17 Dub 16 15 Zář 17

Cíl je vždy stejný

Mám tu tolik „nových“ zážitků, že ani nevím, kde začít.

Možná právě Silvestrem, kterému se tady říká „Nowruz“ – perský Nový rok – a je svátkem příchodu jara plným radosti, uprostřed květin a plodnosti země. Když jsem součástí toho všeho, obnovuje se i má naděje. Všichni potřebujeme dokončovat a zase začínat určité cykly a výročí jsou pro to vždy dobrou příležitostí. Se začátkem nového perského roku doufám v lepší budoucnost pro všechny.

Jsem sice daleko, ale i s odstupem sleduji, že Brazílie čelí politické krizi a také se potýká s virem zika a chikungunya.

Tady v Uzbekistánu přetrvává epidemie tuberkulózy. Jako pediatrička vidím tolik mladých lidí, kteří se musí vyrovnat s vedlejšími účinky léčby a to přitom léčba může trvat i dva roky! Různé druhy trápení, různé reality.

Moje naděje ale zůstává stejná: lepší budoucnost pro všechny, volný přístup ke zdravotní a rovnocenné péči, bez ohledu na národnost, náboženství nebo finanční status. Doufejme, tedy, že jaro přinese možnost spravedlivé péče pro všechny, kdo ji potřebují.

Asi před měsícem jsem byla navštívit malou holčičku, kterou zrovna propustili z nemocnice. Měla multirezistentní formu tuberkulózy, což znamená, že ji čekají dlouhé měsíce, kdy bude dostávat injekce několikrát za týden. Po zahájení léčby v nemocnici byla propuštěna s tím, že v léčbě bude pokračovat doma.

Dostalo se mi velmi hezkého přijetí od její sestry. Maminka jim zemřela před rokem, rovněž se léčila s tuberkulózou. Dívka má ještě malou neteř, dceru sestry, která o ni pečuje. Byly obě na vyšetření, ale jsou zdravé.

Nákaza tuberkulózou se často šíří právě v rodinném prostředí, takže osvěta je klíčová při snaze zabránit šíření této bakterie. Při všech návštěvách a při každém novém kontaktu s pacienty a jejich rodinami se pokaždé ptám, co vědí, a snažím se ještě více informovat o tomto onemocnění.

Ale zpátky k mé malé pacientce: každý den zvracela, i přes léky proti zvracení. Od propuštění z nemocnice zhubla. S krásným úsměvem se zeptala na jednoho z našich poradců. Byla jsem moc ráda, že vztahy mezi týmem Lékařů bez hranic a našimi pacienty jsou tak efektivní. K uzdravení totiž potřebují víc než jen medikaci.

V danou chvíli byla moje maličká v komplikované rodinné situaci: otec pracoval v Rusku, sestra se rozváděla a její neteř potřebovala péči. Žila se sestrou a neteří v domě o třech místnostech a sdílela postel se starší sestrou v pokoji s kamny na dřevo. Šlo o jediný teplý pokoj v domě (v zimě tu teploty často klesají pod bod mrazu a jejich dům nemá vytápění).

Vzali jsme všechny tyhle informace v potaz, probrali to s doktory znalými místního zdravotního systému a rozhodli jsme se pacientku znovu přijmout, abychom zlepšili zvládání vedlejších účinků léčby a zajistili její kontinuitu. 

Takové rozhodnutí není nikdy snadné. Musíme zvážit mnoho faktorů, než rozhodneme, co je pro pacienta nejlepší. Medicína není exaktní věda, lidský faktor je nepředvídatelný, není to žádná konstanta. Výsledek není v žádných dvou případech nikdy stejný, i když si počínáme totožně. S každým pacientem vždy čelíme nové výzvě. To je to, co na medicíně nejvíc miluji a co mě inspiruje k dalšímu studiu.

V nemocnici jsme uspořádali oslavu „Nowruzu“ pro pacienty. To bylo poprvé, kdy jsem si té malé holčičky v nemocnici všimla. Měla na sobě tradiční místní taneční kroj. Byla krásná, hezky učesaná a oblečená, už přibírala na váze a obličeji měla velmi šťastný výraz.

Na konci mě poprosila, jestli se se mnou může vyfotit. Byla radost vyfotit se s mojí maličkou a hlavou mi proběhla důležitá myšlenka: „Rozhodli jsme se správně.“ Vidět pacienty uzdravovat se je prostě k nezaplacení.

Když jsem promovala na medicíně, skládala jsem slib: „primum non nocere“, tedy „především neuškodit“.

Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že tahle přísaha znamená, že i když nemůžu vyléčit všechny nemoci, vždy bych se měla snažit zmírnit bolest a utrpení svých pacientů a jejich rodin. Ten slib si připomínám s každým novým pacientem a rozhodnutím. 

Diagnostika dětí s tuberkulózou je poměrně složitá, což může na dlouho oddálit vhodnou léčbu. Diagnóza dětí s rezistentní tuberkulózou však zároveň znamená podrobit je dvouletému procesu léčby s možnými vedlejšími účinky.

Z toho důvodu každý den zvažuji dlouhou léčbu s možnými nežádoucími účinky nebo odložení diagnózy, což může u dítěte ohrozit úspěšnost léčby. Primum non nocere. Když vidím moje malé pacienty zvracet, stěžovat si na injekce a že nemůžou chodit do školy, bolí mě srdce. Ještě víc však bolí představa, že by z nich bez správné léčby byli invalidé.

Rozhodování je těžké, ale cíl je vždy stejný: vidět je zas zdravé a v plné síle.

{{{ labels.morehistories }}}