Ebola: Musíme dokončit svoji práci

V březnu 2014 začali Lékaři bez hranic boj s největší epidemií eboly v historii. I přes pokroky v boji proti nemoci, ebola nadále tvrdohlavě přežívá v Guinei, Sierra Leone a Libérii. Celkem se nakazilo 27.678 lidí a 11.276 jich zemřelo. Za posledních osm týdnů se množství případů v oblasti ustálilo přibližně na 30 nakažených týdně. Takové množství by za normálních okolností bylo považováno za katastrofu.

„Ozývají se mnohá volání po změně. Všichni se soustředí na zlepšení budoucích reakcí na propuknutí epidemie. V současnosti se ale každý týden objevují nové případy eboly a my stále nemáme současnou epidemii pod kontrolou. Přístup k ebole se posunul od globálního nezájmu, přes globální strach ke globální reakci až k současnému globálnímu vyčerpání. Musíme dokončit svojí práci,“ prohlásila Dr. Joanne Liu, mezinárodní prezidentka Lékařů bez hranic / Médecins Sans Frontières (MSF). 

Libérie

Poté, co se v Libérii neobjevil 42 dní žádný nový případ, byl 9. května vyhlášen konec epidemie eboly. V poslední době se ale bohužel v zemi začaly nové případy opět vyskytovat. „Přestože je znovuobjevení eboly v Libérii zklamáním, dalo se očekávat,“ řekla Carissa Guild, zdravotnická koordinátorka Lékařů bez hranic v Libérii. „Riziko nových případů existuje, dokud je virus v oblasti přítomen.“ 

Virus byl objeven u sedmnáctiletého chlapce na předměstí hlavního města Monrovie. Mladík nakazil pět dalších lidí. „Tyto nové případy dokazují, že ostražitost je zcela zásadní i v oblastech, kde byl vyhlášen konec epidemie. Nemůžeme si oddechnout, dokud je ebola přítomna ve všech třech zemích.”, řekl Guild.

V současné době se týmy Lékařů bez hranic přímo nepodílejí na vyšetřování nových případů, nadále však v případě potřeby podporují ministerstvo zdravotnictví. V Monrovii navíc provozují nemocnici s 69 lůžky. Pomáhají tak obnovení sekundárního zdravotnického systému, který byl stejně jako v Guineji a Sierra Leone oslaben kvůli úmrtí stovek zdravotnických pracovníků. Lékaři bez hranic provozují v areálu kliniku pro lidi, kteří ebolu přežili a trpí řadou zdravotních komplikací spojených se zotavováním.

Guinea

V Guineji přetrvává řetězec přenosu nemoci ve městech Konakry, Boké a Forecariah. „V zemi nadále zaznamenáváme kolem dvanácti až osmnácti případů týdně,“ řekla Anna Halford, pohotovostní koordinátorka Lékařů bez hranic v Guineji. „Případy eboly bývají rozpoznány velmi pozdě. Za poslední tři týdny bylo v komunitách identifikováno 25 % pozitivních případů až po smrti.“

V Conakry se Lékaři bez hranic přesunuli z ebolového centra v Donka do nového zařízení v Nongo. Rozšiřují své aktivity napříč městem, aby bojovali proti pověrám, strachu a únavě. „Uvědomujeme si, že jsou všichni unavení. Unavení jsou také lidé na místních úřadech, kteří pracují nepřetržitě a přejí si, aby epidemie skončila. Lidé v Guineji jsou vyčerpaní nejistotou a strachem,“ řekla Halford.  „Po více jak jednom roce boje s ebolou jsme také vysílení, ale epidemie není u konce a my nesmíme polevit, dokud nedosáhneme nulového výskytu.“

V zařízení Lékařů bez hranic v Nongo mají pacienti možnost získat krevní plazmu od skupiny 101 lidí, kteří ebolu přežili a u nichž se během testů probíhajících posledních několik měsíců potvrdilo, že nevykazují žádné známky nemoci. Informace o účinnosti této léčby nejsou prozatím veřejně dostupné, měly by ale být zveřejněny v následujících týdnech.

Lékaři bez hranic otevřeli 3. července v reakci na nedávné propuknutí epidemie nové ebolové centrum v severoguinejském městě Boké. Protože v oblasti hrozí rozšíření nemoci do sousední Guineji-Bissau, zajišťují také výcvik lékařského týmu a předem vyjednávají dodávky pro případný boj s ebolou.

Sierra Leone

V Sierra Leone se počet případů pohybuje kolem 14 týdně. Hlavními rizikovými oblastmi je i nadále západní část země (Freetown), Port Loko a oblast Kambie.

Ve Freetownu bylo za minulý týden zaznamenáno 10 potvrzených případů, což je nejvíce od března. Lékaři bez hranic provozují ebolové mateřské centrum v Hastings, kde poskytují speciální porodnické služby na míru těhotným ženám nakaženým ebolou. Protože se ale ebolová centra postupně zaplňují, přijímají zde Lékaři bez hranic nejen těhotné, ale také ostatní podezřelé a potvrzené případy eboly. V současné době se jedná o šest pacientů.

Lékaři bez hranic ve Freetownu také spolupracují s oblastním výborem pro boj s ebolou, který reaguje na nové případy a dohlíží na pacienty v průběhu inkubační doby. „Je zcela zásadní, aby byl každý potenciálně nakažený pečlivě sledován po dobu 21 dní, včetně důkladného prozkoumání případu a vyhledání všech, s kterými pacient přišel do styku,“ říká Jose Hulsenbek, vedoucí mise Lékařů bez hranic v Sierra Leone. „Pro zastavení přenosu nemoci je důležité, aby byla do celého procesu zahrnuta komunita.“

 „Je zjevné, že zlepšování zdravotnického systému v Sierra Leone s epidemií neskončí,” řekl Hulsenbek. „Sierra Leone trpěla nedostatkem kvalifikovaného personálu a omezeným přístupem k život zachraňující péči již před vypuknutím epidemie eboly. Poté, co na následky eboly zemřelo 220 zdravotnických pracovníků, narostla potřeba zkušených lékařů napříč celou zemí. Financování a sliby nestačí.”

 „Dostat se ze 100 případů týdně na 30 vyžadovalo obrovské množství času a zdrojů, abychom se ale dostali na nulu, bude potřeba velmi puntičkářské a komplikované práce,“ řekla Dr. Liu, mezinárodní prezidentka Lékařů bez hranic. „Nikdo nebyl připraven na tak rozsáhlou a dlouhou epidemii, která je největší v lidských dějinách. Nesmíme polevit a musíme se nyní soustředit na úplné vymýcení eboly v regionu.“