Boko Haram: Strach je následuje

Lékaři bez hranic poskytují uprchlíkům v Čadu psychologickou pomoc

Počet lidí, kteří uprchli před útoky skupiny Boko Haram z okolí Čadského jezera, se vyšplhal už na 75.000. Násilí nijak nepolevuje a jen umocňuje strach zasetý mezi místními. Součástí populace jsou uprchlíci z Nigeru, Nigérie i vysídlení obyvatelé z Čadu. Tito lidé nutně potřebují psychologickou pomoc a její nezbytnost s neustálým nárůstem násilí dál stoupá.

Zásah Lékařů bez hranic v reakci na krizi v Čadu začal v březnu tohoto roku. Už od jeho spuštění bylo jasné, že kromě zdravotní péče je urychleně potřeba poskytovat i psychologickou pomoc. Dnes pracují psychologové Lékařů bez hranic v táboře Dar Es Salam, kde naslouchají příběhům o hrůzách a neustávajícím strachu, jež pohltil každodenní život přeživších.

Čtvrtina pacientů, kteří vyhledají podporu na klinice Lékařů bez hranic v táboře, vykazuje příznaky deprese. Pacienty obvykle trápí poruchy spánku, vážné emoční reakce a úzkosti vyvolané traumatem.

Strach, nespavost, stres a deprese

„Vzpomínám na pacientku jménem Abeni*. Tato šestnáctiletá dívka utekla z nigerijského města Baga,“ vypráví Forline Madjibeye, psycholožka Lékařů bez hranic. „Oba její rodiče byli zabiti, stejně jako sousedé. Abeni se začala starat o svého malého bratra a synovce a o čtyři další děti svých sousedů. Nakonec se dostala až sem. Když jsem s ní včera mluvila, řekla mi, že stále nemá potvrzení o statutu uprchlíka a nedostává žádné jídlo. Děti pláčou, protože jsou hrozně hladové.“

Lidé musí utéct, aby se zachránili, a pak se dostanou do extrémně těžkých životních podmínek. Oba tyto faktory jen umocňují psychologický dopad prožitých traumat. Podle Forline si situace vybrala na její mladé pacientce strašnou daň: stará se o šest dětí v uprchlickém táboře a zároveň má v paměti hrůzy, které prožila v Nigérii. Stále se jí vrací pocity strachu, nemůže spát, je extrémně vystresovaná a trpí depresí, protože její budoucnost je naprosto nejistá.

„Snažíme se Abeni vrátit nějaký řád do života, aby lépe zvládala strach a smutek, které zažívá, a aby se mohla lépe postarat o sebe i o děti,“ pokračuje Forline. „Není to snadné. Spousta dalších lidí bohužel prochází tím samým. Snažím se Abeni povzbuzovat, aby své prožitky sdílela s jinými uprchlíky a nezůstávala sama doma.“

Sylvain Cherkaoui/Cosmos

Psycholožka Ines Belkhodja hovoří s členkami ženské uprchlické asociace v Dar Es Salamu.

Nejistá budoucnost

Kvůli nárůstu násilí v regionu jsou uprchlíci v nebezpečí od chvíle, kdy odejdou z domova. Ačkoli by si mohli myslet, že utíkají do bezpečí, jsou namísto toho stále pronásledováni děsivými zážitky a necítí se bezpečně. Proto opakovaně prožívají své trauma. ‚Domovem‘ je teď pro ně skupina nechráněných stanů uprostřed pouště, kde se lidé mohou znovu ocitnout v ohrožení útoku.

Psycholožka Aurelia Morabito také pracuje v týmu Lékařů bez hranic v okolí Čadského jezera. Uvádí, že symptomy jejích pacientů neoddělitelně souvisí s traumatickými prožitky, kterými si tito lidé prošli. Jsou za nimi ale i životní podmínky uprchlíků a pocit strachu, který mají po svém příchodu do tábora.

„Proces zotavení je dlouhý. Tito lidé byli svědky strašných věcí a museli utéct z domova. Pak se dostali do tábora, kde je život neradostný a těžký. Ze začátku trpí posttraumatickým stresem a nemohou spát. Nemají ale jinou možnost než tady zůstat. Nejen že jsou obětí Boko Haram, musí ještě projít procesem akceptování života uprchlíka, naučit se o sebe postarat na novém místě a žít s vědomím, že nemají ponětí o tom, co jim přinese zítřek.“

Hrůzné prožitky v kresbách dětí

Program psychologické pomoci Lékařů bez hranic začal letos v březnu a od té doby už psychologové přijali více než 524 pacientů. Týmy poskytují individuální, rodinné i partnerské konzultace. Děti se mohou účastnit každotýdenního kreslení, během nějž mohou vyjádřit své pocity.

„Pro děti je jednodušší svůj strach přenést do kresby,“ říká Aurelia. „Potom si nad obrázky s dětmi i rodiči povídáme a snažíme se jim pomoci ovládat obavy. Děti si během každého sezení na kresbách připomínají strašné příběhy. Na obrázcích vídáme zbraně, vrtulníky i lidi připravené o hlavu. Slýcháme příběhy o dětech, které opustily Nigérii, hned nato zažily další útok v Nigeru, pak se vrátily do Nigérie a tam se zase střetly s násilím. Mnoho jich muselo utíkat v noci nebo se ve tmě schovávat ve vodě v naději, že je nikdo nenajde.“

MSF

Kresba 13letého chlapce, který uprchl před Boko Haram z Nigérie.

Bezpečí a soukromí pro pacienty

Cílem práce psychologických týmů Lékařů bez hranic je poskytnout uprchlíkům podporu, pomoci jim nést břímě traumatu a zajistit, že budou mít možnost mluvit s odborníkem, dokud to budou potřebovat. Psychologové s pacienty hovoří na bezpečném místě v soukromí. Díky tomu, že porozumí jejich utrpení, mohou jim pomoci najít postupy jak se nejlépe se situací vyrovnat.

„Psychologové Lékařů bez hranic během sezení uprchlíkům naslouchají a snaží se jejich pocity uklidnit,“ dodává Aurelia. „Pomáháme pacienty stabilizovat a dodat jim pocit bezpečí zatímco se lidé snaží propojit s ostatními a sdílet své prožitky. Víme, že nedokážeme všechno to utrpení ze vzpomínek vymazat, můžeme ale pacientům pomoci vyrovnat se s nesnesitelnými projevy.“

*jména pacientů byla změněna z důvodu zachování jejich soukromí

Lékaři bez hranic začali v okolí Čadského jezera pracovat v březnu 2015, brzy poté, co oblastí začaly proudit první vlny lidí prchajících před násilím Boko Haram v Nigérii. Kromě programu psychologické péče v táboře poskytují zdravotní péči vysídleným lidem i místní populaci pomocí mobilních klinik.

V Čadu už Lékaři bez hranic pracují přes 30 let. Týmy provozují dlouhodobé programy v Abéché, Am Timanu, Masakory a Moissale. Od letošního července také Lékaři bez hranic začali léčit vážnou podvýživu ve městě Bokoro v provincii Hadjer Lamis.

Příspěvky českých dárců podpořily pomoc Lékařů bez hranic v Čadu v letech 2009, 2010, 2011, 2013 a 2014 celkovou částkou 26.187.900 Kč.