13 Úno 14 15 Zář 17

Pákistán: Těžká cesta přes hory do nemocnice

Světová media se v oblasti severozápadního Pákistánu zaměřují na zprávy o násilí a útocích dronů. Místní obyvatelé přitom v horách zasáhla extrémně těžká zima, mnozí mají jen omezený nebo vůbec žádný přístup ke zdravotní péči.

Nemluvně bylo tak promrzlé, že na dolní polovině těla zmodralo. Aby ho jeho rodina dokázala dostat do nemocnice, museli přejít přes hory k nejbližší vesnici a čekat na projíždějící auto. Když se konečně do nemocnice dostali, musela být malému chlapci poskytnuta léčba hypotermie a vážné dehydratace.

Jiný dvouletý chlapec jen obtížně dýchal kvůli vážnému zápalu plic. Jeho rodina hledala skoro hodinu někoho s autem. Když ho našli, řekl si řidič o 3000 rupií za odvoz do nemocnice.

Pro spolupracovníky Lékařů bez hranic v oblasti Kurram na hornatém severozápadě Pákistánu to nejsou ojedinělé případy. Kurram je součástí kmenových oblastí pod federální správou (FATA), už tak jednoho z nejodlehlejších regionů Pákistánu.

Letitý konflikt zde způsobil rozsáhlé vysídlení obyvatel a téměř úplný kolaps místního zdravotnictví. Mrazivé teploty, závěje sněhu a těžká přístupnost krajiny každý rok ještě více ztěžují přístup ke zdravotní péči.

Dr. Aziz ur-Rehman, který pracuje v Kurramu pro Lékaře bez hranic, popisuje situaci zranitelných komunit žijících v horách, daleko od jakékoli nemocnice: „Doprava většinou není k dispozici a lidé musí dlouho jít sněhem, aby se k ošetření dostali. Pokud nějakou dopravu seženou, často si ji nemohou dovolit.“

Jeho kolega Dr. Rahman Sakhi vzpomíná na jedno z dětí z údolí Tyrah, které Lékaři bez hranic také přijali s podchlazením: „Jeho matka s pláčem vyprávěla, že šla zrovna do koupelny, když ucítila porodní bolesti. Své dítě tam porodila bez jakékoli pomoci. Pak musela čekat na taxi. Sehnat nějaké je ale v Tyrahu hodně složité, a proto jí trvalo skoro šest hodin, než se do nemocnice dostala. Když konečně dorazila, bylo její dítě tak strašně podchlazené, že bohužel nepřežilo.“

Lékaři bez hranic jsou jediná mezinárodní humanitární zdravotnická organizace, která v oblasti Kurram permanentně působí. Naše týmy podporují dvě místní nemocnice: poskytují pediatrickou ambulantní i lůžkovou péči v ústřední nemocnici v okrese Sadda Tehsil a pediatrická ambulantní vyšetření v ústřední nemocnici v okrese Alizai Tehsil.

Zdravotnický koordinátor Lékařů bez hranic Dr. Javed Ali dodává, že krutá zima si obvykle vyžádá řadu dalších obětí. Lidé se ve snaze zůstat v teple a obstarat jídlo uchylují k zoufalým řešením, a proto se častěji objevují případy popálenin a otravy plynem. Dr. Ali zavzpomínal na jeden případ ze sousedního Chajbar Paštúnchwá.

„V Hangu jsme jednou přijali 16 pacientů z jediné rodiny s akutní otravou oxidem uhelnatým. Všichni se shromáždili k jídlu v ohněm vytápěné místnosti. Plyn se v ní nahromadil a všichni členové rodiny upadli do bezvědomí. Dva z nich bohužel zemřeli.“

„Přichází k nám také více popálených pacientů. Lidé používají podomácku vyrobená kamna, topí na otevřeném ohni nebo mají jednoduché plynové ohřívače. Potom se buď se příliš přiblíží k ohni, nebo dojde k explozi,“ dodává Dr. Ali.

Obvyklou překážkou je také špatná dostupnost nemocnic, obzvlášť během kruté pákistánské zimy. Lidé odkládají návštěvu lékaře a do nemocnice potom dorazí s mnohem vážnějšími komplikacemi. Pokud trpí infekcemi dýchacích cest, často nejdřív zkoušejí léčbu podomácku. Neléčí-li se však tyto infekce včas, mohou podnítit rozvoj vážnějších onemocnění, jako je např. zápal plic. Ten v Pákistánu stále zabíjí nejvíc dětí mladších 5 let.

Zima ale není to jediné, co obyvatelům těchto horských pákistánských provincií brání v přístupu ke zdravotní péči. V Údolí Tyrah už od roku 2011 pokračuje vojenská ofenzíva. Projektový koordinátor Lékařů bez hranic Nicolas Palarus vysvětluje: „Ve zprávách z regionu se můžete doslechnout o útocích dronů, o konfliktu a probíhajícím násilí. Ty jsou sice hlavním problémem v této části Pákistánu, nic se ale nedozvíte o každodenních útrapách zdejších zranitelných komunit.“

„Jen v minulém roce v oblasti došlo k 23 bezpečnostním incidentům. Výbuchy bomb a sebevražedné útoky si vyžádaly 135 mrtvých a 283 raněných. Máme štěstí, že máme k dispozici zkušený a motivovaný personál, který v místních komunitách poskytuje zdravotní péči. Zdejší lidé mají jen omezené možnosti, jak se k ní dostat, mají-li vůbec nějaké,“ uzavírá Nicolas Palarus.

Lékaři bez hranic pracují v Pákistánu od roku 1986. Podporují pákistánské komunity a uprchlíky z Afghánistánu, kteří jsou oběťmi ozbrojených konfliktů, přírodních katastrof a špatného přístupu ke zdravotní péči. Týmy Lékařů bez hranic v současnosti poskytují bezplatnou zdravotní péči v provinciích Chajbar Paštúnchwá, Sindh a Balúčistán a v rámci FATA v oblastech Kurram a Banjaur. Lékaři bez hranic své aktivity v Pákistánu financují pouze z příspěvků soukromých dárců z celého světa a nepřijímají dotace od jakékoli vlády, dárcovské agentury nebo vojensky či politicky motivované skupiny.

{{{ labels.morehistories }}}