Lékaři bez hranic navyšují pohotovostní aktivity vzhledem k přílivu nových uprchlíků v Domeezu

Počet registrovaných uprchlíků, kteří přicházejí do tábora Domeez nedaleko města Dohuk v iráckém Kurdistánu, se každý den zvyšuje, denně přichází dalších 700-1.000 osob. Služby poskytované v táboře však nestačí zvládat nárůst potřeb uprchlíků. Hranice mezi Sýrií a iráckým Kurdistánem překročí každý den přes 1.000 lidí. Cestují mnoho hodin po kamenitých cestách, aby se ze Sýrie dostali.

„Odešli jsme kvůli válce,“ vypovídá syrská žena. „Přišli jsme z Qamishli. Město je zcela obležené, není tam palivo k topení, žádná voda nebo elektřina. Byla to velice těžká a dlouhá cesta, museli jsme přejít hory. Mám pět malých dětí a ty musely také jít pěšky. Prošli jsme si mnoha utrpeními, než jsme se sem dostali, ale díky Bohu jsme už tady.“

Tábor v Domeezu byl založen v provincii Duhok v dubnu roku 2012. Původně byl navržen pro 1.000 rodin. Teď se v něm nachází více než 35.000 lidí, tábor je přeplněný a míra poskytované podpory je zcela nedostačující. Navzdory snahám místních úřadů je tábor naplněn po okraj svých kapacit a humanitární pracovníci mají velké obtíže držet krok s potřebami jeho obyvatel.

Kritický je nedostatek přístřešků pro nově příchozí. Většina nových uprchlíků musí sdílet stany, přikrývky, matrace a někdy i vodu s ostatními rodinami.

V současnosti poskytují Lékaři bez hranic v jediné klinice v táboře průměrně 3.500 vyšetření týdně. Zdvojnásobili proto ve zdejším projektu počet personálu. Většina diagnóz je spojena s nuznými životními podmínkami uprchlíků, ještě zhoršenými krutou zimou, která tento region letos zasáhla. „Polovina pacientů, které vyšetřujeme, trpí infekcemi dýchacích cest,“ říká Emilie Khaled, terénní koordinátorka Lékařů bez hranic. „Skutečnost, že ve stanech žije v těsné blízkosti až deset lidí, nahrává šíření nemocí. Příchod mírnějších teplot spolu se nedostačujícími systémy sanitace a dodávek vody přinesl vyšší počet průjmových onemocnění. Lidé žijící v táboře urgentně potřebují, aby byla nalezena řešení, která by zlepšila jejich životní podmínky.“

Aktivity Lékařů bez hranic v Domeezu:

Lékaři bez hranic jsou od května 2012 hlavním poskytovatelem zdravotní péče v uprchlickém táboře v Domeezu. Týmy poskytují všeobecnou zdravotní péči a péči o duševní zdraví. Lékaři bez hranic také zahájili program reproduktivní medicíny.

Lékaři bez hranic ve snaze reagovatt na příliv dalších uprchlíků do tábora posílili své týmy, které nyní čítají 60 mezinárodních a místních pracovníků.

K dnešnímu dni poskytly zdravotnické týmy Lékařů bez hranic více než 64.800 konzultací. Momentálně plánují očkovat proti spalničkám 31.000 lidí ve věku od 6 měsíců do 30 let. Kromě svých zdravotnických aktivit Lékaři bez hranic také distribuují sady hygienických potřeb a řídí dodávky vody a sanitaci. Od poloviny ledna distribuovaly naše týmy 160.000 litrů vody mezi 1.800 rodin. V minulých týdnech také distribuovaly 3.500 sad hygienických potřeb a plánují, že do konce dubna jich rozdají dalších 4.500.

Do okolních zemí už ze Sýrie uprchlo více než milion lidí. Úřad vysokého komisaře OSN (UNHCR) pro uprchlíky uvádí, že na konci března 2013 přijala vláda iráckého Kurdistánu přes 125.000 syrských uprchlíků.

Uprchlík, otec čtyř dětí, vypovídá:

„Žili jsme ve zemědělské oblasti. Do naší vesnice vtrhli v 5 ráno. Byli jsme v domě, když ke mně přišla moje nejmladší dcerka a řekla mi: ‚Tatínku, venku jsou vojáci.‛ Šli jsme se podívat ven. Vládní vojáci nám namířili do zad a řekli, že jestli se pohneme, zastřelí nás. Bál jsem se, že mi ublíží. Moje žena byla těhotná a ve strachu jim řekla: „Můj manžel neudělal nic špatného.“ Vrátili nám doklady a odešli. Každý den se k nám do vesnice vraceli a rozbíjeli dveře a okna domů.

Moje děti pořád plakaly, jak se bály. Proto jsme opustili farmu a vydali se do Qamishli. Tady bydlíme u jiné rodiny, ale nemáme dost přikrývek. Všechny moje děti onemocněly kvůli zimě.

Mnoho jiných lidí je v situaci jako my. Úřady se snaží, ale s takovým obrovským množstvím lidí si nemohou poradit. OSN nás zaregistrovala jako uprchlíky. Registrovali jsme se celá rodina, vyplnili jsme formuláře, které mám u sebe. Jenže počet uprchlíků je tak velký, že někteří musí žít na ulicích. Úřady ani humanitární organizace si nemohou poradit se všemi jejich potřebami.“

• Video na téma neustálého přílivu syrských uprchlíků do okolních zemí
  
• Více o aktivitách Lékařů bez hranic v Sýrii
  
• Výběr článků na téma pomoci uprchlíkům