{{ subitems[item.mlid].body }}
{{ subitems[item.mlid].linktitle }}
Dva dětské osudy ve střetu s malárií
Pětiletá Achan poprvé za pět dní otevřela oči. Rodina neopustila okolí jejího lůžka od chvíle, kdy ji přijali na pediatrické oddělení Lékařů bez hranic v nemocnici v Aweilu – v severozápadní části Jižního Súdánu, kde malárie představuje trvalou hrozbu.
Nemocnice je hlavním zařízením pro většinu vážných případů v jihosúdánském státě Severní Bahr al-Ghazál. Lékaři bez hranic zde mají více než 160 hospitalizačních lůžek včetně tří pediatrických oddělení, která jsou poslední dva měsíce plně vytížená.
Některé děti se z kómatu bohužel nikdy úplně neprobudí
Když sem Achan dorazila, byla hluboko v kómatu. Její tělíčko se svíralo v záchvatech a spalovala ji horečka skoro 40°C. „Všichni jsme se báli, že umře,“ říká otec a ukazuje na pět členů rodiny kolem lůžka.
Prognóza malé pacientky je zatím nejasná. Horečka klesla, ale křeče přetrvávají. Pacienty, kteří se dokážou probrat z kómatu způsobeného mozkovou malárií, často postihne trvalé poškození mozku.
„Některé děti se bohužel propadnou do kómatu a nikdy se z něj úplně neprobudí,“ říká Dr. Cameron Bopp. Achan konečně pootevře oči, pohled v nich je ale prázdný. Nemůže mluvit ani jíst.
Na protější posteli drží matka v náručí tříletou Ajeth. Zdravotník ji právě píchl do prstu, aby z vzorku zjistil, kolik železa má dívka v krvi.
Lékaři Ajeth přijali před třemi dny ve vážném stavu způsobeném malárií. Trápily ji vysoká horečka, anémie a průjem. Personál Lékařů bez hranic jí poskytl potřebnou péči: injekční léčbu malárie, infúze pro rehydrataci a transfúzi krve kvůli chudokrevnosti.
Ajeth se teď daří mnohem lépe. Malárie ustoupila a krevní test na množství železa má dobré výsledky. Pacientka je připravená vrátit se domů. Její rodiče nemají peníze na přepravu, a tak od Lékařů bez hranic aspoň dostanou výživné sušenky, aby měla Ajeth po cestě co jíst. Rodinu čeká jedenáctihodinová cesta pěšky.
„Loni měl malárii i můj syn. Také jsem ho přivedla k Lékařům bez hranic,“ vypráví matka. „Tahle nemoc pro naši vesnici poslední dva roky představuje ohromný problém.“
Ohormný nárůst případů malárie
Ajethina matka má pravdu. Západní polovinu Jižního Súdánu v roce 2014 zasáhla obzvlášť těžká sezóna malárie. V některých projektech Lékařů bez hranic bylo pacientů až třikrát víc než v minulých letech. Letos počet případů zase strmě narostl. V zařízeních Lékařů bez hranic na severozápadě země se v prvních třech měsících sezóny malárie léčil stejný počet pacientů s touto nemocí jako za celý minulý rok.
Pomalu ale začíná období dešťů. Jakmile bude všude mokro, bude případů malárie ještě víc. V projektu Lékařů bez hranic v Aweilu už teď tvoří lidé s malárií 60 % přijímaných pacientů. Zdejší tým proto za budovou postavil stan s 20 lůžky, aby se připravil na další příliv pacientů v příštích měsících.
Situace může vážně dopadnout na zdraví lidí v celé oblasti. Jediná nemocnice v Severním Bahr al-Ghazálu leží hodinu jízdy z projektu Lékařů bez hranic v Aweilu. Blátivou cestu lemují políčka čiroku a mělké tůně stojaté vody.
V nemocnici je slunečné ráno. 20lůžkové hospitalizační oddělení je plné pacientů a před dveřmi už se utvořila fronta. Ze stromu před oddělením visí infúze jako nějaké zvláštní ovoce. Řada pacientů, na které se nedostala lůžka uvnitř, dostává léky ze zásobníků zavěšených na nízkých větvích.
Nemocnicím chybí léky
Nemocnice má alespoň nějaké léky na malárii. Loni řadě zařízení ale zcela došly. Už dříve v tomto roce spotřebovala nemocnice v Severním Bahr al-Ghazálu léky na jednoduchou formu malárie. Stále jsou ale k dispozici roztoky chininu pro pacienty ve vážném stavu. V příštích dnech by do nemocnice měla z hlavního města dorazit nová dodávka léků na tři měsíce.
„Ministerstvo zdravotnictví ustavilo jednotku pro boj s malárií, aby zlepšilo koordinaci,“ říká Adbi Fatah Mohammed, manažer Lékařů bez hranic pro pomoc v terénu. „Vážný problém ale představují dostupné kapacity a riziko toho, že léky později během sezóny opět dojdou.“
Není jasné, jestli současný vrchol malárie bude v této části země pokračovat a dosáhne stejně obrovských čísel jako v roce 2014. Odhady a statistiky ale neznamenají nic pro ty, kdo již onemocněli.
Na hospitalizačním oddělení Lékařů bez hranic v Aweilu leží desítky malých pacientů na železných postýlkách s pěnovými matracemi. Je večer a oddělení ztichlo. Místní zdravotníci prochází mezi dvěma řadami spících dětí s tabulkou a kontrolují pacienty.
V rohu oddělení spí malá Achan. Z jejího nosíku vychází průhledná trubička pro podávání výživy. Právě dostala poslední dávku sedmidenní léčby malárie. Střídavě otvírá a zavírá oči, zatím ale nepromluvila.
Její rodina u lůžka tráví další dlouhou noc v nemocnici. Stále čekají a doufají, že se Achan vzbudí.