Násilí ve Středoafrické republice dosahuje nebývalé míry

Na severozápadě Středoafrické republiky se zvedla nová vlna mimořádně násilných útoků a hromadných poprav páchaných jak ozbrojenými skupinami, tak vládními silami. Kvůli násilí uprchly již desítky tisíc venkovanů. Více než 30 000 lidí se momentálně nachází v Bossangoa a další tisíce v okolí. Žijí ve velmi choulostivých podmínkách, většinou bez přístřeší a hygienických zařízení, bez jídla a pitné vody.

„Jen v Bossangoa jsme za poslední měsíc ošetřili více než 60 osob, jejichž zranění byla způsobena střelnými zbraněmi nebo mačetami, byly mezi nimi i ženy a děti,“ říká Erna Rijinierse, chiruržka Lékařů bez hranic. „Více než 80 % chirurgických zásahů, které zde provádíme, přímo souvisí s konfliktem. Jsme šokováni tím, co se děje okolo nás – vypálenými vesnicemi, otřesnými vraždami… Ti, kteří před násilím prchají, nutně potřebují pomoc, ale také bezpečí a ochranu, kterou jim mohou humanitární organizace poskytnout.“

Lékaři bez hranic rovněž zaznamenali četná svědectví vypovídající o nábožensky motivovaném násilí. Jednalo se například o popravu osmi lidí brutálně oddělených ozbrojenými muži od skupiny prchající na korbě nákladního automobilu nebo vraždu dvou mužů z jedné vesnice, po níž mnoho venkovanů stejného vyznání opustilo svůj domov.

V atmosféře všeobecného strachu a násilí prchají lidé do buše nebo se shromažďují a hledají bezpečnější místa. V Bossangoa nalezlo okolo 28 tisíc lidí útočiště v katolické misii, jejich počet však dalece překračuje kapacity misie. 1 200 lidí se shromáždilo v nemocnici, minimálně polovina jejího prostoru se proměnila v provizorní tábor. Tisíc lidí živoří poblíž přistávací plochy a dalších 400 se usídlilo ve škole. Vzhledem k pokračujícímu období dešťů jsou lidé ukrývající se v buši vystaveni obrovskému riziku malárie, která je ve Středoafrické republice nejčastější příčinou smrti.

Podle Ellen Van der Velden, vedoucí mise Lékařů bez hranic ve Středoafrické republice, „jsou všichni ti lidé bez přístřeší a spí, kde se dá -  v kostelech, ve školách nebo pod stromy. Rodiny žijí ve velmi těsné blízkosti. Vaří, jí, spí, myjí se a vykonávají potřebu na stejném místě. Takové katastrofální hygienické podmínky dramaticky zvyšují riziko epidemií. Lékaři bez hranic jsou jednou z mála neziskových organizací, které v oblasti zasažené konfliktem pracují. Poskytují základní zdravotní a chirurgickou péči, zajišťují dodávky pitné vody a nezbytnou výživovou podporu. Pomoci je zde však zapotřebí mnohem více a měla by být co nejrychleji rozšířena.“

Ve všech svých zdravotnických zařízeních ošetřují Lékaři bez hranic všechny pacienty bez ohledu na jejich náboženství či politické přesvědčení.

Od počátku října probíhají násilné a vražedné střety také ve městech Bouca a Garga na severozápadě země, stejně jako v Mbaiki na jihozápadě. Oběťmi fyzického násilí jsou civilisté, ale i zdravotnický personál a humanitární pracovníci. Lékaři bez hranic se stali přímými svědky popravy jednoho člena zdravotnického personálu a mnohých násilných útoků na humanitární pracovníky. Pokud bude tato nestabilita nadále trvat, přístup zasažených skupin obyvatel ke zdravotní péči bude zásadním způsobem omezen.

Zdravotnické potřeby byly už před vypuknutím současných bojů obrovské i ve stabilnějších částech země a nyní nadále rostou. Zdravotnický systém trpí chronickým nedostatkem kvalifikovaného personálu, mimo hlavní město Bangui funguje jen velmi málo veřejných zařízení. Často se také nedostává ani základních léků a Středoafričané nemají dost prostředků, aby si lékařskou péči mohli hradit. Velká část populace nemá přístup ani k základní péči a míra úmrtnosti se pohybuje daleko za hranicí krize.

Lékaři bez hranic pracují ve Středoafrické republice od roku 1996. V současné době zde mají 7 dlouhodobých programů (ve městech  Paoua, Carnot, Zemio, Boguila, Kabo a Batangafo Ndélé) a nově zahájili krizové aktivity ve městech Bossangoa, Bouca Bria a Gadzi. Na konci roku 2012 pracovalo pro Lékaře bez hranic v zemi 1 300 lidí.