{{ subitems[item.mlid].body }}
{{ subitems[item.mlid].linktitle }}
Přehledně: Kolik stál Lékaře bez hranic boj s ebolou?
Rozsah nedávné epidemie eboly v západní Africe přinutil Lékaře bez hranic spustit jednu ze svých největších operací za 44 let existence organizace. Lékaři bez hranic pracovali od začátku epidemie v nejhůře zasažených zemích – v Guineji, Libérii a Sieře Leone. Stavěli centra pro léčbu eboly, nemocným poskytovali psychologickou pomoc, prováděli zdravotnickou osvětu, monitorovali situaci a dohledávali lidi, kteří přišli s nemocnými do kontaktu.
Na vrcholu epidemie zaměstnávali ve třech zmíněných státech téměř čtyři tisíce místních a přes 325 zahraničních spolupracovníků, aby s epidemií bojovali. Do svých center pro léčbu eboly přijali přes deset tisíc pacientů, přičemž u více než pěti tisíců z nich byla nemoc potvrzena. Řešili také výskyt nemoci v Nigérii, Senegalu, Mali.
Nyní organizace představila podrobnou účetní zprávu. Na co a proč Lékaři bez hranic peníze využili?
Aktuální situace (13. 4. 2016)
Guinea: Lékaři bez hranic nyní v hlavním městě Conakry provozují kliniku pro ty, kdo nemoc přežili. Jen letos v únoru poskytla klinika 126 psychologických a 181 zdravotnických konzultací. Země se poprvé eboly zbavila 28. prosince 2015, virus se však vrátil. A to, když byly 17. března letošního roku potvrzeny dva nové případy úmrtí a tři podezření na nákazu. Lékaři bez hranic nejsou do práce s těmito případy zapojeni, ale jsou připraveni pomoci, bude-li potřeba.
Libérie: Libérie se eboly oficiálně zbavila 14. ledna 2015. Epidemie zasadila zdejšímu zdravotnictví, které bylo už „před ebolou“ na jedné z nejnižších úrovní na světě, těžkou ránu. Na nemoc zemřelo 200 liberijských zdravotníků, čili osm procent místního zdravotnického personálu. Lékaři bez hranic se nyní proto soustředí na obnovení přístupu ke zdravotní péči. Hlavní aktivitou je pediatrická nemocnice v Monrovii, jejíž stavbu řídil český spolupracovník Lékařů bez hranic Ondřej Horváth. „Vítejte v pekle. Ebola ničí životy těch, kdo přežili“ – více o tom, co o boji s ebolou řekl Ondřej Horváth, se dozvíte zde.
Sierra Leone: I tato země oslavila konec epidemie, ale ebola se tam pak objevila znovu. Poprvé Sierra Leone oznámila konec epidemie 7. listopadu 2015, už 14. ledna se prokázalo nové úmrtí na nemoc, následoval další případ o šest dní později. Naposledy oslavila Sierra Leone konec eboly 17. března. Lékaři bez hranic se teď soustředí na pomoc více než čtyřtisícům lidí, kteří virus krvácivé horečky přežili. Jednou z klíčových aktivit je klinika ve městě Magburaka. „Tři dobře známá slova: Fuck you, ebola“ – Přečtěte si výpověď jednoho z našich kolegů o tom, jak vypadal lednový návrat eboly do země.
Byly téměř tři miliardy korun na boj proti ebole vynaloženy správně?
Epidemie eboly v letech 2014-2015 byla vůbec největší v historii. Byla 67x větší než předchozí epidemie, jen málo humanitárních aktérů proto mělo dostatečné zkušenosti a kapacity, aby se do boje s nemocí pustilo. Lékaři bez hranic začali o pacienty pečovat jako první, a během prvních pěti měsíců epidemie disponovali největší lůžkovou kapacitou pro léčbu pacientů s ebolou. Během předchozích epidemií provozovali Lékaři bez hranic jedno, výjimečně dvě centra pro léčbu eboly. V průběhu této epidemie musela organizace zřídit a provozovat celkem 15 takových center.
Proč je počet pacientů tak malý oproti výši celkových nákladů?
Dostat ebolu pod kontrolu vyžaduje více, než jen pečovat o pacienty. Nezbytnou součástí boje s šířením této nemoci je sledování kontaktů nakaženého, zdravotní osvěta a desinfekce kontaminovaných domů. Během osvětových aktivit byly osloveny statisíce lidí, například v Monrovii se jediná kampaň dostala k půl milionu obyvatel. Lékaři bez hranic také rozdali antimalarika více než 650 tisícům lidí v Monrovii a 1,8 milionu lidí ve Freetownu. Cílem bylo předejít tomu, aby centra pro léčbu eboly musela pečovat o pacienty s malárií. Příznaky nemoci jsou totiž na začátku podobné symptomům eboly.
Proč byla téměř třetina nákladů vydána na personál?
Mezinárodní reakce byla ze začátku velmi pomalá, Lékaři bez hranic proto museli napnout vlastní síly. Během prvních pěti měsíců s epidemií bojovalo jen několik málo organizací. Během epidemie Lékaři bez hranic čtyřnásobně navýšili počet svých lidí v zasažených zemích, což přirozeně zvýšilo výdaje na zaměstnance.
Přestože jsou Lékaři bez hranic zvyklí pracovat v krizových a nebezpečných oblastech, epidemie eboly mírou rizika jiné zásahy výrazně převyšovala. Organizace proto dodržovala nejpřísnější bezpečnostní pravidla, například omezený čas pobytu ve vysoce rizikových zónách, kde se pracovníci museli střídat každou hodinu. Délka mise pro mezinárodní dobrovolníky byla také omezena na šest týdnů, aby se předešlo únavě a aby pracovníci byli stále dostatečně pozorní a opatrní.
Proč bylo 504 milionů korun vynaloženo na transport?
Velké množství materiálu bylo potřeba urychleně převážet letadlem. To přirozeně zvýšilo cenu za dopravu. Lékaři bez hranic převezli do regionu celkem 8 294 tun materiálu, což odpovídá 207 plně naloženým nákladním letadlům. Náklady zvýšila také potřeba častěji střídat kvalifikovaný zahraniční personál.
Proč bylo téměř 537 milionů korun utraceno za „nezdravotnický materiál“?
Obrovské náklady byly potřeba na ochranné prostředky – obleky, brýle, rukavice, holínky, masky a podobně. V nemocnici, která pečovala o 100 pacientů, bylo každý den potřeba více než 300 ochranných obleků. Celkem jich Lékaři bez hranic během epidemie pořídili 521 736.
Lékaři bez hranic také vybudovali 15 center pro léčbu eboly, mezi nimi největší podobné centrum v historii, které nabídlo kapacitu 250 lůžek v Monrovii.
Odkud měli Lékaři bez hranic na boj proti ebole?
Z celkových 2 810 626 863 Kč vydaných na zvládnutí epidemie pocházelo 2 251 878 351 Kč (čili zhruba 80 procent) od soukromých dárců z celého světa. Z toho čeští dárci na ebolu přispěli celkem 2 653 000 Kč. Zbylých 20 procent bylo z veřejných institucionálních zdrojů.