Nesmíme zapomenout, že extrémní násilí spojené s dobýváním města je smutným odrazem toho, co se děje v sousední provincii Idlíb, kde jsou nyní uvězněny stovky tisíc vnitřně vysídlených obyvatel.

Mego TerzianPrezident Lékařů bez hranic
17. prosinec 2016

Obyvatelé města musí dostat možnost evakuovat se a utéci ze Sýrie

Poslední příležitost, při které se Lékařům bez hranic podařilo dostat konvoj zdravotnické pomoci do nemocnic ve východním Aleppu, byla v srpnu.

Od té doby město trpí v nekončícím obléhání. Týmy Lékařů bez hranic mají pouze zprávy týkající se života syrského zdravotnického personálu, které se k nim dostávají přes Skype nebo telefon. Lékaři nám už měsíce říkají o docházejících zásobách a o tom, jak těžké je ošetřovat raněné na pozadí intenzivního bombardování. Posledních několik dní nám popisovali, jaký strach mají z toho, co je čeká. Jak se děsí odplaty za poskytování zdravotní péče v oblastech držených povstalci. A jak moc chtějí být evakuováni.

Bitva, jejímž cílem je získat zpět Aleppo za každou cenu, je v závěrečné fázi. A my musíme nadále žádat válčící strany, aby umožnily civilistům utéci, aniž by riskovali život. To dosud všechny strany soustavně odmítaly. Od září povstalci tuto možnost několikrát odmítli. Dokonce to došlo tak daleko, že některé ozbrojené skupiny bránily lidem využívat koridory otevřené syrskou vládou a jejími spojenci. Souhlas konečně dali v úterý, stejně jako – po jistém váhání – vláda Sýrie. Jakmile se evakuace civilistů konečně dala do pohybu, byly týmy Lékařů bez hranic v Atimahu v guvernorátu Idlíb, 35 kilometrů od Al Atarebu v guvernorátu Aleppo, připraveni pomoci vysídleným lidem. Na místě mají 45 tun zdravotnického materiálu, především léků a zdravotnického vybavení, a nepotravinovou pomoc.

Musíme nadále požadovat, aby lidé na východě Aleppa měli možnost se evakuovat. A věřit, že emoce zjitřené reakcí médií na záplavu bomb, přesvědčí syrskou vládu a její spojence, aby byli trochu méně neústupní, pokud se jedná o civilisty a jejich těžký úděl. Nesmíme ale zapomenout, že extrémní násilí spojené s dobýváním města je smutným odrazem toho, co se děje v sousední provincii Idlíb, kde jsou nyní uvězněny stovky tisíc vnitřně vysídlených obyvatel.

Čtěte také: Lékaři bez hranic posílají zdravotnický materiál zraněným, kteří byli evakuováni z východního Aleppa

Obyvatelé Idlíbu jsou také vystaveni soustavným náletům. Lékaři  působící v nemocnicích, které podporují Lékaři bez hranic, zaznamenali od června 2016 54 útoků na zdravotníky a zdravotnická zařízení. Zdravotní péče v oblastech držených opozicí byla terčem útoků provládních jednotek od doby, kdy konflikt v roce 2011 začal. V roce 2012 navíc vešla v platnost protiteroristická opatření, podle kterých může být poskytování zdravotní péče obětem v oblastech držených opozicí, mezi které Idlíb patří, trestáno jako materiální podpora terorismu.

S ohledem na mimořádné výzvy, kterým čelila utajovaná zdravotní péče, jež se snažila reagovat na potřeby nekonečného počtu válečných raněných a lidí, trpících chronickými nemocemi (což byla hlavní příčina úmrtí před začátkem války), museli Lékaři bez hranic přejít do šedé zóny, aby mohli lidem v Sýrii pomáhat. Vláda v Damašku naší organizaci nikdy nedala povolení pracovat v Sýrii.

K těmto omezením se přidává ještě konfliktní situace v rozdělené provincii Idlíb, jež je kontrolovaná různými ozbrojenými skupinami. Některé z nich cíleně unáší, zatýkají a jinak omezují pracovníky humanitárních organizací. Právě proto je pro Lékaře bez hranic i další humanitární aktéry velmi těžké poskytovat obyvatelům Idlíbu pomoc v takové míře, v jaké ji potřebují.

Je to právě provincie Idlíb, kam mají být evakuováni poslední civilisté z Aleppa. Není to ale bezpečné útočiště pro vysídlené, kteří chtějí uprchnout přes Turecko. Kvůli hranicím, které jsou před Syřany hermeticky uzavřeny, jsou odsouzeni zůstat v totální válce.

Je potřeba přiznat jednotlivcům právo utéct z válečné zóny (ať už se jedná o  Aleppo, Idlíb nebo jakékoliv jiné místo) a zajistit jim bezpečnou cestu. Turecko musí otevřít své hranice, dříve než krveprolití v Idlíbu dosáhne úrovně, kterou jsme viděli v Aleppu. A aby tato země měla motivaci podobný krok udělat, musejí západní státy vyslat jasný signál, že jsou připraveny projevit více velkorysosti vůči Syřanům, nad jejichž osudem v Aleppu nyní truchlí. Je to prakticky stejný příběh a stejní lidé, zase od začátku. 

Dr. Mego Terzian, prezident Lékařů bez hranic


Lékaři bez hranic v Sýrii

V Sýrii Lékaři bez hranic provozují šest zdravotnických zařízení na severu země. Dalších zhruba 150 jich podporují - ať už materiálně či finančně. Ve východním Aleppu podporovali od roku 2014 dodávkami léků a zdravotnickým materiálem zbývajících osm nemocnic a šest zdravotnických center. Poslední dodávku zdravotnického materiálu se jim do této oblasti podařilo dostat v srpnu 2016, kdy bylo na čas uvolněno obléhání. Od té doby už nebylo možné poslat zdravotnický materiál do východního Aleppa. 

V zemi působí Lékaři bez hranic od roku 2009. V našich projektech jsme zde například poskytli 130 300 zdravotnických konzultací, rozdali jsme 3 500 sad materiální pomoci a provedli jsme 7 000 chirurgických zákroků. Náklady na práci v této zemi činily 17,8 milionu €, práce Lékařů bez hranic je v této zemi placená výhradně z prostředků privátních dárců. Abychom si udrželi nezávislost a nestrannost, nepřijímáme žádné peníze od vlád. Pokud chcete Lékaře bez hranic podpořit, můžete to udělat zde.

Příbuzné články a publikace