03. prosinec 2014

Brusel / Praha, 3. prosince 2014 – Mezinárodní reakce na epidemii eboly v západní Africe, až dosud pomalá a nevyrovnaná, donutila místní populace, vlády zasažených zemí a nevládní organizace udělat většinu práce v terénu. Potom co mezinárodní společenství reagovalo na krizi pomalu, by nemělo nyní selhat podruhé neadekvátní reakcí na současnou situaci, varovala mezinárodní humanitární organizace Lékaři bez hranic / Médecins Sans Frontières (MSF).

Tři měsíce poté, co Lékaři bez hranic vyzvali vlády států disponujících prostředky pro boj s biologickým rizikem, aby do západní Afriky bez prodlení vyslaly personál a materiální prostředky, dorazila pomoc od mezinárodního společenství do tří nepostiženějších zemí. Zahraniční státy se bohužel soustředily hlavně na finanční pomoc a na výstavbu léčebných center a ponechaly na místních úřadech, místním zdravotnickém personálu a nevládních organizacích, které nemají potřebné zkušenosti, aby se postaraly o zdravotnický personál. Úřady zasažených zemí řídí reakci na krizi pouze s prostředky, které mají k dispozici.

„Vyškolit personál z nevládních organizací a místní zdravotníky tak, aby mohli v ebolových centrech bezpečně pracovat, trvá týdny. Přestože Lékaři bez hranic a další organizace školení nabídli, způsobilo toto omezení významné zpoždění,“ řekla Dr. Joanne Liu, mezinárodní prezidentka Lékařů bez hranic. „Velmi nás zklamalo, že státy, které disponují prostředky pro boj s biologickým ohrožením, se rozhodly je nevyužít. Jak je možné, že mezinárodní společenství nechalo lékaře, ošetřovatele a humanitární pracovníky zajistit veškerou reakci na epidemii eboly považovanou nyní za mezinárodní hrozbu?“

V regionech stále není dostatek potřebných center pro diagnostiku a izolaci pacientů. Například v zemědělských oblastech Libérie, kde se nákaza stále aktivně šíří, dosud nefungují systémy pro převoz laboratorních vzorků. V Sieře Leone se mnoho lidí, kteří volají na krizovou ebolovou linku, aby upozornili na podezřelý případ, dozví, že mají nemocného izolovat u něj doma.

Spolu s tím se ještě v některých oblastech západní Afriky nedostává dalších základních prvků boje s epidemií, jimiž jsou osvěta, přijetí místní populací, bezpečné pohřby, sledování kontaktů, epidemiologický dohled a systém včasného varování. Například v Guineji, kde se nemoc stále šíří, jsou informovanost a osvěta stále dalece nedostatečné, zvláště vzhledem k tomu, že zásah v zemi začal už před 8 měsíci. Někteří mezinárodní aktéři přitom zjevně nedokáží dostatečně rychle přizpůsobit svou reakci na stále se měnící situaci a přesunout své úsilí k jiným potřebným aktivitám.

„Boj s epidemií eboly se neomezuje jen na izolaci a péči o pacienty. Všude, kde se objeví nové případy, musí být neprodleně spuštěn celý komplex aktivit. Každý aktér musí v jakoukoli chvíli na jakémkoli místě zvolit flexibilní přístup a zaměřit své zdroje na nejpalčivější potřeby,“ zdůrazňuje Dr. Liu. „Lidé při této epidemii, která si vyžádala již tisíce obětí, dál umírají strašlivou smrtí. Nesmíme polevit a nechat situaci dojít k dalšímu selhání, když reakce byla nejprve příliš pomalá a nyní není přizpůsobená aktuální situaci.“

Lékaři bez hranic spustili svůj zásah proti ebole v západní Africe v březnu 2014. Nyní působí v Guineji, Libérii, Sierra Leone a Mali. Organizace provozuje 6 léčebných center s celkovou kapacitou 600 lůžek. Od března přijali Lékaři bez hranic 6.400 pacientů, přibližně u 4.000 z nich byla nemoc potvrzena. 1.700 pacientů Lékařů bez hranic se až dosud uzdravilo. Organizace má v tuto chvíli v západní Africe 270 mezinárodních a 3.100 místních spolupracovníků.

Příbuzné články a publikace