Fotogalerie: Bude dnešek posledním Světovým dnem uprchlíků?

Více než 60 milionů vysídlených obyvatel na celém světě dnes hledá bezpečí a ochranu.

Pocházejí z oblastí, kde probíhají konflikty, a míst, kde jsou stíhání kvůli svým myšlenkám, náboženství, sexuální orientaci a politickým názorům. Nikdy dříve nebyla možnost uprchnout v takovém nebezpečí kvůli politickým rozhodnutím, jejichž hlavním cílem je udržet uprchlíky co nejdále před zraky veřejnosti.

Dohoda mezi Evropskou unií a Tureckem a další podobné smlouvy, které jsou nyní debatovány, vysílají jasnou zprávu: péče o lidi, kteří byli donuceni k útěku z domova, není povinná a země se mohou vykoupit z povinnosti poskytnout jim bezpečné útočiště. Svět se tak pro lidi na útěku před válkou a útlakem stává stále nebezpečnějším místem. Pokud se všechny země budou chovat podle této logiky, brzy nebude kam uprchnout. Muži, ženy i děti budou uvězněni v oblastech konfliktů a válek, odkud nebudou moci uprchnout do bezpečí.

Tím, že podkopává základní principy práva na azyl, ruší dohoda mezi EU a Tureckem příslib, který lidé získali po druhé světové válce ve formě Úmluvy o právním postavení uprchlíků – a to právě v době, kdy tuto ochranu nejvíce potřebují. Lékaři bez hranic v současné době poskytují pomoc a lékařskou péči uprchlíkům po celém světě a přitom jsou svědky reálné možnosti, že úmluva o uprchlících přestane platit. Bude dnešek posledním Světovým dnem uprchlíků? Války a konflikty dnes zuří po celém světě, a proto věříme, že by posledním dnem uprchlíků dnešek být neměl. Tito a miliony dalších uprchlíků na celé planetě potřebují naši pomoc a podporu. Ať dnešek není #LastRefugeeDay!

MSF/Rocco Rorandelli

Letecký snímek čerpací stanice Eko v uprchlickém táboře poblíž Polikastra v Řecku. Žije zde přibližně 1900 lidí.

Alex Yallop/MSF

Portrét sedmadvacetiletého Husseina Shuhaiba ze Sýrie: „Už jsme tu vytrpěli dost. V táboře je 12 až 13 tisíc lidí. Jsem otec dvou dětí, moje rodina je tu se mnou. Děti jsou nemocné a nechápou, proč je hranice zavřená. Můj syn se mě vždycky ptá, kdy už půjdeme domů. Však jsme válku opustili jako uprchlíci, ne jako turisti. Není to pro nás žádná dovolená. Pokud by se v Sýrii nic nedělo, sotva bychom odešli.“

Diala Ghassan/MSF

Tranzitní tábor Akcakale pro syrské uprchlíky v oblasti Sanliurfa na jihovýchodě Turecka. V táboře se nachází téměř 4 tisíce lidí, většina z nich jsou děti. Lékaři bez hranic začali v táboře pracovat v listopadu 2015.

Diala Ghassan/MSF

Hadíl je syrská uprchlice. Krátce poté, co v roce 2013 uprchla ze Sýrie kvůli válce, začala pracovat pro Lékaře bez hranic v Turecku. Hadíl utekla ze Sýrie se svými dvěma dcerami a po několika měsících je následoval i její manžel.

Diala Ghassan/MSF

Syrské děti si hrají na hřišti, které v táboře Akcakale zřídili Lékaři bez hranic.

Alessandro Penso

Nakib pochází z afghánského Kundúzu: „Hodně jsem přemýšlel, než jsem utekl z Afganistánu. Dokončil jsem školu a chtěl jsem ve studiu pokračovat na univerzitě, ale nedostal jsem šanci. V Kundúzu se nedá po sedmé hodině večer ani vycházet. Moje rodina pořád žije v Gortepe, několik kilometrů daleko od Kundúzu. Stále se nacházejí přímo uprostřed konfliktu. Nemohu s nimi pravidelně mluvit – jen když se dostanou do Kundúzu.“

Luca Sola

Třiatřicetiletá Melanie Kabura, jedna z vůdčích postav komunity, stojí uvnitř jednoho z hromadných přístřešků v uprchlickém táboře Nyarugusu. Melanie je HIV pozitivní a Lékaři bez hranic jí pomohli nastoupit léčbu v tamní hlavní nemocnici.

Sylvain Cherkaoui/Cosmos

Hadza El-Hagizegri přebývá v táboře Dar Es-Salaam v oblasti Baga Sola v Čadu. Uprchla ze své vesnice poblíž města Baga v Nigeru poté, co ji v lednu napadli ozbrojenci z Boko Haram. Tehdy byla v pátém měsíci těhotenství.