Od slov k činům: V boji proti HIV/AIDS je potřeba urychlit spouštění komunitních strategií

Johannesburg / Praha, 1. prosince 2014 – Výzva UNAIDS (programu OSN pro otázky HIV/AIDS) k zaplnění mezer v přístupu ke službám spojeným s léčbou a prevencí HIV vyzní naprázdno bez komplexního přehodnocení distribuce antiretrovirových léků, varuje u příležitosti Světového dne boje proti HIV/AIDS mezinárodní humanitární a zdravotnická organizace Lékaři bez hranic / Médecins Sans Frontières (MSF).

Zkušenosti nabyté Lékaři bez hranic a dalšími organizacemi přímo v terénu ukázaly, že díky komunitním přístupům mohou lidé žijící s HIV získat antiretrovirovou léčbu snáze a levněji. Komunitní přístup tak představuje klíčovou strategii umožňující rozšíření efektivní léčby k více lidem a tím i zpomalení šíření viru uvnitř komunit.

Přestože tyto přístupy doporučuje Světová zdravotnická organizace (WHO) i UNAIDS, jejich systematické uvádění do praxe stále naráží na odpor, protože vyžaduje skutečnou změnu strategií boje proti HIV/AIDS. Při komunitním přístupu jednotlivec a komunita přebírají zodpovědnost za léčbu a jsou považováni za partnery, nikoli za pasivní uživatele zdravotní péče.

Komunitní strategie

„Nedokážeme zlepšit přístup k léčbě HIV, dokud budeme postupovat stále stejným způsobem. Současná rétorika se ještě neproměnila do všeobecného přijetí efektivních komunitních strategií, přestože se již mnoho let osvědčují,“ vypovídá Dr. Eric Goemaere, referent Lékařů bez hranic pro HIV/AIDS.

Od roku 2007 rozvíjejí Lékaři bez hranic a další organizace celou řadu komunitních strategií zaměřených na léčbu HIV v domácím prostředí. Oddělení klinických testů od návštěv potřebných pro vyzvednutí léků umožňuje ušetřit mnoho času i peněz. Tento přístup také zlepšuje dodržování léčby stabilních pacientů, která v různých modelech tohoto systému v Jihoafrické republice, Malawi, Mosambiku, Zimbabwe a Keni dosahuje více než 90 %.

Pilotní projekty byly připraveny také v některých zemích střední a západní Afriky, které ještě adekvátní reakci na HIV nespustily. Např. v Demokratické republice Kongo a v Guineji projekty již přinesly velmi dobré výsledky.)

Ann Sellberg/MSF

Boj s HIV je zároveň bojem se stigmatem. Lékaři bez hranic v Epworthu, Zimbabwe, pomáhají HIV pozitivním dětem a adolescentům získat znovu důstojnost. V podpůrných skupinách diskutují o tom, jaký je život HIV pozitivních. Malování, zpívání a hry pomáhají dětem získat sebedůvěru.

Snížení financování HIV komunit

Pilíře těchto strategií, které by vedly k jejich rozvoji a rozšíření, však nejsou dostatečně podporovány, propagovány ani financovány. Například nezdravotnický personál v projektech zaměřených na léčbu koinfekce HIV a TBC není často uznán ani financován. Výhody těchto strategií také výrazně omezují předpisy určující příliš striktně dobu, na níž mohou být pacientovi předepsány léky.

Vlády jsou stále příliš nesmělé a neodvažují se delegovat pravomoci a větší zodpovědnost na lidi žijící s HIV, tak aby mohli svou nemoc lépe řídit sami. Omezují možnost distribuovat léky a provádět testy na HIV přímo v komunitách, nikoli jen ve zdravotnických střediscích.

„Rozvoj a rozšíření komunitních modelů vyžaduje oprávnění, předávání zodpovědnosti a naprostou angažovanost společenství lidí žijících s HIV a občanských společností. Financování těchto společností se stále snižuje, což škodí péči zaměřené na pacienta a v boji s HIV obecně. Je to chybějící článek v řetězu,“ potvrzuje Amanda Banda, koordinátorka advokačních aktivit Lékařů bez hranic v boji proti AIDS.

Není univerzální řešení

V Jihoafrické republice čelí velká aktivistická skupina Treatement Action Campaign (TAC) takové finanční v krizi, že hrozí, že bude muset po 15 letech existence zavřít. Podle UNAIDS muselo 59 % neziskových organizací aktivních v boji proti HIV a za lidská práva od roku 2012 snížit svůj rozpočet.

Zdravotní systémy musí projevit flexibilitu v organizaci a urychlit rozvoj komunitních programů, aby tak odstranily existující překážky a přizpůsobily se potřebám pacientů. Lidé žijící s HIV by měli mít možnost se sami rozhodnout o způsobu, jakým chtějí spojit každodenní léčbu se svým životem.

Zdravotní systémy a organizace poskytující zdravotnické služby by měly budovat pro své pacienty systém pomoci, nikoli překážky. Lékaři bez hranic vyzývají vlády, aby přizpůsobily svou reakci potřebám a požadavkům svých občanů žijících s HIV. Dále vyzývají mezinárodní partnery, aby proaktivně a dlouhodobě financovali a podporovali tyto strategie.

Lékaři bez hranic v současnosti podporují péči o 341 600 pacientů s HIV ve 20 zemích. Ze 35 milionů lidí žijících s HIV se 71 % nachází v subsaharské Africe.