12. únor 2016

Doktorka Tane Luna je porodnice a gynekoložka.  Narodila se a vystudovala v Malaze ve Španělsku a v současnosti pracuje pro australskou pobočku Lékařů bez hranic v Sydney, ve zdravotnické jednotce specializované na péči o ženy a děti. Účastnila se mise Lékařů bez hranic ve všeobecné nemocnici v Timbuktu, v srdci odlehlé oblasti s obtížně přístupnou lékařskou péčí, jejíž obyvatelé žijí v nejistotě.

Jaká byla Vaše mise?

Velmi se vydařila! Bylo vzrušující seznámit se s tímto programem, nemocnicí a týmem. Vzrušující a zároveň vyčerpávající. Na severu Mali probíhá konflikt, který komplikuje přístup ke zdravotní péči. Během letu do Bamaka, hlavního města Mali vzdáleného přes tisíc kilometrů od Timbuktu, jsme měli řadu zastávek a cesta trvala skoro celý den. Když po příletu vystoupíte z letadla, teplota na ranveji je 50 stupňů a světlo vás téměř oslepí. Všude je sucho a horko. Celý den jsme hledali stín nebo klimatizaci na chirurgickém oddělení či v některé kanceláři.

V terénu máme velmi profesionální a vysoce motivovaný tým sestávající z mezinárodního a malijského personálu a spolupráce s dalším týmem z ministerstva zdravotnictví funguje velmi dobře. Protože jsou tu lidé tak izolovaní, naší pomoci si velice váží a jsou za ni vděční.

Jaký byl program Vaší návštěvy v terénu?

Ve všech našich střednědobých a dlouhodobých zdravotnických programech naše mise pravidelně podporujeme a vyhodnocujeme jejich fungování. Cílem je zajistit kvalitní péči pro naše pacienty a poskytovat přímou podporu zdravotnickým týmům. Kromě toho s kolegy v terénu pravidelně komunikujeme prostřednictvím emailů, Skypu a podobně. V nemocnici v Timbuktu jsem pracovala na gynekologii, kde jsem měla na starost péči o oběti sexuálního násilí a péči o matku a dítě. Jedná se o poměrně nový a velmi motivující program. Na těchto misích je frustrující jen jediná věc – máme velmi málo příležitostí působit přímo jako lékaři a trávit čas s pacienty.

Jaké jsou hlavní potíže v souvislosti s úrovní zdravotní péče a přístupem k ní?

Konflikt na severu Mali trvá už řadu let. Všichni se bojí kamkoli stěhovat. Jedná se o velmi odlehlou a izolovanou oblast, která se nachází ve velmi obtížné situaci. Kočovná populace je rozptýlená v širokém okolí. V noci nikdo necestuje a všichni se vyhýbají dlouhým přesunům. Navíc ne vždy mají lidé možnost cestovat kvůli ošetření několik hodin přes poušť.

V této oblasti se také obtížně shánějí zdravotníci. I v Timbuktu jsou naši kolegové izolovaní a je pro ně obtížné jezdit do komunitních zdravotnických středisek. Během své návštěvy jsem se setkala se dvěma porodními asistentkami ze dvou různých zdravotnických center. Obvykle ale do nemocnice přijet nemohou.

Můžete nám přiblížit fungování nemocnice a působení Lékařů bez hranic v oblasti?

Spádová oblast nemocnice čítá asi devět set tisíc obyvatel, ačkoli se jedná jen o středně velké zařízení. Teoreticky by pod nemocnici mělo spadat jen necelých šedesát tisíc lidí. Tato oblast v srdci Sahary je největším regionem Mali a svou rozlohou se rovná Španělsku. Nejbližší nemocnice je od Timbuktu vzdálená čtyři sta kilometrů.

Lékaři bez hranic v Timbuktu už čtyři roky provozují pět lůžkových zařízení s celkovým počtem 87 lůžek. Poskytujeme chirurgickou, pediatrickou péči, základní zdravotní péči a léčbu chronických onemocnění, péči o matku a dítě a při mimořádných událostech také urgentní péči. V porodnici máme měsíčně okolo sta porodů, včetně patnácti až dvaceti císařským řezem, a přibližně deset konzultací denně. Největší zdravotnické problémy, kterým tato oblast čelí, jsou poměrně „klasické“. Je zde mnoho případů malárie, podvýživy, ale řešíme i složité porody anebo komplikace vyžadující chirurgický zákrok. Zajišťujeme také dodávky zdravotnického vybavení a léků.

Jelikož neexistuje žádná veřejná doprava a sanitky nejsou pojízdné, musíme tomu přizpůsobit i rozsah našich aktivit. Abychom nějak obešli dopravní problémy, podporujeme také tři komunitní zdravotnická střediska v Tin-Teloutu, Agouni a Nibkitu.

Co Vás během mise nejvíce zaujalo nebo překvapilo?

Samotná země a lidé, velikost a potenciál této nemocnice a kvalita poskytované péče. Také setkání s naším porodníkem a gynekologem, doktorem Bahem. Vzdělání získal na Kubě a hodně času jsme strávili povídáním ve španělštině. Díky kubánskému přízvuku úžasně zpíval melodie salsy!

Porodní asistentky jsou své práci velmi oddané, personál pohotovosti skvěle organizovaný a lze se na ně spolehnout při jakémkoli zákroku. Opravdu doufám, že se situace stabilizuje. Dokud potrvá nejistota, budou mít pacienti jen velmi obtížný přístup k péči, navzdory velkému nasazení všech i naší podpoře.

Příbuzné články a publikace