23 Úno 15 15 Zář 17

Filipíny – blog a fotogalerie: Lékaři bez hranic mají plné ruce práce

Yann Libessart je v týmu Lékařů bez hranic na Filipínách, odkud z města Tacloban posílá fotografie dokumentující škody a chaos, které za sebou nechal tajfun Haiyan. Lékaři bez hranic mají na Filipínách už kolem stovky pracovníků, na letiště také dorazila již čtyři nákladní letadla plná humanitárních zásob – jedno z nich přivezlo i nafukovací nemocnici, která by měla začít fungovat příští týden.

Tacloban, 15. listopadu 2013

Komerční lety konečně obnovily obvyklé přesuny mezi Taclobanem a Cebu. Už jen z letadla před přistáním je pohled na pobřeží děsivý. Nezůstal tu kámen na kameni.

Na letišti se shromáždily tisíce lidí, kteří hledají pomoc a doufají, že budou evakuováni. Žádná panika se nekoná. Lidé klidně čekají ve frontách, i když v nich jsou několikátý den. Ani když vojáci házejí čokoládové tyčinky do hladového davu, nikdo se nepere. Filipínští vojáci jsou ohromně slušní a vstřícní. Nepamatuji si, že bych někdy takové potkal.

Jsme svědky všudypřítomné solidarity. Lidé se dělí o to málo, co mají. Všude si hrají děti – s čímkoli, co najdou. Vždycky mě udiví, jak děti dokážou zůstat dětmi i za tak apokalyptických okolností.

Kolem neustále proudí lidé, kteří přežili katastrofu, místní i zahraniční vojáci, lidé z mezinárodních neziskovek a reportéři, kteří se sem sjíždějí ze všech koutů světa. Nikdo neví, kde dnes bude spát. Nám se podařilo najít nějaké místo v místním hotelu, kde strávíme noc.

Všude vládne chaos. První výzvou je dostat se do města. Není lehké najít fungující auto, které by mělo benzín. Mnoho lidí se proto přesunuje v rikšách.

Město Tacloban je plné trosek a pytlů s mrtvolami. Ten zápach se nedá snést. S těmi, kdo nemají masky, se dělím o tygří mast, kterou si mažeme pod nos.

Lékaři bez hranic hledají místo, kde by vztyčili svou polní nafukovací nemocnici. Dnes ráno jsme navštívili areál nemocnice Bethany, která je po těžkém poškození opuštěná. Doufali jsme, že by to mohla být dobrá volba, kde nemocnici postavit. Je tu ale tolik trosek, že bude trvat dobu, než se odklidí. Pořád je hrozně těžké sehnat nějaké informace. Mobilní síť už ale začíná fungovat lépe. Vládní agentury jsou hodně aktivní a efektivní, stejně jako armáda. Z Cebu je potřeba dopravit to obrovské množství zásob, které sem dorazily. Léky a humanitární zásoby pro náš tým dnes dorazí v helikoptéře.

Naši lékaři mají plné ruce práce. Bohužel je příliš pozdě na větší traumatologickou pohotovost – ti nejvážněji ranění buď nepřežili čtyři dny, nebo už je evakuovali vrtulníkem. Zaměříme se teď na pacienty s infikovanými ranami a na porodnickou a gynekologickou pohotovost. Kvůli nedostatku čisté pitné vody se dá očekávat, že se brzy objeví i případy vodou přenosných nemocí.

Zdejší lidé potřebují veškerou pomoc. A navíc, Tacloban je město. Ani si nechci představovat, o kolik horší to musí být v izolovaných oblastech.

Lékaři bez hranic působí na několika místech, která tajfun Haiyan zasáhl: na ostrovech Samar, Leyte, Panay a Cebu. Lékařské týmy poskytují zdravotní péči masivnímu přílivu pacientů. Do země také míří stovky tun humanitárních zásob. Lékaři bez hranic v příštím týdnu také zahájí činnost ve své nafukovací nemocnici.

{{{ labels.morehistories }}}