{{ subitems[item.mlid].body }}
{{ subitems[item.mlid].linktitle }}
Mauritánie: Čtyřčata narozená v poušti jsou znamením naděje
Tak jako jiní otcové, i Massaya instinktivně pozná své děti: „Moje dcera Fatima a jeden ze synů, Umar, jsou velmi tiší. Druzí dva kluci jsou pěkná čísla,“ přiznává s úsměvem. Příběh této rodiny je velmi neobvyklý – čtyřčata se narodila v uprchlickém táboře vprostřed horké mauritánské pouště. Jejich rodiče vyhnalo násilí v Mali daleko z domova.
Čtyřčata jsou v bezpečí a pod dohledem rodičů a šesti sourozenců rostou do síly. Jejich matce se narodila po rychlém přesunu z uprchlického tábora Mbera na operační sál Lékařů bez hranic v mauritánském Bassikounou.
„Že čekám čtyřčata, jsem se dozvěděla těsně před porodem. Bylo to pořádné překvapení,“ vypovídá matka dětí Taghry v nedávném rozhovoru pro BBC. „Připadala jsem si větší a těžší než při dřívějších těhotenstvích, tušila jsem, že to nebude jen tak.“
Rozhovor s rodiči čtyřčat pro BBC (anglicky)
Zdravá čtyřčata
Lékaři bez hranic pomáhají rodině s péčí o čtyřčata už od jejich narození. Taghry je ale vyčerpaná, protože se sotva vyspí kvůli horku a stálému dožadování svých čtyř kojenců. „Momentálně žijeme ve stanu, ve kterém je strašné horko. Celá rodina žije v jediném stanu.“
Dětem se ale daří a rostou. „Kojím všechny čtyři své děti. Není to tak těžké, jsem na kojení zvyklá. Zdravotní sestry mi pro ně navíc daly kojenecké lahve.“
Nejmenší z dětí, které vážilo po porodu jen 1,8 kg, povyrostlo na 3,5 kg díky péči matky a podpoře Lékařů bez hranic. S péčí o čtyřčata navíc pomáhají i jejich sourozenci. „Naše děti jsou příliš malé na to, aby se staraly o miminka, pomáhají ale s nošením vody ze studny a přípravou jídla,“ uvádí otec rodiny Massaya.
Pět dní a nocí pěšky z Mali do Mauritánie
Starší děti se také musí vyrovnat s traumatem způsobeným útěkem z domova.
„Naši vesnici jsme opustili ve strachu o život, byli jsme hrozně vyděšení. Báli jsme se, že nebudeme mít jídlo. V tu samou dobu z naší vesnice utekla polovina obyvatel,“ říká Taghry. „Měli jsme strach z vojáků, je mezi nimi spousta špatných lidí. Kdyby chtěli některé z našich zvířat a my jim ho nechtěli vydat, zabili by nás.“
Massaya pokračuje: „Tři z našich dětí došly do Mauritánie samy, ale ostatní byly tak slabé, že jsme je museli nést. Šli jsme, dokud jsme nebyli úplně unavení, pak jsme si odpočali a zase vyrazili. Celou cestu z Mali do Mauritánie jsme ušli pěšky, trvalo to pět dní a pět nocí.“
Bezpečný porod
Taghry otěhotněla v uprchlickém táboře Mbera. Tým Lékařů bez hranic zjistil, že čeká čtyřčata – vůbec první pro tento tým.
„Věděli jsme, že to budou čtyřčata, a mohli jsme se na jejich příchod na svět připravit. Měli jsme spoustu informací od různých chirurgů, takže jsme byli na porod důkladně přichystaní,“ líčí situaci porodní asistentka Lékařů bez hranic Sylvie.
Čtyřčata přibyla k více než 59.000 uprchlíků, kteří v táboře Mbera přebývají. Žije v něm už více lidí, než v celém okolním okrese Bassikounou, který původně měl 42.000 obyvatel.
Velké výzvy
Frederic Manantsoa Lai, vedoucí mise Lékařů bez hranic v Mbeře vypráví, že je příběh čtyřčat uprchlíků velkou inspirací: „Je to další důkaz toho, že i v těch nejnáročnějších podmínkách se mohou dít úžasné věci. Tyto čtyři nové životy jsou pro uprchlíky znamením naděje.“
„Příběh zároveň ukazuje, jak zranitelní lidé na útěku jsou. Představte si život bez dostupné zdravotní péče: kdyby se Taghry nedostala včas do našeho zařízení, mohla tato odvážná matka přijít nejen o děti, ale možná i svůj život. Šest jejích starších dětí i manžel, který je bez zdroje obživy, by zůstali sami.“
„Humanitární potřeby lidí v Mbeře nejsou o nic menší než potřeby uprchlíků např. v táborech v Jižním Súdánu, ať už z hlediska zdravotní péče, sanitace, zdrojů vody a jídla nebo přístřeší. Bojíme se, že zdejší uprchlíci upadnou v zapomnění na úkor velkých krizí ve světě. To nesmíme dovolit,“ uzavírá Frederic Manantsoa Lai.
Massaya, Taghry a jejich děti vyhlížejí do budoucnosti. „Netuším, jak bychom vše bez pomoci Lékařů bez hranic zvládli. Čtyřčata do našeho života přinesla naději, ale i spoustu výzev.“