Porody v Pákistánu jsou boj mezi životem a smrtí

V Pákistánu zemře každou hodinu jedna žena kvůli porodním komplikacím. Porodní úmrtnost v Balúčistánu je ještě mnohem vyšší než ve zbytku země. Tato největší, ale nejméně zalidněná provincie má jedny z nejnižších ukazatelů rozvoje zdravotnictví v zemi. Třetina zdejších žen se vdává před dosažením 15 let a dvě třetiny jich jsou negramotné. Pouze 30 % žen zde rodí za asistence zkušeného doprovodu. A to může být smrtelné. Cecilio Tan je lékařským koordinátorem Lékařů bez hranic v Pákistánu od začátku roku 2013. V rozhovoru popisuje, co stojí za realitou, kterou se Lékaři bez hranic pokoušejí zmírnit.*

Jaký je zdravotnický systém v Balúčistánu?

Ve městech existují nemocnice terciární zdravotní péče provozované ministerstvem zdravotnictví, vyrůstají i soukromé nemocnice a kliniky. Ty jsou o něco dražší a jejich služby si průměrný obyvatel nemůže dovolit. V zemědělských oblastech bývají jen základní zdravotnická zařízení – máte štěstí, pokud v nich najdete zdravotní sestru nebo záchranáře. Snadno se může stát, že v nich neseženete lékaře nebo potřebný materiál.

Proč je zde tak vysoká porodní úmrtnost?

Většinou za ní stojí chudoba obyvatel a nízká gramotnost. Mnoho lidí žije na odloučených místech a ženy nemají právo rozhodovat o tom, zda půjdou na kliniku na vyšetření. Na vině je také konflikt a politická nestabilita v provincii, kde navíc často dochází k přírodním katastrofám: záplavám, zemětřesením a dalším krizovým situacím. Mezi ženami je horší výživová situace než mezi muži. Ženy mívají podváhu, a když otěhotní, jejich zdravotní stav se zhorší.

Jaké ženy obvykle navštěvují zdravotnická zařízení Lékařů bez hranic?

Podporujeme populaci z oblastí osídlených různými etnickými skupinami, mezi pacienty jsou i lidé z Afghánistánu, kteří za zdravotní péčí putují přes hranice.

Sa'adia Khan

Pákistánské ženy si spěchají vyzvednout poukaz na předporodní vyšetření, které Lékaři bez hranic poskytují v Chamanu.

Ošetřujeme i afghánské uprchlíky, mnozí z nich se v posledních 20 let v Balúčistánu usadili a jsou teď promísení se zdejšími usedlíky. Jsou tu také nomádi, kteří léto tráví ve městě Quetta a na zimu se stěhují na jiná místa. Lidé navštěvující naše zařízení patří do třídy s nízkými příjmy. Pro náš personál je často těžké se s nimi domluvit, protože hovoří různými dialekty. Žena zde má v průměru má 6‒8 dětí, první porodí obvykle v 16 letech. Ve věku 22‒24 let mají ženy většinou už 4 děti.

Jaké jsou hlavní problémy spojené s mateřstvím v Balúčistánu?

V našem projektu se zabýváme širokou škálou problémů. Čtyři pětiny těhotných žen přijdou na jediné předporodní vyšetření, můžeme je proto jen zřídka náležitě sledovat. Většina žen rodí doma za asistence neškolených příbuzných nebo sousedek. V případě vážných porodních problémů pak mohou potřebovat další lékařské nebo chirurgické zákroky. Přesunu do nemocnice terciární péče ale často brání to, že ženy nemají k dispozici mužský doprovod.

Jak velké překážky stojí před ženami bez mužského doprovodu?

Žena ve zdejší kultuře nemůže cestovat sama. A pokud muž (manžel nebo příbuzný) pracuje, aby uživil rodinu, žena bývá obvykle doma. Proto ženy přicházejí, když je příliš pozdě, pouze pokud dojde ke komplikacím. Byli bychom rádi, kdyby přišly na kontrolu několikrát před porodem i po něm, místní ženy ale mají další povinnosti. Pokud se vzdálí z domova, znamená to, že se nebude mít kdo postarat o jejich děti, nikdo nebude vařit a nosit vodu.

Jaké komplikace mohou nastat při neasistovaných porodech?

Jsou to ty samé, ke kterým dochází za asistovaného porodu. Může dojít k vážnému vnitřnímu krvácení matky nebo k nedostatečnému zásobení dítěte krví. Pokud není nablízku školený personál, mohou tyto zásadní okamžiky skutečně rozhodovat mezi životem nebo smrtí pro rodící ženu i dítě. Školený personál může alespoň rychle zareagovat a co nejdřív odeslat pacientku do nemocnice, čímž se šance na přežití zvýší. Ženy se tu chtějí co nejdříve vrátit z nemocnice domů, a tak volí soukromé kliniky, kde jim porod urychlí podáním injekcí (oxytocinu). To ale může vést k závažným komplikacím pro matku i dítě.

Čeho se Lékaři bez hranic obávají po porodech?

Snažíme se také propagovat co nejrychlejší přechod ke kojení. Narozené děti tady občas nedostávají mateřské mléko, ale třeba med, černý čaj atd. – ty mohou vážně poškodit jejich žaludek. Lékaři bez hranic jsou znepokojeni také nedostatečnou imunizací dětí a snaží se zlepšit přístup k očkování.

Lékaři bez hranic mají v současnosti v Balúčistánu 4 projekty (v Chamanu, Quettě, Kuchlaku a Dera Murad Jamali), kde provozují programy mateřské zdravotní péče. Mezi nabízenými službami jsou předporodní a poporodní vyšetření, asistence u porodů a převozy v případě komplikovaných porodů. Lékaři bez hranic také provádějí resuscitaci novorozenců, poskytují novorozeneckou péči, propagují kojení a poskytují výživovou podporu nebo léčbu infekcí reproduktivního traktu. Týmy Lékařů bez hranic v Balúčistánu od ledna do dubna 2014 asistovaly u 5.176 porodů a poskytly 9.802 úvodních předporodních vyšetření.

Lékaři bez hranic pracují v Pákistánu od roku 1986 a kromě Balúčistánu provozují projekty také v provinciích Chajbar Paštúnchwá a Sind a ve Federálně spravovaných kmenových územích.

* Data o Balúčistánu pocházejí z posledního vydání průzkumu Multiple Indicator Cluster Surveys (MICS), který v roce 2010 provedly pákistánské úřady ve spolupráci s UNICEF. Tato data jsou sbírána pro monitoring ukazatelů Rozvojových cílů tisíciletí.

• Blog gynekoložky Lékařů bez hranic z nemocnice v pákistánském Péšávaru