25 Zář 15 15 Zář 17

Cestou necestou: Léčba spavé nemoci v D. R. Kongo

Mobilní tým Lékařů bez hranic se na motorkách a v džípech vydává do odlehlého a nebezpečného kraje Demokratické republiky Kongo, aby léčil lidi trpící spavou nemocí.

Na lůžku v  malé tmavé klinice v severovýchodní oblasti země leží 24letá Germaine. Kvůli závratím nemůže chodit. Kousla jí moucha tse-tse a Lékaři bez hranic jí diagnostikovali spavou nemoc.

Germaine patří mezi 42.000 lidí, které chtějí Lékaři bez hranic během osmi měsíců testovat na tuto tropickou nemoc či jim poskytnout léčbu. V květnu 2015 začaly mobilní lékařské týmy složené z lékařů, sestřičeklaboratorních techniků projíždět neklidné kraje Province Orientale, Ango a Území Banda na hranicích se Středoafrickou republikou. Navštívily vesnice, kde byl výskyt nemoci historicky nejvyšší.

Cestování do odlehlých oblastí


„Vyvíjíme velkou snahu, abychom se dostali k lidem, kteří žijí mimo vesnice,“ říká Rolland Kaya vedoucí mise Lékařů bez hranic pro léčbu spavé nemoci. „Soustředíme se na ty nejzranitelnější a nejhůře dostupné skupiny lidí, jako jsou uprchlíci a nomádi, kteří žijí v buši. Tým osvětových zdravotnických pracovníků cestuje do odlehlých farmářských a rybářských komunit, aby lidi informoval, že na místě působíme. Povzbuzujeme je k tomu, aby přišli a nechali se testovat, protože u nich nejvíce hrozí, že je mouchy tse-tse kousnu a nakazí.“

Lékaři bez hranic od května vyšetřili 12.183 lidí, z nichž u 91 byla diagnostikována spavá nemoc.

Týmy pracující v odlehlých oblastech využily příležitosti a začaly lidem poskytovat také všeobecnou zdravotní péči, a to především těhotným ženám, dětem do pěti let a dospělým s příznaky malárie. Od května lékaři ošetřili 6.884 lidí s touto nemocí.

Příliš velká závrať pro práci

Mezi prvotní příznaky spavé nemoci patří horečka, bolest hlavy a kloubů nebo svědění. Léky, které se používají k léčbě v raném stádiu nemoci, nejsou toxické a snadno se podávají. Čím dříve je nemoc odhalena, tím větší je šance na uzdravení.

V druhém stádiu parazité překročí krevní mozkovou bariéru a napadnou centrální nervový systém. V tu chvíli se začnou objevovat znatelné příznaky nemoci jako narušený spánkový cyklus, podle něhož získala nemoc své jméno.

U Germaine se příznaky nemoci objevily před třemi měsíci poté, co porodila své třetí dítě. Trpěla únavou a závratí a nebyla schopná jít pracovat na pole. „Cítila jsem takovou závrať, že bych určitě spadla na zem,“ vzpomíná. „Neměla jsem žádnou sílu, nemohla jsem jíst a vodu jsem dokázala pít jen po doušcích.“

Germaine na klinice stráví sedm dní, během nichž bude dostávat injekce léku pentamadin. „Moje rodina nedokázala pochopit, co je se mnou špatně,“ říká Germaine. „Tolik se jim ulevilo, když se mi dostalo péče a začala jsem se cítit lépe.“

Germaine bude týden dostávat injekce, aby se ze spavé nemoci vyléčila. Choroba u ní naštěstí byla jen v prvním stádiu.

Spavá nemoc na ústupu

Spavá nemoc nadále postihuje milióny lidí v 36 zemích subsaharské Afriky. Většina z nich žije v odlehlých venkovských oblastech, s omezeným přístupem ke zdravotní péči. Mnoho jich bylo vysídleno v důsledku války a chudoby. Všechny tyto faktory ztěžují možnosti dohledu, diagnózy a léčby.

I přesto se množství případů spavé nemoci ve světě v minulé dekádě snížilo a léčba se zlepšila.

Lékaři bez hranic se již 25 let aktivně angažují v léčbě spavé nemoci v Demokratické republice Kongo, Středoafrické republice a Jižním Súdánu. Díky větší obeznámenosti s nemocí a proměnám chování, které týmy Lékařů bez hranic v D. R. Kongo zaznamenaly, klesá počet nakažených.

„Věříme, že pokles počtu případů nákazy souvisí s tím, že lidé změnili svůj životní styl kvůli nebezpečí, které v oblasti panuje,” říká Dr. Turid Piening, zdravotnická poradkyně Lékařů bez hranic. „Pěstují si plodiny blíže svých domovů a upouštějí od tradičního lovu a rybaření poblíž řek, kde se mouchy tse-tse houfují.“

Aby se však nemoc eliminovala, musí se udělat mnohem více. Je potřeba vyvinout rychlé a snadno použitelné testy, které by nahradily komplikovanou proceduru diagnózy. Také je zapotřebí orálně podávaných léků, které by si lidé mohli brát doma. Dokud se tak nestane, budou Lékaři bez hranic vyhledávat, testovat a léčit lidi trpící touto život ohrožující nemocí, ať už budou oblasti, v kterých žijí, jakkoliv odlehlé.

{{{ labels.morehistories }}}