Jediné štípnutí

Během svých četných návštěv Afriky jsem byla vždy okouzlena její čistou krásou a Demokratická republika Kongo není v tomto ohledu žádnou výjimkou. Časně ráno mívám pocit, jako bych se probudila v zámku v oblacích. Vrcholky kopců nejsou vidět, protože je zakrývá hustá bílá mlha, a jediné, co mě obklopuje, je sytá zelená vegetace. V noci, když si čistím zuby, dívám se na tisíce hvězd, které jsou v mém domovském Montrealu skryté za světelným smogem města. Měla jsem to štěstí, že jsem se spolu s mezinárodním týmem dobrovolníků mohla zúčastnit příležitostných výletů k místnímu vodopádu. Po 45 minutách výšlapu džunglí mezi obrovskými stromy, kvetoucími keři a exotickými motýly, kteří neustále poletují všude kolem, si můžeme zaplavat v osvěžující vodě, pokud je její hladina dostatečně nízká. Když tam sedím a pozoruji padající proudy vody, jsem očarovaná její nádherou. Na cestách za těmi, kdo potřebují pomoc, se setkávám s ještě úžasnějšími krajinami. Patří mezi ně svěží horské oblasti, kde je křoví tak husté, že se zdá, že projíždím mezi dvěma silnými zdmi, a zdejší mokřady jsou pokryty lekníny a vodními květinami.

Naneštěstí s sebou tato krásná krajina přináší i následky v podobě místního nepřítele zdraví číslo jedna: malárie. Ta se šíří pomocí jediného štípnutí od nakaženého komára a může způsobit vážné zdravotní problémy, včetně nízké porodní váhy novorozenců a spontánních potratů, křečí, onemocnění dýchacích cest, vážné anémie a smrti. Jednoznačně nejrozšířenějším důvodem lékařského vyšetření ve všech třech našich zdravotních střediscích je právě malárie. Závažné případy malárie jsou také hlavním důvodem pro hospitalizaci na našem pediatrickém oddělení u dětí mladších pěti let a dětí ve věku 5 až 15. Před příchodem Lékařů bez hranic v roce 2012 byla malárie hlavní příčinou úmrtí napříč všemi věkovými kategoriemi.

Protože malárii přenáší moskyti, prevence by měla být snadná – zabránit poštípání – ale to se snáz řekne, než udělá. Jak jsem zmínila v úvodu, oblast Walikale je plná jezer. V období dešťů, která se střídají téměř po celý rok, se dokonalou moskytí líhní stane každá louže na jakémkoli nerovném povrchu: ve vyježděných kolejích na cestách, na úpatí kopců nebo v jakékoli otevřené nádrži. Nejlepší formou prevence je moskytiéra napuštěná insekticidem, kterou Lékaři bez hranic rozdávají těhotným ženám na gynekologických prohlídkách a dětem při propouštění z nemocnice. Nicméně moskytiéry nepatří zrovna mezi běžné zboží místních obchodů, a pokud už jsou k dostání, často plní úplně jiné funkce. Viděla jsem moskytiéru používanou jako síť na ryby, jako ochrannou síť na úrodu na zahradě, na namáčení zeleniny v řece, na vyspravení střech nebo plotů a dokonce i jako součást dětské skákací hry. Pokud si máte vybrat mezi spaním pod moskytiérou, nebo zajištěním jídla pro svou rodinu, vždycky si vyberete jídlo.

Téměř denně jsem svědkem následků parazitární infekce. Na jedné z našich mobilních klinik pro léčbu malárie jsme se setkali s tříletou holčičkou napůl v bezvědomí, kterou přinesla její matka. Špatně se jí dýchalo a posledních několik dní nebyla schopná přijímat potravu ani pít. Bylo jasné, že nízkou hladinu cukru v krvi a nedostatek červených krvinek způsobila malárie. Nemohli jsme čekat celé čtyři hodiny do konce ordinačních hodin kliniky, abychom ji vzali zpátky s námi. Proto jsme okamžitě sehnali motorku a poslali je do nemocnice. Naneštěstí její drobné tělíčko druhý den malárii podlehlo, i přesto, že dostala infuzi s glukózou a transfuzi.

Na jiné mobilní klinice jsme zažili situaci s osmnáctiletým mladíkem, který ležel na lůžku po první dávce antimalarik. Když se pak postavil a chystal se odejít, zamotaly se mu nohy, zhroutil se v křečích a pomočil se. Okamžitě jsme zareagovali nitrožilním podáním antimalarik a já jsem ho pak po lžičkách krmila cukrovou vodou. Když jsme odjížděli, byl už při vědomí. Vzali jsme ho s sebou do nemocnice na další vyšetření.

Při návštěvě našeho nejodlehlejšího střediska jsem měla navštívit mladou dívku, které byla před dvěma dny diagnostikována malárie a kterou jsme poslali domů, ale její matka ji přivedla zpátky, protože přestala jíst. Konečky prstů měla namodralé a studené, její dásně byly stejně bílé jako zuby. Byla silně anemická, protože malárie jí ničila červené krvinky. Znovu jsme ji na motorce urychleně převezli do nemocnice vzdálené více než 50 km, kde dostala dvě transfuze. Později jsem se dozvěděla, že se naštěstí mohla vrátit domů a že se jí daří dobře. Bohužel, toto je jen několik příkladů příznaků malárie, se kterými se denně setkáváme. Lékaři bez hranic jsou tu však právě proto, aby se těmto případům věnovali.

Zmírnit dopady malárie je jednou z hlavních priorit naší mise, a jedním z mých hlavních osobních cílů. Chceme implementovat náš nový komunitní přístup k léčbě malárie. Tato strategie bude v praxi prováděna komunitními zdravotnickými pracovníky ve vybraných vesnicích a bude léčit malárii přímo u zdroje. Komunitní zdravotníci jsou vesničané, kteří dobrovolně šíří zdravotnickou osvětu, informují o očkovacích kampaních nebo slouží jako vzorový příklad a zdroj informací pro místní obyvatele. Často nemají žádný zdravotnický výcvik, ale mají vůli pomoci své komunitě. Denně s nimi pracujeme v našich střediscích, ale momentálně rozšiřujeme naši síť i do oblastí mimo pokrytí našich klinik, kde je přístup k lékařské péči z mnoha různých důvodů omezen.  

Minulý týden jsme společně s novým vedoucím strategie pozvali vybrané komunitní spolupracovníky na týdenní seminář o malárii – probrali jsme příznaky, diagnostiku, léčbu i veškerou „administrativu“ v souvislosti se zaváděním nové strategie. Po měsících plánování, analýz a schůzek s vedoucími komunit odcházelo šest vybraných spolupracovníků z naší základny se širokými úsměvy, novými teoretickými i praktickými znalostmi a kompletním „balíkem“, který jim má pomoci zavádět strategii po návratu domů. S napětím čekáme na naše první výpravy „do terénu“ k místním komunitám, se kterými jsme dříve nepracovali, abychom viděli, jak náš koncept a vynaložené úsilí funguje v praxi.

Počet životů, které mohou být zachráněny díky bezplatné diagnóze a léčbě malárie v odlehlých regionech ještě neznáme, ale potenciální dopad je vysoký. Teď mávám motorkám odvážejícím naše komunitní pracovníky společně s nákladem léků do jejich domovů. Po mnoha tragických příbězích způsobených malárií, se kterými se denně setkáváme, jsou to momenty jako tento, které mi dodávají sílu a nadšení pracovat v těchto podmínkách.