11 Čvc 14 15 Zář 17

Boj s TBC v Kambodži: „Každý tu má s nemocí nějakou zkušenost“

Helen Tindall pracuje od října 2013 jako vedoucí sesterského týmu pro boj s tuberkulózou v Provinční nemocnici v kambodžském Kampong Chamu. Nebylo to místo, o které by se při přihlášce k Lékařům bez hranic zajímala. Extrémně vysoké rozšíření TBC v Kambodži z ní ale pro Helen učinilo místo, které nechce opustit.

„Původně jsem měla v plánu vyjet do Afriky, zmiňovala jsem to i při přijímacím pohovoru,“ vzpomíná Helen. „Lékaři bez hranic mi ale nabídli misi v Kambodži. Trochu jsem se musela přemlouvat, abych ji přijala. Po pravdě jsem ji ale odmítnout v žádném případě nechtěla.“

V době, kdy Helen na misi dorazila, setkala se s mnoha problémy. „Každý den jsme byli svědky extrémní úrovně chudoby a nedostatku zdrojů. Vídali jsme, jak lidé umírají na nemoci, jimž je možné předejít,“ říká.

Helen Tindall s kambodžským administrátorem a překladatelem. Foto © Matthew Smeal/MSFJako vedoucí sesterského týmu se v oddělení pro pacienty s tuberkulózou stará o jeho ambulantní i hospitalizační část. Lůžková sekce se dělí na dvě poloviny: v jedné leží pacienti s potvrzenou TBC, v druhé pacienti s podezřením na onemocnění a dětští pacienti, kteří jsou odděleni od dospělých potvrzených případů.

„Spolupracuji také na programu léčby rezistentní tuberkulózy (DR-TBC), jehož součástí je z velké části domácí péče,“ vypráví Helen. „Hodně práce mám i se zdravotní osvětou. Chodíme do škol a vesnic, abychom zvýšili povědomí obyvatel o tuberkulóze.“

Osvětové aktivity jsou v Kambodži kriticky potřebné, protože je v zemi nemoc tak silně rozšířena. Četnost TBC je tu druhá nejvyšší na světě, až 800 případů na 100 000 obyvatel.

„Tuberkulóza je tu tak častá, že s ní každý má nějakou zkušenost. Lidé o ní ale vědí jen velmi málo, většinou na způsob ‚Ano, slyšeli jsme o TBC, to je to kašlání.‘ – ale to je tak všechno,“ vypovídá Helen. V Kambodži, zemi s vysokými ukazateli chudoby a podvýživy, je dopad této nemoci ještě více devastující.

„Tuberkulóza je s chudobou a podvýživou silně spojená,“ říká Helen Tindall. „Imunitní systém podvyživených osob je oslabený. Lidé, kteří TBC onemocnění, ztrácí chuť k jídlu a ještě více zeslábnou. Lidé, kteří původně vážili 50 kg, zhubnou na 35 nebo i 30 kg. Děti bývají silně zpožděné ve vývoji a vypadají o pět let mladší, než kolik jim ve skutečnosti je.“

Podobně na tom byl 13letý chlapec, kterého Helen poznala hned na začátku své mise. „Nevěřila jsem, že je mu 13. Vypadal jako sedmiletý, tak moc byl podvyživený. Do očí bilo už jenom to, když se nadechl. Kůže se mu propadala mezi žebra. Každé ráno jsem ho šla prohlédnout, jednou ale jeho postel byla prázdná. Byl příliš slabý a tuberkulóze nakonec podlehl. Byl to pro mě obrovský šok.“

Chudoba a nedostatek zdrojů také odhalují, jak těžký může boj s přenosnými nemocemi být. Je to i případ multirezistentní TBC (MDR-TBC), kterou nelze ignorovat, ani když ještě není v kritickém stádiu. Úroveň léčby v rozvinutých a rozvojových zemích je ale silně rozdílný.

V rozvinutých zemích jsou pacienti s MDR-TBC umístěni do izolace alespoň na šest měsíců, dokud všechny bakterie z jejich těla nezmizí. To se potvrzuje pomocí laboratorních testů.

„Tady v Kambodži je to jiné. Jakmile je klinický stav pacienta stabilní, pokud bez problémů nastoupil léčbu a o její podporu je v komunitě postaráno, je pacient poslán domů. Dostanete doporučení, že se máte držet dál od rodiny, nejíst s nimi společně a spát v oddělené místnosti,“ popisuje situaci Helen.

Navzdory všem výzvám a problémům ale vyhledávání pacientů s TBC a jejich léčba v Kambodži pokračuje.

I Helen bude ve své práci pokračovat. I když chtěla původně vyjet do Afriky, požádala teď o prodloužení své mise v Kambodži a její žádost byla schválena.

„Myslím, že z celkového hlediska je situace ohledně tuberkulózy v Kambodži nadějná. Světová zdravotnická organizace (WHO) v roce 2012 oznámila, že počet nemocných s tuberkulózou v Kambodži za posledních 10 let klesl na polovinu. Ačkoliv jsou zdejší statistiky stále jedny z nejvyšších na světě, čísla se stále snižují,“ dodává Helen. „A myslím, že Lékaři bez hranic mají na tom úspěchu svůj oddíl.“

{{{ labels.morehistories }}}