{{ subitems[item.mlid].body }}
{{ subitems[item.mlid].linktitle }}
D. R. Kongo: Situace vysídlených obyvatel v Gomě je stále kritická
Téměř 5.000 osob nalezlo na konci května v době střetů mezi skupinou rebelů M23 a konžskou armádou útočiště na stadionu Sotraki. Lékaři bez hranic zřídili mobilní kliniku, aby mohli poskytovat zdravotní péči na tomto přechodném místě, které leží dvanáct kilometrů od Gomy, hlavního města provincie Severní Kivu v Demokratické republice Kongo. Týmy Lékařů bez hranic nyní pracují v hospitalizačních centrech v táborech Bulengo a Mugunga III a po 24hodinovém přerušení z bezpečnostních důvodů znovu přijímají pacienty. Bezpečnostní situace je ale nadále nestabilní a humanitární potřeby obyvatel neklesají.
Přechodný tábor Sotraki
Během střetů, které vypukly 20. května, uprchlo téměř 5 000 lidí ze svých vesnic ležících nedaleko frontové linie. Tito vysídlení obyvatelé strávili několik nocí ve školách a na farnostech v okolí Gomy. Nyní byli shromážděni na stadionu Sotraki, aby jim mohla být snáze doručována humanitární pomoc.
„Dělostřelecké granáty padaly na domy… Zničily můj dům a já jsem si s sebou nic nestačila vzít,“ říká Gertrude, která se na místo dostala se svými pěti dětmi a deseti synovci a neteřemi. Někteří lidé dokázali narychlo pobrat alespoň nějaké osobní věci jako hrnce nebo oblečení, většina ale musela uprchnout ve spěchu. Mnoho z nich si stěžovalo na hlad, nejedli prý už několik dní. Některé rodiny byly na útěku rozděleny. Mnozí z těchto vysídlených nezažili takovou situaci poprvé. Většina musela uprchnout z domovů kvůli bojům v listopadu 2012, někteří pamatují útěk v roce 2008 nebo dokonce 1994.
Lékaři bez hranic zřídili mobilní kliniku hned po příchodu vysídlených. Denně zde vyšetří přes stovku osob. Nejčastějšími onemocněním jsou průjmy a infekce dýchacích cest. „Čtvrtina všech nemocných jsou případy průjmů, nejčastěji u dětí do pěti let,“ říká Carolina Lopez, krizová koordinátorka Lékařů bez hranic. „35 % pacientů přichází s akutními infekcemi dýchacích cest, které postihují dospělé i děti. Mnoho z těchto onemocnění způsobuje každodenní přespávání bez přístřeší. Přelidněnost, špína, prach, … to všechno onemocněním nahrává.“
Lékaři bez hranic se také snaží předejít propuknutí cholery. „Někteří lidé v táborech kolem Gomy už cholerou trpí – musíme za každou cenu zabránit šíření nákazy.“ Lékaři bez hranic již před několika měsíci provozovali středisko léčby cholery v uprchlickém táboře Buhimba.
Humanitární situace je velmi kritická
Tým Lékařů bez hranic obnovil zdravotnickou činnost v uprchlickém táboře Bulengo. Poskytuje tam zároveň primární péči, očkování a mateřskou péči. Toto místo, otevřené od listopadu 2012, potřebuje různorodou humanitární pomoc. Bulengo je uznáno jen jako spontánně vzniklé shromaždiště, ne jako oficiální utečenecký tábor. Proto se mu od poskytovatelů humanitární péče dostává jen sporadické pomoci a bezpečnost na jeho okrajích je nestálá. Od listopadu 2012 zde jedinkrát proběhla distribuce nezbytných potřeb. „Většina z nás potřebuje plastové plachty. Někteří lidé pár dostali, jsou už ale dávno roztrhané,“ vypovídá obyvatelka tábora Sifa.
Vrací se relativní klid
V nedávné době probíhaly boje jen pár kilometrů odtud, směrem k městům Sake a Goma. Přítomnost uniformovaných mužů v okolních lesích působila rodinám velké starosti. „Nemůžeme do lesa pro dříví, protože by nás mohli znásilnit. Musíme proto prodávat kukuřici za dřevěné uhlí, na kterém vaříme,“ dodává Sifa.Sexuální násilí ve skutečnosti není v Bulengu ničím neobvyklým. Od prosince 2012 tu bylo nahlášeno 114 případů znásilnění. Podobná situace přetrvává i v táboře Mugunga III. Zdravotnické týmy zde těsně po propuknutí rozbrojů zaznamenaly masivní nárůst počtu sexuálních útoků, někdy léčily až 28 napadených pacientek denně. Ke znásilněním obvykle docházívá mimo tábory, nedaleko frontových linií. Stále častěji k nim však dochází i uvnitř táborů.
Lidé v okolí táborů se také stávají obětí zločinu. Během boje, který se odehrál jen několik stovek metrů od vstupu do tábora Bulengo byla nedávno zraněna žena se svým dítětem.
„Přijímáme do péče znásilněné ženy a lidi zraněné při útocích,“ vysvětluje Carolina Lopéz, „situace však zůstává opravdu napjatá. Velmi nás znepokojují podmínky, v nichž vysídlení přežívají. Skutečně potřebují pomoc,“ dodává.
Lékaři bez hranic v Severním Kivu poskytují primární a sekundární zdravotní péči. Na periferii Gomy pracují v táborech Bulengo a Mugunga III, od konce května také na stadionu Sotraki. Týmy Lékařů bez hranic také pracují v několika místních zdravotních střediscích, provozují mobilní kliniky a podporují oblastní nemocnice ve městech Mweso, Ping, Masisi, Rutshuru, Walikale a Kitchanga.