Nigérie: V našem výživovém centru léčíme podvyživené děti starší pěti let

Pediatr Marco Olla se účastnil projektů Lékařů bez hranic zaměřených na podvýživu v Maiduguri, hlavním městě státu Borno v severovýchodní Nigérii. V rozhovoru popisuje rozsah krize v Maiduguri, zdravotní dopady podvýživy na děti a péči, kterou poskytují týmy Lékařů bez hranic.

Jak byste jako dětský lékař popsal současnou krizi ve státě Borno?

Kromě vysokého počtu pacientů jsme v Borno zaznamenali další výstražné zdravotní signály, které poukazují na rozsah krize. Při epidemiích podvýživy obvykle léčíme děti ve věku šest měsíců až pět let. V tomto období jsou nejzranitelnější a jejich přežití závisí přímo na rodičích. Když ale vidíte takové množství podvyživených dětí starších pěti let, dojde vám, že situace je opravdu špatná a že nastala vážná nutriční krize. A to byl právě případ Maiduguri.

Na lůžkovém oddělení, které jsme provozovali v Maiduguri  v oblasti Maimusari, jsme přijímali děti starší pěti let trpící malárií, zápalem plic a jinými infekčními onemocněními, a záhy jsme si všimli, že jsou podvyživené. Viděl jsem sedmi, desetileté děti se zjevnými známkami akutní podvýživy, což je poměrně neobvyklé. Do našeho zdravotního střediska přišla nedávno například matka se svou sedmiletou dcerkou. Holčička byla silně podvyživená a měla průjem. Okamžitě jsme ji hospitalizovali na lůžkovém oddělení našeho výživového centra. Když se na ni člověk podíval, nesmála se, ani se neusmívala. Matka nám řekla, že bez otce uprchly z vesnice na východě Maiduguri. Usadily se v Muna Garage, provizorním táboře na předměstí. Zůstaly tam přes měsíc, ale příděly jáhel a rýže, které dostávaly, byly příliš nízké a ty dvě neměly peníze na státní zdravotnická zařízení.

Jak na takovou krizovou situaci reagují Lékaři bez hranic?

Ve zdravotních střediscích v Bolori a Maimusari v Maiduguri monitorujeme podvýživu u všech dětí do patnácti let, které k nám přijdou na vyšetření. Pokud zjistíme, že trpí akutní podvýživou, tak mírné i vážné formy léčíme v našich výživových centrech. Obvykle do našich programů přijímáme jen děti s vážnou podvýživou, ale kvůli nedostatku potravin jsme byli nuceni rozšířit naše přijímací kritéria a začít léčit také děti mladší pěti let trpící mírnou formou akutní podvýživy s cílem zabránit tomu, aby se u nich rozvinula těžší forma akutní podvýživy.

Při léčbě podvýživy se ovšem nezaměřujeme pouze na děti. Staráme se také o těhotné ženy, které mají často nedostatek potravin. Hrozí jim tak smrt při porodu a je velká pravděpodobnost, že přivedou na svět slabé děti, náchylné k podvýživě. Proto těhotným ženám při vyšetřeních rozdáváme jídlo, a když se dostaví na kontrolu po porodu, provádíme screening podvýživy u novorozenců.

Co přesně se děje, když dítě nemá dostatek potravy?

Ovlivňuje to systém celého těla, dochází k úplné proměně metabolismu. Existují dva hlavní projevy podvýživy u dětí: marasmus a kwashiorkor. Dítě trpící marasmem je vyzáblé, vypadá jako kost a kůže. Kwashiorkor se projevuje edémy (otoky). Obě formy souvisí s nedostatkem základních živin, jako jsou bílkoviny, vitamíny a minerály. Zasažen je zejména imunitní systém. Z toho důvodu jsou podvyživené děti náchylné k infekčním onemocněním. 

Pokud podvyživené děti umírají, většinou je to na nějakou infekci. Jejich těla s ní už prostě nedokážou dál bojovat. Podvýživa a infekce tvoří začarovaný kruh. Podvyživené dítě snadno onemocní a nemoc zhoršuje podvýživu. Zdravotní komplikace se smrtelnými následky se pohybují od zápalu plic, přes meningitidu, po malárii, průjem nebo sepsi.

Aurelie Baumel/MSF

Malý pacient s páskou MUCA, kterou lze rychle změřit podvýživu. Děti ve věku 2-5 let mají srovnatelný obvod horní části paže, tato věková skupina je také podvýživou nejvíc ohrožená. Lékaři proto používají pásku, která rychle ukáže, zda odpovídá obvod paže normám, nebo jestli trpí dítě podvýživou.

Jak léčíte podvyživené děti?

Těžce akutně podvyživené děti s komplikacemi hospitalizujeme, nasadíme jim léčbu a terapeutickou výživu. Abychom jim stabilizovali metabolismus, dostávají terapeutické mléko. Některé jsou tak zesláblé, že odmítají jíst. V takových případech je krmíme nasogastrickou sondou, která se zavádí do nosu a vede do žaludku. Po této stabilizační fázi dostávají předem připravenou terapeutickou výživu (pastu podobnou arašídovému máslu). Součástí lékařské péče je i léčba přidružených onemocnění, jako je zápal plic, průjem a malárie.

Děti s akutní těžkou podvýživou bez dalších komplikací a děti s lehčími formami podvýživy se léčí doma a sledujeme je prostřednictvím kontrol v našich ambulantních zařízeních. Jejich matkám dáváme terapeutickou výživu s sebou domů. Léčba trvá většinou čtyři až šest týdnů.

Byla tato krize něčím odlišná pro vás osobně?

Opravdu strašné jsou tady příběhy pacientů. Vzpomínám s i na matku, která přišla do našeho výživového centra s dvouletým chlapečkem. Rodina uprchla před válečným konfliktem, jejich dům byl zničen, otec zemřel.  Během nepokojů přišla ta žena o jedno ze svých čtyř dětí, dvě další zemřely na spalničky, a teď byla tady se svým posledním synem, který trpěl vážnou podvýživou. Když dopověděla svůj příběh, rozplakala se. Mnoho zdejších lidí si prošlo strašnými věcmi, jsou traumatizovaní. Bojují o přežití, spousta dětí bojuje o přežití. Tenhle chlapeček naštěstí přežil.

Na druhou stranu je krásné sledovat změny v chování dětí, když se uzdravují. Najednou na vás začnou reagovat, začnou se smát. Jako jedna sedmiletá holčička. Léčili jsme ji s infekcí, dostala antibiotika, začala znovu jíst. Vždycky se snažím se s dětmi sblížit, abych viděl, jak reagují, zkouším jim třeba podat ruku. Když jsou slabé, často to odmítají, jsou podrážděné. Ale včera mi tahle holčička poprvé potřásla rukou. 

Čtěte více

Lékaři bez hranic vyhlašují mimořádnou sbírku na pomoc Nigérii

Podpořte mimořádnou sbírku zde