15. květen 2017

Podle posledního prohlášení vydaného humanitární organizací Lékaři bez hranic jsou obyvatelé Střední Ameriky nuceni prchat před krutým násilím v Hondurasu, Guatemale a Salvadoru. Přitom se podél migrační trasy do Spojených států a Mexika stávají oběťmi dalšího násilí. Nemají přístup k základní lékařské péči a po cestě jsou nuceni čelit násilí i agresivním deportačním nařízením, která neberou v úvahu fakt, že tito lidé potřebují pomoc a ochranu.

„Nepolevující násilí a emocionální strádání, kterým trpí většina uprchlíků z tzv. „severního trojúhelníku“ Střední Ameriky (NTCA), je srovnatelné s tím, co prožívají obyvatelé válečných oblastí, kde pracuji desítky let,“ popisuje situaci Bertrand Rossier, vedoucí mise Lékařů bez hranic v Mexiku. „Vraždy, únosy, vyhrožování, verbování do nevládních ozbrojených skupin, vydírání, sexuální násilí a pohřešovaní lidé – to vše je součástí válečné reality i konfliktů, kterým čelí obyvatelé středoamerického regionu.“

Aktuální zpráva, nazvaná Vynucený útěk ze „severního trojúhelníku“ Střední Ameriky – opomíjená humanitární krize (v angličtině), zkoumá medicínské údaje, záznamy z průzkumů mezi pacienty a svědectví shromážděná týmy Lékařů bez hranic během dvou let soustředěné lékařské péče. Zpráva zachycuje extrémní míru násilí, kterému byli vystaveni lidé prchající z oblasti NTCA, a zdůrazňuje potřebu zvýšené péče o uprchlíky podél migrační trasy a nutnost jejich ochrany.

Ze 467 lidí, kteří mluvili s Lékaři bez hranic, 39,2 % uvedlo jako důvod odchodu ze země přímý útok na ně nebo členy jejich rodiny, vydírání nebo nucené verbování do gangu. 68 % lidí se stalo obětí násilí během své cesty přes území Mexika. Celých 92,2 % migrantů a uprchlíků ošetřovaných psychologickými týmy Lékařů bez hranic v letech 2015 a 2016 bylo vystaveno násilí ve své domovské zemi nebo během cesty. Zpráva Lékařů bez hranic navíc dokazuje, že přístup k základní lékařské péči, pomoc při sexuálním násilí a psychologická péče během cesty je buď omezená, nebo vůbec neexistuje.

„To už je počtvrté, kdy jsem se pokusila přejít přes Mexiko, ale tohle se mi nikdy předtím nestalo,“ svěřuje se Lékařům bez hranic pětatřicetiletá žena z Hondurasu. „Tentokrát jsem se vydala na cestu společně se svým sousedem a oba jsme byli zajati skupinou delikventů. Nejhorší na tom je, že byli také z Hondurasu. Byli domluvení s federální policií, která nás předala členům gangu. Mě znásilnili. Dali mi nůž na krk, takže jsem se nebránila. Stydím se to říct, ale mám pocit, že bylo by lepší, kdyby mě zabili.“

Míra násilí, kterému čelí uprchlíci z oblasti NTCA, patří v současné době mezi nejvyšší na světě. Přesto jsou jeho oběti v zemích jako Mexiko a Spojené státy většinou klasifikovány jako ekonomičtí migranti. Lidé prchající před násilím v „severním trojúhelníku“ tak mají ve Spojených státech a v Mexiku jen omezenou možnost získat uprchlický azyl, navzdory reálným potřebám a právnímu rámci.

„Zcela jistě se najdou lidé, kteří opouští tyto země kvůli lepším ekonomickým vyhlídkám, ale obraz, který vyplynul z naší zprávy, ukazuje terorizované a zranitelné lidi, kteří si útěkem snaží zachránit holý život a životy svých rodin,“ říká Bertrand Rossier. „Pokusy zastavit migraci posílením státních hranic a stoupajícím počtem zadržení nebo deportací, kterých jsme byli svědky v Mexiku a USA, ignorují skutečnou humanitární krizi a nijak neomezují pašeráctví a nelegální obchod. Tato strategie má zničující dopad na životy a zdraví lidí na cestě.

Lékaři bez hranic vyzývají vlády v celé oblasti – zejména Salvador, Guatemalu, Honduras, Mexiko, Kanadu a Spojené státy, aby zajistily lepší alternativu k zadržování a aby jednaly v souladu s mezinárodním principem non-refoulement (zákaz nuceného navracení). Tyto země by měly navýšit své oficiální uprchlické kvóty a kvóty rodinného sjednocení tak, aby lidé z regionu NTCA, kteří hledají mezinárodní ochranu včetně azylu, nemuseli dál riskovat své životy a zdraví.

„Neutěšená situace uprchlíků z NTCA je důkazem selhání vlád v poskytování pomoci a ochrany migrantům a uprchlíkům,“ říká Rossier. „Zneužívání strachu veřejnosti a redukce těchto lidí na jakousi bezpečnostní a ekonomickou hrozbu je krátkozraké. Tohle je humanitární krize a Lékaři bez hranic vyzývají k okamžitému koordinovanému zásahu, který zajistí ochranu lidí na útěku před násilím a pronásledováním. Vyzýváme k tomu, aby se jim v cílových zemích dostalo mezinárodní ochrany místo dalšího násilí, a především, aby se s nimi jednalo humánně a důstojně.“

Jaká jsou klíčová zjištění z nové zprávy Lékařů bez hranic?

Důvody k opuštění země:

  • Téměř 40 % (39,2 %) dotazovaných uvedlo jako důvod odchodu z domovské země přímý, život ohrožující útok na ně nebo členy jejich rodiny, vydírání nebo nucený nábor do gangu.
  • 43,5 % migrantům účastnícím se průzkumu zemřel za poslední dva roky následkem násilí příbuzný. Více než polovina dotazovaných Salvadořanů (56,2 %) mělo příbuzného, který zemřel v důsledku násilí, ve stejném časovém rozpětí.
  • Kromě toho se 54,8 % Salvadořanů stalo obětí vydírání nebo vymáhání, což výrazně převyšuje čísla z Hondurasu nebo Guatemaly.

Násilí během cesty:

  • 68,3 % migrantů a uprchlíků, kteří přišli do Mexika, uvedlo, že byli během přechodu do Spojených Států vystaveni násilí.
  • Téměř třetina dotazovaných žen byla během cesty sexuálně zneužita.
  • Pacienti Lékařů bez hranic uvedli, že mezi pachatele násilí patřili členové gangů a dalších zločineckých organizací a také členové mexických obranných sil, zodpovědných za jejich ochranu.

Lékařské záznamy z klinik Lékařů bez hranic od roku 2015 do prosince 2016:

  • Čtvrtina ošetření, která poskytli Lékaři bez hranic v rámci uprchlického programu, měla souvislost s fyzickým poraněním a úmyslným traumatem prodělaným během cesty do Spojených Států.
  • 60 % ze 166 pacientů léčených kvůli sexuálnímu násilí bylo znásilněno a 40 % bylo vystaveno sexuálním útokům a jiným typům ponížení, včetně vynucené nahoty.
  • Z 1 817 uprchlíků a migrantů, kterým Lékaři bez hranic poskytli psychologickou pomoc v letech 2015 a 2016, byla téměř polovina (47,3 %) obětí přímého fyzického násilí během cesty a dalších 47,2 % bylo přinuceno opustit své domovy.

Od roku 2012 poskytují Lékaři bez hranic v Mexiku lékařskou a psychologickou pomoc migrantům a uprchlíkům z Hondurasu, Guatemaly a Salvadoru. Lékaři bez hranic naplňují svou intervenční strategii prostřednictvím práce přímo v přístřeších uprchlíků, provozují mobilní kliniky podél železničních tratí a na nejrůznějších místech v rámci migračních tras v Mexiku. V Mexiko City také otevřeli centrum pro oběti extrémního násilí. Centrum bylo otevřeno v roce 2016 jako poslední strategická reakce na humanitární a zdravotní potřeby lidí na cestě.

Zobrazit větší mapu

Příbuzné články a publikace