Nigérie: Aktuální situace v listopadu 2016

Konflikt ve státě Borno začal v roce 2009, kdy Boko Haram zahájili útoky v severovýchodní Nigérii. Do roku 2014 se Boko Haram podařilo získat kontrolu nad rozlehlými částmi státu Borno, což vedlo k masivnímu pohybu obyvatelstva. V roce 2015 byl v Nigérii zvolen nový prezident, který přislíbil, že znovu získá kontrolu nad celou Nigerií. Od té doby nigerijská armáda vystupňovala své operace v celém Bornu a aktivně bojuje proti Boko Haram. Používá přitom i letecké útoky v oblastech pod kontrolou Boko Haram. To mělo za následek ještě masivnější pohyb obyvatelstva, hlavně směrem k Maiduguri, hlavnímu městu státu Borno. Populace již tak velkého města se s přílivem vnitřně vysídlených osob zdvojnásobila. Ve městě a jeho okolí tak nyní žije více než 2 miliony lidí.

 

 

Armáda znovu získala nadvládu nad některými městy mimo Maiduguri, což znamená, že jejich obyvatelé žijí pod vojenskou kontrolou. Dost často mají jen minimální či dokonce žádnou možnost se odstěhovat. Vláda znovu zdůraznila svůj záměr získat v blízké budoucnosti vojenskou kontrolu nad všemi venkovskými oblastmi Borna. Lze tedy očekávat, že rozsáhlá území tohoto státu a jejich obyvatelé budou zasaženy těžkými boji. V příhraničních lokalitách poskytují nigerijské armádě vojenskou pomoc sousední státy Čad, Kamerun a Niger.

 

V důsledku konfliktu bylo podle údajů Úřadu pro koordinaci humanitárních záležitostí (OCHA) vysídleno 2,6 milionu lidí a 480 tisíc dětí v Nigerii, Kamerunu, Čadu a Nigeru trpí akutní těžkou podvýživou.

 

V oblasti severovýchodní Nigérie je v současnosti vysídleno 1,8 milionu lidí, včetně odhadovaného 1,1 milionu lidí jen v samotném Maiduguri a 4,4 milionu lidí nemá dle údajů OCHA dostatečný přísun jídla.

 

Během ozbrojeného konfliktu bylo ve státě Borno zničeno více než 40 % zdravotnických zařízení; mnoho z nich bylo vypáleno, jak uvádí Ministerstvo zdravotnictví státu Borno.

 

 

V současné době žije v Maiduguri více než 1,1 milionu vnitřně vysídlených osob (dle údajů Mezinárodní organizace pro migraci), 90 % z nich žije mezi místní komunitou, zatímco těch zbývajících 10 % žije ve více než 10 oficiálních táborech a řadě dalších neoficiálních táborů a osad.

 

Lékaři bez hranic se v Maiduguri zaměřují na mateřskou péči a péči o děti. Provozují lůžkové terapeutické centrum pro podvýživu (ITFC) v oblasti Gwande a dvě velká zdravotnická centra v oblastech Maimusari a Bolori. Ve zdravotnickém centru v Maimusarui se nachází i dětská pohotovost a zařízení pro hospitalizované pacienty. Ve čtyřech neformálních táborech funguje mobilní tým, který zajišťuje distribuci jídla, poskytuje lékařskou a výživovou péči a provádí očkování.

 

Ve Gwange zajišťujeme v prostorách zdravotnického zařízení provozovaného ministerstvem zdravotnictví lůžkové terapeutické centrum pro podvýživu (ITFC) s kapacitou 110 lůžek. Je umístěno v pěti stanech – každý z nich představuje jedno oddělení: příjem/úvodní diagnostika pacientů, jednotka intenzivní péče, izolované oddělení pro děti s infekčními nemocemi, oddělení pro péči o pacienty s akutní formou podvýživy a rehabilitační oddělení/oddělení pro přípravu na propuštění. Centrum přijímá pouze závažně podvyživené děti s komplikacemi. Každý měsíc je přijato zhruba 300 dětí, včetně dětí, kterým je více než pět let. Na konci září jsme začali dávat každé rodině s dítětem, které bylo propuštěno z ITFC, příděl jídla, abychom tak kompenzovali nedostatek potravy. Naším cílem je navýšit kapacitu centra na 150 lůžek a standardně přijímat děti starší pěti let. Ambulantní terapeutické centrum pro podvýživu (ATFC) bylo otevřeno na konci listopadu za účelem zajištění návaznosti péče o tyto pacienty.

 

V Maiduguri provozujeme dvě zdravotnická centra – v Maimusari a Bolori. V těchto centrech lze nalézt ambulantní pediatrická oddělení (OPD), ambulantní terapeutická centra pro podvýživu a porodnická oddělení, která zajišťují prenatální i poporodní konzultace a asistují při přirozených porodech. V Maimusari se nachází rovněž dětské lůžkové oddělení (26 lůžek), dětská jednotka intenzivní péče (15 lůžek) a pohotovost.

 

Během září a října došlo k podstatnému nárůstu množství pacientů – více než tisíc pacientů za den hledalo pomoc na ambulantních pediatrických odděleních; v některé dny jen do Maimusari přišlo více než 700 pacientů (v obou centrech tedy celkem vyhledalo pomoc téměř šest tisíc lidí během jednoho týdne). Zhruba polovinu pacientů tvoří děti mladší pět let. Lidé sem přicházejí ze všech částí města a fronty se začínají dělat již v šest hodin ráno, ačkoliv se zdravotnická centra otvírají až v osm hodin. Je to způsobeno hlavně nedostupností bezplatné lékařské péče v Maiduguri; ve státním zdravotním systému musí lidé za péči platit a často dokonce hovoří o tom, že jsou odmítnuti, když nemají dostatek finančních prostředků.

 

Téměř polovina pacientů mladších pěti let, kteří přicházejí do centra v Maimusari, je podvyživená. V týdnu od 10. do 16. října byla u více než 9 % pacientů diagnostikována akutní závažná podvýživa (SAM) a u dalších 31 % pak mírná akutní podvýživa (MAM). Okolo tisíce dětí sledujeme v rámci programu ambulantního terapeutického centra pro podvýživu (AFTC); každý týden do tohoto programu přibývá 200 až 300 pacientů. V současné době jsou sledovány a léčeny pro akutní závažnou podvýživu pouze děti mladší pěti let, ale tato péče bude rozšířena i na starší děti a ty, které trpí mírnou formou podvýživy. Náš tým rovněž připravuje zahájení distribuce přídělů jídla rodinám s dětmi, které byly zařazeny do ambulantního výživového programu v Maimusari (aktuálně 800 přihlášených dětí).

 

Zvýšil se i počet porodů a konzultací v rámci předporodní péče. V obou zařízeních dohromady se uskuteční více než tisíc prenatálních konzultací týdně. V Maimusari každý týden porodí okolo 120 žen.

 

 

Do Maiduguri, zvláště pak do tábora Muna Garage, přicházejí další a další vnitřně vysídlené osoby. Přemístění těchto osob z Maiduguri do jejich rodných měst za asistence armády se zpomalilo, neboť na konci října se v oblasti znovu vystupňovaly boje. Většina lidí se tak musela vrátit zpět do Maiduguri, neboť jinde nenašla přiměřené životní podmínky. I přes tuto skutečnost nigerijská vláda opakovaně prohlašuje, že do konce května roku 2017 plánuje uzavřít všechny tábory pro vnitřně vysídlené osoby. Na konci září bylo uzavřeno několik táborů ve školních budovách, neboť tyto školy byly po více než dvou letech, kdy nemohly fungovat kvůli útokům Boko Haram proti školám, opětovně otevřeny. Vnitřně vysídlení lidé se přesunuli do jiných táborů v Maiduguri či jeho okolí. V Maiduguri provádí Lékaři bez hranic zdravotnickou kontrolu ve všech oficiálních táborech a dvou největších neoficiálních táborech v Muna Garage a Custom House, kde je alarmující míra úmrtnosti, zejména u dětí mladších pěti let.

 

Lékaři bez hranic v současné době poskytují péči vnitřně vysídleným lidem ve čtyřech neoficiálních táborech: Muna Garage (v provizorních vlastnoručně vyrobených přístřeších na soukromém pozemku zde žije zhruba 14 500 osob) a Custom House (zde přežívá okolo 8 tisíc lidí v rozestavěných budovách či provizorních přístřeších). Oba tyto tábory jsou umístěny na východním předměstí Maiduguri na silnici vedoucí k Dikwě, stejně jako tábory Nursing Village v oblasti Maisandari (okolo 2 tisíc lidí) a Faríja (zhruba 3 600 osob).

 

V táborech Muna Garage a Customs House začal v září fungovat mobilní tým pro distribuci jídla a v říjnu se pak jeho činnost rozšířila i na menší tábory. Lékaři bez hranic pravidelně distribuují mezi obyvatele táborů proso, fazole a palmový olej. Rodinám s podvyživenými dětmi pak rozdáváme terapeutickou výživu připravenou k okamžité konzumaci. Týmy rovněž zařizují převedení dětí vyžadujících hospitalizaci do některého ze zařízení provozovaného Lékaři bez hranic, nabízí ambulantní léčbu, zajišťují sezónní chemoprofylaxi malárie a usilují o proočkování všech dětí mladších pěti let proti spalničkám a pneumokokovým infekcím. Lékaři bez hranic rovněž rozdávají balíčky s pomocí obsahující moskytiéry, mýdla, deky, matrace a kanystry. 

 

Na začátku září Lékaři bez hranic zaznamenali v táboře Customs House více než pětiprocentní výskyt akutní závažné podvýživy mezi dětmi mladšími pěti let. Poté, co jsme začali distribuovat potravu, ukázal hromadný screening klesající trend v podvýživě.

 

V Monguno dle odhadů žije v současné době 225 tisíc lidí. Odhadovaných 68 tisíc vnitřně vysídlených osob se nachází v devíti táborech v Monguno, podle údajů Státní agentury pro krizové řízení (SEMA) pak dalších 60 tisíc lidí žije mezi místní hostitelskou komunitou. I v říjnu sem přicházeli noví lidé. Více než jeden rok ve městě v podstatě nebyla poskytována žádná lékařská péče. Nyní v oblasti působí pět lékařských organizací, včetně Lékařů bez hranic. Vzhledem k nedostatku sekundární zdravotní péče zřídili Lékaři bez hranic lůžkové terapeutické centrum pro podvýživu ITFC (okolo 12 příjmů týdně), pediatrické lůžkové oddělení IPD (okolo 40 příjmů týdně) a pohotovost pod střechou stanů s celkovou kapacitou 50 lůžek. Počet pacientů se zvýšil, ani tak ale není momentálně naplněna kapacita zařízení. Částečně je to způsobeno tím, že kritéria pro přijetí byla původně nastavena pro děti do pěti let; dalším faktorem je to, že místní zdravotničtí pracovníci nejsou dostatečně vyškoleni ohledně akutních dětských nemocí. V září bylo na pohotovosti ošetřeno 389 pacientů, 70 % z nich byly děti do pěti let. Nejčastějšími nemocemi jsou malárie, infekce dýchacího ústrojí a spalničky. Na konci října pak Lékaři bez hranic zahájili činnost ambulantního pediatrického oddělení.

 

Bama, v minulosti druhé největší město státu Borno, je nyní v držení armády. Tábor pro vnitřně vysídlené osoby se nachází v areálu nemocnice a je pod vojenskou kontrolou. V táboře momentálně žije 8 tisíc lidí, většinou ženy a děti mladší pěti let. Žijí v provizorních přístřeších vyrobených z kousků plechu sebraných z okolních zničených domů a jsou kompletně závislí na pomoci zvenčí, včetně přísunu jídla. Nikdo nežije mimo tábor; město je v podstatě prázdné. Katastrofální situace vnitřně vysídlených osob v táboře se zlepšila, když došlo k zajištění pravidelného přísunu jídla (včetně dodávek od Lékařů bez hranic), lékařské péče a péče o výživy. Extrémně vysokou míru podvýživy se podařilo snížit pod úroveň hranice krizové situace. Guvernér státu Borno na konci září jako symbolické gesto na několik dní přemístil své sídlo do Bamy. I přesto však oprava domů (které byly všechny vypáleny) dosud nezačala.

 

 

Poslední zásah mobilního týmu Lékařů bez hranic v Bamě proběhl mezi 19. a 22. říjnem. Rozdali jsme proso, fazole, olej a mýdlo 1 800 rodinám s dětmi do pěti let. Screening podvýživy mezi 2 058 dětmi nyní ukazuje 2 % výskyt závažné akutní podvýživy (SAM) a 7.7 % výskyt mírné akutní podvýživy (MAM). To je obdobná míra jako ta zjištěná v září; objevilo se 22 nových případů SAM, hlavně mezi nově příchozími. Náš tým poskytl péči podvyživeným dětem, zajistil sezónní chemoprevenci malárie u více než tisíce dětí a provedl druhé kolo očkování proti pneumokokům. Dále jsme vykopali šest septiků pro šest vodních vrtů a vybudovali dvě pumpy na solární pohon a vodojemy.

 

Když tým Lékařů bez hranic poprvé dne 21. června s vojenským doprovodem navštívil Bamu,  nacházeli se místní lidé v katastrofálním stavu: z 800 vyšetřených dětí jich 19 % trpělo SAM. Počítání hrobů na hřbitově za táborem ukázalo, že od doby, kdy byly vnitřně vysídlení lidé shromážděni v areálu nemocnice, bylo vyhloubeno více než 1 200 hrobů. Tým se znovu vrátil v červenci, srpnu, září a říjnu, aby rozdal jídlo a zajistil lékařskou a výživovou péči. Během období dešťů do tábora přišlo jen několik nových lidí a někteří ze stávajících obyvatel byli přesunuti do jiných táborů (včetně Banki). Bama je dobrým příkladem toho, jak rychle se může stabilizovat situace, jestliže je zajištěna lékařská péče a jídlo; i přesto je možné, že se situace znovu výrazně zhorší, jestliže přístup k takové pomoci nebude možný s ohledem na nestabilitu v oblasti.

 

Dikwa je enkláva kontrolovaná armádou. Většina města byla zničena. Odhadované množství vnitřně vysídlených osob je zde 70 tisíc, ale může být ještě vyšší. Okolo 21 tisíc lidí žije mezi místní komunitou; 49 tisíc osob se nachází ve 14 táborech, z nichž jsou však jen tři dobře nastaveny a zorganizovány. Ve městě funguje klinika podporovaná UNICEF a ve dvou táborech vznikly zdravotnické stanice. Lidé jsou téměř kompletně závislí na dodávkách jídla Mezinárodního výboru Červeného kříže distribuovaných nigerijským Červeným křížem. Město se vylidnilo hlavně v letech 2014 a 2015; v táboře zůstalo pouze okolo 12 tisíc lidí. Velkým problémem je voda, a to jak její kvalita, tak kvantita. Míra akutní závažné podvýživy v nedávném screeningu provedeném UNICEF byla velice vysoká (14 %).

 

Tým Lékařů bez hranic navštívil město v polovině července a na začátku října. Poté se na čtyři dny tým do Dikwy vrátil 26. října, aby provedl výživový screening, distribuoval terapeutickou výživu a zajistil dodávky jídla do rodin s podvyživenými dětmi (proso, fazole, olej a sardinky). Tým také rozdal kanystry, mýdla a moskytiéry, ošetřil ambulantní pacienty a poskytl sezónní antimalarickou profylaxi.

 

V Damboe, v jižní části státu Borno, se populace momentálně odhaduje na 88 tisíc. Část z ní tvoří ti, kteří byli vysídleni z přilehlých oblastí. Více než 8 600 vysídlených lidí žije ve třech provizorních táborech ve veřejných budovách a všeobecné nemocnici. Polovina města byla zničena. S tím, jak se zlepšila dostupnost jídla a byla zahájena distribuce potravin, roste i naděje, že tento největší problém vnitřně vysídlených lidí bez finančních prostředků bude řešen. V blízkém okolí stále panuje nejistota a skupiny vysídlených osob stále přicházejí. Od 12. října do 2. listopadu přišlo dalších 681 nově vysídlených a stále jsou registrovány nové příchody.

 

Lékaři bez hranic momentálně provozují tři kliniky poskytující primární lékařskou péči a služby v rámci boje proti podvýživě. V těchto klinikách funguje centrum ITFC a pediatrické oddělení (celkem 40 lůžek), ambulantní oddělení a tři centra ATFC pro závažně či mírně podvyživené děti do pěti let (s více než 420 dětmi aktuálně zařazenými do programu). Týdně provádíme 2 200 konzultací. Většina pacientů přichází s malárií, nemocemi dýchacího ústrojí a gastrointestinálními problémy. Malárie i nadále zůstává hlavní příčinou smrti na klinikách. Náš tým zřídil ve městě tři komunitní stanice pro léčbu malárie („horečkové kliniky“), kde mohou být lidé s horečkou rychle vyšetřeni a je jim poskytnuta základní péče.

 

Lékaři bez hranic rovněž realizují terénní program, do kterého je zahrnuto 40 pracovníků, kteří prochází tábory a město a provádí screening dětí na podvýživu, přivádí nemocné pacienty na kliniky a distribuují terapeutickou výživu rodinám s malými dětmi. Tým Lékařů bez hranic v srpnu naočkoval 21 tisíc dětí proti spalničkám, rozdal moskytiéry, deky, mýdla, kyblíky, nočníky, hrníčky a hrnce 14 tisícům rodin, zajistil čistou pitnou vodu a v táborech vybudoval latríny.

 

V oblasti Kaga spravované místní vládou (LGA), na západě státu Borno, Lékaři bez hranic momentálně provozují tři ambulantní terapeutická centra pro podvýživu, a to v Benisheikhu, hlavním městě oblasti, v Ngamdu a v Mainoku. Od konce září jsou podvyživené děti z těchto tří oblastí, které je třeba hospitalizovat, odesílány do nově vybudovaného centra ITFC v Benisheikhu. Do té doby byly všechny děti vyžadující hospitalizaci odesílány do centra ITFC provozovaného Lékaři bez hranic v Damaturu ve státě Yobe.

 

Od dubna do září bylo v tomto centru celkem hospitalizováno 418 dětí. V novém ambulantním centru pro podvýživu v Benisheikhu se v období od srpna do září do programu přihlásilo celkem 1 098 dětí. Ve stejné době bylo otevřeno pediatrické oddělení. Obě zařízení mají dohromady 25 lůžek a v plánu máme navýšit tuto kapacitu o další lůžka.

 

V poslední době se zvýšil počet případů malárie a podvýživy - v období od srpna do září jsme ošetřili 263 dětí trpících malárií. Je plánováno také otevření porodnického oddělení. A do Benisheikhu přichází stále další a další lidé.

 

Gwoza je odříznuté, vážně poničené město na východě státu Borno. Lékaři bez hranic se do něj dostanou pouze vrtulníkem. V posledních dnech mírně vzrostl počet nově příchozích. Okolo 45 tisíc vnitřně vysídlených osob zde žije v posledních budovách, které nebyly zničeny – ve škole a na tzv. „náměstí 20 domů“. Před příjezdem Lékařů bez hranic zde po tři měsíce nefungovala žádná distribuce jídla. Obyvatelé mohou farmařit, ale pouze ráno a jen v určitých oblastech na předměstí. 

 

Tým Lékařů bez hranic opravil budovu, ve které poskytuje zdravotní péči, otevřel centra pro podvýživu ITFC a ATFC a společně s UNICEF provozuje ambulantní oddělení. Během prvních dvou říjnových týdnů našeho působení v této oblasti jsme v ambulantním centru pro podvýživu ATFC přijali celkem 238 dětí a 13 dětí bylo přijato do lůžkového centra ITFC. Ošetřili jsme 1 042 pacientů s malárií a zjistili jsme, že více než 50 % testů na malárii provedených u dětí bylo pozitivních. Plánujeme rovněž zlepšit přístup k pitné vodě – ve městě je sice několik soukromých vodních vrtů, ale vnitřně vysídlené osoby za tuto vodu musí platit. Během srpnového screeningu jsme odhalili vysokou míru podvýživy.

 

Pulka je město nacházející se 22 kilometrů severně od Gwozy; momentálně zde žije nejméně 30 tisíc lidí. Do Pulky se v současné době mohou Lékaři bez hranic dostat jen helikoptérou. Náš tým zde zahájil svou činnost 22. října. Naším cílem je vybudovat terapeutická centra pro výživu ITFC a ATFC a ambulantní pediatrické oddělení OPD. V Pulce momentálně nepůsobí v oblasti poskytování zdravotní péče žádný jiný subjekt.

 

Tým Lékařů bez hranic z Kamerunu od července zajišťuje ve městě Banki pohotovostní lékařskou službu a distribuci jídla. Odhadovaná populace tohoto města činí zhruba 20 tisíc  lidí, z nichž většina je vysídlená. Lidé uvázli v táboře kontrolovaném armádou a místními obrannými skupinkami a jsou tak zcela závislí na vnější pomoci při dodávkách jídla, vody a zajišťování zdravotní péče. Zdravotnické týmy Lékařů bez hranic pravidelně překračují hranici mezi Kamerunem a Nigérií, aby zde mohly poskytovat pomoc. Čtrnáct procent dětí, u kterých jsme 19. července provedli screening, trpí závažnou akutní podvýživou a téměř každé třetí dítě je podvyživené.

 

Od července, kdy jsme zahájili naši činnost, jsme zde provedli očkování proti spalničkám u 7,5 tisíce dětí do pěti let a zajistili preventivní léčbu malárie u více než 7 tisíc dětí. Mimo to jsme poskytli více než 1 100 konzultací v případech závažně podvyživených dětí, téměř 600 konzultací v případech mírně podvyživených dětí a 195 konzultací těhotných žen.

 

Podvyživeným dětem bylo rozdáno 75 tun terapeutické výživy a přibližně 2 400 rodin získalo příděly jídla v rámci distribuce potravin. Týmy Lékařů bez hranic zajistily v táboře zdroje vody (vybudovaly vodní nádrže a generátory a opravily vrty) a sanitární zařízení (postavily 32 latrín). Obyvatelé tábora tak teď mají přístup k 15 litrům pitné vody na osobu a den, zatímco v červenci to bylo pouze pět litrů.

 

Míra úmrtnosti v Banki byla velice vysoká. Když tam náš tým v červenci poprvé přijel, rychlým screeningem byla zjištěna čtyřikrát vyšší míra úmrtnosti, než je kritická hranice. Od té doby se situace zlepšila, neboť k tamějším obyvatelům se začala dostávat potřebná pomoc. Další studie provedená Lékaři bez hranic v září ukázala, že 70 z 2134 dětí mladších pěti let v období od 20. července zemřelo. Z 8396 dospělých jich ve stejném období zemřelo 145. Aktuálnější studie provedená mezi 16. září a 28. říjnem odhalila, že 14 z 1916 dětí do pěti let zemřelo. I přesto, že tato zjištění poukazují na zlepšování situace, míra úmrtnosti je zde stále alarmující a nachází se blízko kritické hranice.

 

Tým Lékařů bez hranic z Kamerunu poskytuje pomoc také v Ngale a Gambaru v severovýchodní Nigérii. Poprvé se tým dostal do Ngaly 19. září a v táboře našel 80 tisíc vnitřně vysídlených lidí, kteří akutně potřebovali jídlo, zdravotní péči a pitnou vodu – přežívali zde s méně než litrem vody na osobu a den. Rychlý výživový screening více než 7 tisíc dětí pod pět let odhalil, že jedno dítě z deseti trpí závažnou akutní podvýživou a téměř jedno dítě ze čtyř je podvyživeno. Lékaři bez hranic vylepšili systém zásobování vodou tím, že vykopali vrty a opravili vodní pumpy. Lidé tak nyní mají přístup k osmi litrům vody na osobu a den. 

 

V Gambaru, městě vzdáleném pár kilometrů od Ngaly, chybí jeho 55 tisícům obyvatel základní dodávky jídla a přístup ke zdravotní péči. Jediné zdravotnické zařízení, které zde fungovalo, bylo vypáleno. Obyvatelé města nemohou vyhledat pomoc jinde, neboť silnice vedoucí z města je velice nebezpečná.

 

Týmy Lékařů bez hranic se do Ngaly a Gambaru vrátily 12. října. Provedly očkování proti spalničkám u 15 tisíc dětí do pěti let a 14 600 rodinám rozdaly humanitární balíčky a jídlo. Dále pracovníci Lékařů bez hranic ošetřili zhruba 700 závažně podvyživených dětí a téměř 4 tisíce dětí, které trpěly mírnou podvýživou. Ambulantně bylo ošetřeno 400 pacientů.