{{ subitems[item.mlid].body }}
{{ subitems[item.mlid].linktitle }}
Malawi: Dcera povodní – nový život uprostřed chaosu
Malawi zdevastovaly největší povodně, jaké lidé pamatují. Od katastrofy uplynuly tři týdny a obyvatelé stále mají obtíže vrátit se do svého života a připravit se co nejlépe na budoucí výzvy, jako je třeba narození dítěte.
Berita neutíkala, když povodně udeřily. Neutíkala, protože neměla kam: Makhanga, shluk vesnic s celkem 5.000 obyvatel leží na něčem, čemu se jen stěží dá říkat kopec, ale pořád stojí výš než rozhlehlé planiny na jihu Malawi. Berita ale také neutíkala proto, že byla v osmém měsíci těhotenství.
Voda přišla v průběhu noci. Berita vstala ve 3 ráno. Dům už byl plný vody, která se dotýkala prostěradla, na kterém spala. Voda pomaličku stoupala – nejdřív po kotníky, pak po kolena… a brzy dosahovala až po parapet okna. Záplavy pohltily kukuřičná políčka, ze kterých lidé ve vesnici žijí. Voda kontaminovala studně, z nichž pijí rodiny. Povodeň se prohnala místním zdravotním střediskem a zanechala blátivou stopu na všem: vybavení, lécích i nástrojích.
Nedalo se jít jinam než nahoru, což znamenalo vylézt na stromy. Mathias, manžel Berity vytáhl svou těžkou ženu a jejich pět dětí do větví stromu, stále zmáčených deštěm. Zůstali v nich čtyři dny. A dítě stále kopalo…
A potom přišla ta chvíle. Bylo to brzy ráno ve čtvrtek 22. ledna, 13 dní poté, co přišly záplavy a rodině odnesly veškerý majetek. Beritino dítě se cítilo připravené, ačkoli matka ne. „Vyrazili jsme na kliniku, ale byla zavřená. Nebyl nikdo, kdo by nám pomohl. Řekli mi, abych počkala, že se blíží vrtulník, který mě může odvézt na jinou kliniku,“ vypráví Berita. Makhanga se v tu dobu stala ostrovem odříznutým od zbytku země. Jen pomalu sem proudila letecká pomoc.
„Když jsme přistáli, dozvěděli jsme se, že je tu žena v pokročilé fázi porodu, ale není nikdo, kdo by jí asistoval. A tak to zbylo na mně,“ vzpomíná Clive Kasalu, malawijský zdravotní bratr a porodní asistent pracující s Lékaři bez hranic. Clive měl k dispozici nejen pohotovostní porodní sadu, ale hlavně 14 let zkušeností, takže se cítil sebejistý. Stále ale „bylo potřeba improvizovat,“ jak říká. Tým Lékařů bez hranic zvládl během tří dní práce v Makhanze uklidit jen část kliniky. Clive pověřil svého asistenta, aby honem přinesl vodu, zatímco se sám soustředil na trpící matku.
Za hodinu už Beritu pohltily porodní bolesti, potila se a křečovitě se držela holého lůžka. Její manžel Mathis, vůdce vesnice, zatím v obavách čekal venku – pro otce je zde tabu účastnit se porodu. A potom se o půlnoci Makhanga rozrostla o nového člena. Byla to zdravá holčička s váhou 2,9 kg, která se důrazně hlásila na svět.
Makhanga je i tři týdny po záplavách stále ostrov a jeho obyvatelé jsou v zajetí vod. Lékaři bez hranic pravidelně přilétají vrtulníkem, poskytují zdravotní péči a pomáhají lidem obnovit jejich životy. Následky nejhorších záplav v Malawi, jaké nepamatuje žádný stařešina, budou znát ještě měsíce. „Jsem šťastná, že mám své nové dítě,“ říká Berita. „Nemáme ale dost jídla, pitnou vodu nebo oblečení.“ Domov rodiny z hlíny a cihel stále ještě stojí, záplavy ho ale poznamenaly. Navíc je teď přeplněný lidmi, protože příbuzní, kterým voda vzala střechu nad hlavou, se sem přišli skrýt. V jednopokojovém stavení teď žije 13 lidí. Nedávno osázená políčka jsou zcela prázdná a rodina tak ztratila naději, že tento měsíc něco sklidí.
Život kráčí dál.
A teprve týdenní holčička zatím ještě nedostala jméno.
