O Lékařích bez hranic v médiích: výběr nejzajímavějších rozhovorů a reportáží roku 2016

Letošní rok přinesl kromě jiného také řadu velmi zajímavých zpráv o práci Lékařů bez hranic. Shrnuli jsme pro vás střípek z těch, které přibližují naše spolupracovníky či pacienty (a které jsou dostupné na internetu).

Leden

Už v lednu si Marek Eben pozval do svého pořadu Na plovárně, našeho dlouholetého spolupracovníka a chirurga Jana Trachtu. „Jsou donuceni ke statečnosti. Stejně jako by byli Češi, kdyby byli v jakémsi válečném konfliktu,“ odpověděl například na dotaz moderátora, zda jsou pacienti v konfliktních oblastech statečnější než my. Celý rozhovor si můžete pustit zde. 

Magazín Reportér vyzpovídal dalšího zkušeného chirurga Lékařů bez hranic  - Tomáše Šebka, jenž byl dvakrát na misi na Haiti a dvakrát v Afghánstánu. Jestli vás zajímá například to, jak získal takzvané rentgenové oči, čtěte zde.

Jana Karolyiová popsala pro televizi Prima zkušenost farmaceutky z Jižního Súdánu, kde je velký nedostatek zdravotníků. „Naše nemocnice je školitelské středisko, kde učíme, školíme, trénujeme, zkoušíme, hodnotíme,“ přiblížila. Reportáž z Jižního Súdánu si můžete pustit zde.

Server aktualne.cz přinesl rozhovor s HR koordinátorkou Lékařů bez hranic Reenou Sattar, která loni strávila bezmála čtvrt roku v jednom z epicenter epidemie eboly - v Sieře Leone. „Když jsem přijela, bylo na klinice 100 lůžek. Protože ale epidemie ustupovala, zbylo jich na konci mého pobytu jen 30. Musela jsem proto propustit 200 lidí. Na jedné straně to bylo skvělé, protože to znamenalo, že epidemie ustupuje. Ale na druhé straně lidé přicházeli o práci,“ zavzpomínala. Celý rozhovor si můžete přečíst zde.

Únor

Už zmíněný Tomáš Šebek se objevil v Show Jana Krause, kde si povídali o tom, jak fungovala nemocnice Lékařů bez hranic v afghánském Kundúzu před tím, než ji vybombardovaly USA. „My (nebezpečí) minimalizujeme tím, že Lékaři bez hranic jsou neutrální.  Než někde otevřeme projekt, jednáme se všema stranama (…), aby nás respektovali, aby do nemocnice nenosili zbraně. My sami jsme neozbrojení. A oni to respektují. Potom tam otevřeme projekt a většinou jsme v bezpečí,“ vylíčil. Část pořadu s ním, je zde.

Březen

V březnu vyšel v Píseckém deníku rozhovor s mikrobioložkou Markétou Hajnou, která s Lékaři bez hranic vyjela na mise coby laboratorní technička. „Každá mise byla jiná jak svým profesním zaměřením (diagnostika a léčba TBC, krevní transfúze, diagnostika a léčba HIV), tak technickým zázemím a bezpečnostním kontextem. V Kyrgyzstánu byla asi největší výzva zabezpečit izolaci pacientů ve vězení, kde vládl kastovní systém, a nějaká epidemiologická situace do toho systému rozhodně nezapadala,“ popsala. Více si lze přečíst zde.

Server Echo24 upozornil na zcela zapomenuté téma. U příležitosti svátku žen vydal článek založený na fotografiích, ve kterém na základě zprávy Lékařů bez hranic upozorňuje na sexuální a rodinné násilí v Papui-Nové Guineji. „Zpráva je nazvána Návrat k násilníkovi, protože ženy ale i děti, které se stanou obětí násilných činů, nemají kam a jít a často se tak vrací k násilnickým partnerům či rodičům,“ okomentoval server galerii. Jestli vás zajímá, naleznete ji zde.

Duben

Tyden.cz v dubnu napsal na základě informací Lékařů bez hranic článek o sedmi mýtech kolem HIV/AIDS. Myslíte si, že kondom je jediná ochrana? Že dítě těhotné ženy, která se nakazí, bude automaticky nakaženo rovněž? Že dostat HIV je rozsudkem smrti? Pak si přečtěte článek, kde se zároveň dozvíte, že pokud nebudou léky na tuto nemoc celosvětově dostupné, pandemii HIV/AIDS se zkrotit nepodaří. Více zde.

Aktualne.cz v tomto měsíci upozornilo na základě fotografií a informací Lékařů bez hranic na deset míst, kde hledají bezpečí lidé na útěku, ale svět se tam příliš nedívá. Galerii s informacemi o tom, jak uprchlíci žijí, si můžete prohlédnout zde.

Květen

Server iDNES.cz si povídal se zdravotní sestrou Jitkou Kosíkovou. Co jí nejvíce překvapilo například v Afghánistánu? „Nejvíce asi dětská úmrtnost, která tam byla strašně vysoká, na což jsem nebyla vůbec připravená. Naopak mě ale potěšilo, jak byli naši místní kolegové pracovití a jak vřele mě uvítali. Byli příjemní a neuvěřitelně pohostinní,“ svěřila se. Celý rozhovor je zde.

Novinky.cz pro změnu vyzpovídaly logistika Zdeňka Müllera, jenž má zkušenosti z několika misí v Iráku. „Všude byly checkpointy s vojáky, někde zůstaly jenom ruiny, betonové cihly, pokroucená výztuž. Když jsme na tomto území otvírali naši základnu, ve zdech vězely kulky, ty jsme tam nechali, nikomu nevadí. Ale zahradu jsme museli nechat odminovat nebo zkontrolovat, jestli tam nejsou miny,“ popsal, jak vypadalo jedno území poté, co bylo osvobozené od takzvaného Islámského státu. Celý rozhovor můžete číst zde.

V Hospodářských novinách vyšel komentář ředitele české kanceláře Lékařů bez hranic Pavla Grubera k dohodě EU s Tureckem ohledně uprchlíků. „Pokud by se evropskou cestou pustily i další státy, statut „uprchlíka“ by mohl přestat existovat,“ napsal. A vy si celý komentář můžete přečíst zde.

Slovenský Dennik N vydal rozhovor s lékařkou Lenkou Lesnou, se kterou si redaktor povídal o její zkušenosti z Iráku. „Väčšinou to boli infekcie dýchacích ciest, kožné infekcie, mali sme prípady podvýživy v niektorých oblastiach. Keď ľudia utiekli pred Dáiš (IS), tak so sebou nič nemali, ani peniaze, ani žiadne prostriedky, a boli závislí len od susedov či humanitárnych organizácií (…)  Mali sme množstvo pacientov s chronickými chorobami,“ vylíčila. Celý rozhovor je zde.

Červen

V červnu zdravotní sestra Lékařů bez hranic Martina Jurigová popsala „obyčejný den“ v Jemenu, kde byla na své druhé misi (po Tanzanii). Její svědectví z válkou stižené země poté otiskla MF DNES. Reportáž si můžete přečíst i na našich stránkách.

Martina Jurigová se v červnu objevila i v dalších médiích. Rozhovor s ní udělala například TV Barrandov, kde ji můžete vidět při její práci na misi v Tanzánii. Spolu s ní v reportáži vystupuje rovněž zkušená HR koordinátorka Lékařů bez hranic Reena Sattar, tu pro změnu můžete vidět během epidemie eboly v Sieře Leone. Záznam najdete zde (od 11:30 minuty).

Červenec

V červenci pak popsala České televizi naše porodní asistentka Lucie Brázdová to, jak vypadají záchranné operace Lékařů bez hranic ve Středozemním moři. „Každá záchranná operace je trošičku jiná, nicméně všechny mají společné to, že (…) vidíme lidi, kteří jsou ve stresu a v situacích, kdy jsou opravdu ohroženy jejich životy,“ popsala telefonicky přímo z lodi Bourbon Argos. Celou reportáž si můžete pustit zde.

Dennik N přinesl rozhovor s anestezioložkou Evou Kušíkovou, která byla na misích v Afghánistánu a na Haiti. Kterak si z Afghánistánu i Haiti „přinesla selský rozum“, si můžete přečíst zde.

Srpen

Evu Kušíkovou rozpovídal i český časopis Vlasta. „Všechno prožívání je v podmínkách mise intenzivnější. Cítíte, že žijete. Silné jsou pocity radosti i smutky. Když něco pokazíte, máte dojem, že to je jen vaše vina, ale když se něco povede, víte, že se to povedlo díky vám. On žije díky mně. Kdyby tam ovšem nebyly nemocnice Lékařů bez hranic, tak by nepřežil nikdo z nich, protože péči té úrovně nikdo jiný v této oblati neposkytoval,“ svěřila se redaktorce. Více si můžete přečíst zde.

Zdravotnický deník přinesl rozhovor s šéfem švýcarského operačního centra Lékařů bez hranic Thomasem Nierlem. Během povídání se řešila i bezpečnost ve zdravotnických zařízeních. „Když jsem ale v humanitárním sektoru začínal pracovat, byla zdravotnická zařízení chráněná. Bojovalo se všude okolo, ale tyto struktury dotčeny nebyly. Dnes se zvláště v kontextu, který jsem zmínil, objevují cílené útoky (…) To, co se stalo minulý rok ve smyslu vývoje válečné strategie, je naprosto neakceptovatelné,“ uvedl v rozhovoru, který naleznete zde.

Září

V září časopis Vital zveřejnil příběh zdravotní sestry Jany Gruntorádové, která byla na misích v Nigérii a v Afghánistánu. „V Afghánistánu i Nigérii jsou lidé trpělivější a pokornější,“ popsala svou zkušenost. Celý text naleznete zde.

Anestezioložka Adéla Macková povyprávěla o svých zkušenostech z misí v Afghánistánu a Iráku pro MF DNES. „Měli jsme asi sedmdesát porodů denně, byla jsem tam jediný lékař své specializace, vedoucí operačních sálů. Učila jsem místní lékaře základy anestezie, protože někteří byli čerstvě ze školy bez praxe,“ popsala svou práci v Afghánistánu. Celý rozhovor je k mání zde.

Říjen

V říjnu uplynul rok od bombardování nemocnice Lékařů bez hranic v afghánském Kundúzu, při kterém zemřelo 42 lidí. Lidové noviny a server lidovky.cz při té příležitosti zveřejnily rozhovor se spolupracovníkem Lékařů bez hranic Lájosem Jecsem, jenž útok přežil. „Věděl jsem, že chci pokračovat dál. Vlastně mě to v tom utvrdilo. Víte, pak jsem o tom nějakou dobu přemýšlel a uvědomil jsem si, že například konkrétně Kundúz byla jediná nemocnice v tom regionu, kde mohli lidé dostat pořádnou péči. Pro nás to bylo jednoduché hodit za hlavu, opustit tu zemi. Ale pro lidi v Kunduzu to znamenalo, že se ještě zhoršila kvalita jejich života,“ uvedl Lájos Jecs. Celý rozhovor je zde.

Listopad

Server iDNES.cz zpracoval článek o tom, jak se Lékaři bez hranic snaží v mnoha zemích krotit tuberkulózu, která je zdánlivě chorobou minulosti. Každou minutu však na ni zemřou tři lidé. Velkým problémem je například i v Gruzii, kde se stala po rozpadu SSSR veřejnou hrozbou. Díky projektu „end TB“ se tam ale dostaly nové léky, které jsou jinak pro chudší země cenově nedostupné. A Gruzie bude první z pěti zemí, kde budou klinické testy, jejichž cílem je účinnější, jednodušší a šetrnější léčba. Více zde.

Prosinec

Hospodářské noviny se věnovaly tématu, jak Lékaři bez hranic zkouší nové technologie. Jejich čtenáři se tak dozvěděli, že léky pacientům mohou vozit bezpilotní letouny a telefony zase umějí odhalit malárii. Pokud vás to zajímá, více si můžete přečíst zde.

Lékařka a členka správní rady české kanceláře Lékařů bez hranic Radka Čapková na závěr roku v rozhovoru pro časopis České lékařské komory Tempus Medicorum pohovořila například o tom, zda někdy měla dilema ošetřit nějakého pacienta. „Obecně lze říct, že v tomhle není co řešit. Lékařská etika platí všude, ať to je, či není bojový konflikt, a nám jako lékařům nepřísluší řešit, kdo je kdo. Poskytujeme lékařskou péči tomu, kdo ji potřebuje. (…) O vině či nevině má rozhodovat někdo jiný. Navíc kterýkoli bojovník, jenž je raněn, stává se pacientem (…) Když nám v Česku přivezou z věznice odsouzeného vraha, tak ho také ošetříme. Můžu si o něm myslet, co chci, ale ošetřím ho,“ řekla. Celý rozhovor najdete zde.

Více článků a rozhovorů o Lékařích bez hranic pak najdete zde.