aby se tito a podobní lidé nemohli dostat k evropským břehům,“ řekl Arjan Hehenkamp, generální ředitel Lékařů bez hranic.

Každý den se týmy Lékařů bez hranic setkávají s tím, jak hrůzné zdravotní a humanitární následky má stále tvrdší přístup k migrantům. Eritrejcům pomáhají Lékaři bez hranic v Etiopii, Libyi a ve Středozemním moři. Neustále ošetřují pacienty s rozsáhlými jizvami, zraněními a vážnými psychickými problémy, které odpovídají zážitkům popisovaným migranty.

Svědčí o beznaději a uvěznění v uprchlických táborech v Etiopii, kde jsou lidé zcela závislí na pomoci, chtějí-li přežít. V Súdánu není dostatečný přístup k ochraně a pomoci a eritrejští uprchlíci riskují, že budou zatčeni a deportováni zpět do Eritreje. Než aby pročekali celý život, mnozí lidí cítí, že nemají jinou možnost, než riskovat fyzické, psychické a sexuální násilí, svévolné věznění a deportace v Libyi, či nebezpečný přechod přes moře. Vidí naději, že bezpečí a svobodu mohou najít v Evropě.

V roce 2015 tvořili uprchlíci z Eritreje největší skupinu mezi lidmi přecházejícími Středozemní moře. Do Itálie přijelo celkem 39 162 mužů, žen a dětí. V roce 2016 byli Eritrejci na druhém místě, celkem bylo z přeplněných modrých dřevěných rybářských člunů zachráněno a přivezeno do Evropy 20 718 lidí.

EU stále více spolupracuje s Eritreou, Libyí, Súdánem a Etiopií, místo toho, aby rozvíjela bezpečné a legální cesty pro lidi, kteří hledají bezpečí pod mezinárodní ochranou. A pracuje na tom, aby zabránila Eritrejcům přicházet z těchto států do Evropy. Přístup Evropy ke zvládání migrace je založený na upevňování hranic a posilování detenčních zařízení mimo své území. Vede však k tomu, že lidé nemají jinou možnost, než využít služeb pašeráků, aby se dostali přes kontrolní stanoviště, hranice, ploty, ven z vězení a nakonec i na lodě ve Středozemním moři.

Každý člověk z Eritreje, který mluvil s týmy Lékařů bez hranic na záchranných a pátracích lodích ve Středozemním moři, byl na několika místech své cesty buď obětí, nebo svědkem brutálního násilí, včetně mučení. Každý dotazovaný člověk z Eritreje popsal, že byl nějakým způsobem držen v zajetí. Více než polovina lidí viděla své druhy po cestě zemřít, nejčastěji násilnou smrtí. Každá Eritrejka, se kterou Lékaři bez hranic mluvili, byla buď sama obětí sexuálního násilí a znásilnění, nebo zná někoho, kdo se stal obětí podobných činů.

„Je klíčové, aby Evropská unie, členské státy a další vlády poskytly nástroje k zajištění bezpečí a ochrany pro Eritrejce a všechny další lidi prchající před válkou a pronásledováním. Snahy zvládat migraci by se neměly omezit na hlídání hranic se státy nezaručujícími bezpečí svých obyvatel, ať už jsou kdekoliv, ani spojovat finanční pomoc s omezováním migrace. Lidi hledající ochranu nemůžeme nechat v pasti na nebezpečných místech. Pak se jejich jedinou možností stává hazard s vlastním životem na riskantní cestě. Restrikce nepřinášejí řešení. Přístup k migraci nesmí tlačit lidi do pasti nebo do nebezpečí. Je otřesné, že právě tohle současná politika zapříčiňuje,“ říká Hehenkamp.

Zobrazit větší mapu