{{ subitems[item.mlid].body }}
{{ subitems[item.mlid].linktitle }}
Boj s ebolou vyžaduje okamžité globální nasazení prostředků proti biologickému ohrožení
New York / Praha, 2. září 2014 - Světoví vůdci selhávají v reakci na dosud nejhorší epidemii eboly. Státy schopné reagovat na biologické katastrofy a disponující civilními či vojenskými lékařskými kapacitami musí okamžitě uvolnit personál a vybavení pro boj s ebolou v západní Africe. Prohlásila to dnes mezinárodní zdravotnická a humanitární organizace Lékaři bez hranic / Médecins Sans Frontières (MSF) na zvláštním setkání v OSN, které zorganizovaly kancelář generálního tajemníka OSN a Světová zdravotnická organizace (WHO). Dalšímu šíření viru nelze předejít bez vyslání velkého množství specializovaných jednotek zdravotníků, které musí podpořit snahy o získání kontroly nad epidemií v zasažených zemích.
Mezinárodní prezidentka Lékařů bez hranic Dr. Joanne Liu ve svém projevu veřejně odsoudila nedostatečnost uvolněných zdrojů pro boj s touto výjimečně rozsáhlou epidemií, který dosud ležel na bedrech přetížených ministerstev zdravotnictví postižených zemí a nevládních organizací. Navzdory opakovaným výzvám Lékařů bez hranic k masivní mobilizaci zdrojů proti současné epidemii je mezinárodní reakce stále katastrofálně nedostatečná.
Týmy Lékařů bez hranic bojují s ebolou v západní Africe už od března 2014. OSN a nevládní organizace samy nemohou zrealizovat plán WHO pro boj s rozšiřující se a nepředvídatelnou epidemií. Síření nemoci dosáhlo rozměrů, které se vymykají všem známým předchozím výskytům nemoci.
„Šest měsíců od začátku nejhorší epidemie eboly v historii svět prohrává svůj boj ve snaze ji potlačit,“ prohlásila Dr. Liu. „Světoví vůdci nedokázali reagovat na tuto nadnárodní hrozbu. Oznámení WHO z 8. srpna, že epidemie představuje mezinárodní zdravotní krizi, nevedlo k rozhodným činům a státy se v podstatě přidaly ke koalici nečinnosti.“
Mnoho zemí má k dispozici mechanismy pro reakci na biologické ohrožení a jsou během několika dní schopné vyslat vyškolené civilní a vojenské lékařské týmy. Ty jsou organizované a mají systém řízení, který zaručuje vysoké standardy bezpečí a efektivity pro podporu zasažených zemí. Lékaři bez hranic ale trvají na tom, že jakýkoli vojenský personál a vybavení by neměly být použity pro účely karantény, omezování pohybu nebo kontrolu veřejného pořádku. Vynucená karanténa spíše zesiluje strach a nepokoj, než že by zastavila virus.
„Prohlášení o uvolnění financí a vyslání několika málo specialistů nestačí,“ uvedla dále Dr. Liu. „Státy s odpovídajícími kapacitami mají politickou a humanitární odpovědnost za to, aby začaly jednat a nabídly zoufale potřebnou konkrétní pomoc při katastrofě, která se odehrává světu před očima. Neměly by se omezovat na reakci na případný příchod nakaženého pacienta na vlastní území, ale měly by se chopit příležitosti skutečně zachraňovat životy tam, kde je to potřeba – v západní Africe.“
Co nejdříve je potřeba rozšířit polní nemocnice s izolačními odděleními, vyslat školený personál, dát k dispozici mobilní laboratoře pro lepší diagnostiku a vytvořit letecká spojení pro přesun personálu i materiálu do zemí západní Afriky i na jejich území. Nutné je také vytvoření regionální sítě nemocnic pro léčbu zdravotnického personálu s podezřením na ebolu nebo potvrzenou infekcí.
Odpovídající izolační zařízení a kvalifikovaný personál jsou například naléhavě potřeba v liberijském hlavním městě Monrovii. Před léčebným centrem Lékařů bez hranic ELWA 3, které se rozšířilo již na 160 lůžek, stále narůstá fronta pacientů. Jen v Monrovii by odhadem bylo potřeba 800 dalších lůžek. Tým Lékařů bez hranic je přetížen a nedokáže už nabízet více než paliativní léčbu.
„Každý den musíme odmítat nemocné, protože už jsme přeplnění,“ řekl Stefan Liljergen, koordinátor Lékařů bez hranic ve středisku ELWA 3. „Musel jsem říct řidičům ambulance, aby mi před příjezdem s pacienty zavolali, nehledě na to, jak moc jsou tito lidé nemocní – často je totiž nemáme možnost přijmout.“
Ebolová centra Lékařů bez hranic v Libérii a Sieře Leone jsou přeplněná případy s podezřením na ebolu. Nákaza se dále šíří mezi lidmi, kteří umírají ve svých vesnicích a komunitách. V Sieře Leone se dokonce vysoce nakažlivá těla obětí rozkládají v ulicích.
Navýšení počtu vysoce kvalifikovaných izolačních zařízení by umožnilo dřívější převoz a příjem pacientů, což by výrazně snížilo úmrtnost. Lékaři bez hranic byli schopni zachránit více životů, právě když nakažení lidé přicházeli za léčbou co nejdříve. Navýšení kapacity izolačních zařízení také uleví systémům zdravotnictví v zasažených zemích, z nichž některá jsou na pokraji kolapsu. Ebole již podlehlo nejméně 150 zdravotnických pracovníků a další se obávají vrátit do práce.
Je nezbytné také zřídit centra pro triáž pacientů, posílit systémy odklízení těl mrtvých, masově distribuovat hygienické prostředky, stejně jako posílit monitorovací systém. Potřebné jsou rovněž dezinfekční kampaně a zdravotnická osvěta mezi lidmi i ve zdravotnických zařízeních.
„Čas ubíhá a ebola vítězí,“ dodala Dr. Liu. „Není už čas na schůzky a plánování. Je potřeba jednat. Každý den nečinnosti znamená více úmrtí a postupný kolaps společnosti v zasažených zemích.“
Lékaři bez hranic zahájili svůj zásah v západní Africe v březnu 2014 a v současnosti jsou přítomní v Guineji, Libérii, Nigérii a Sieře Leone. Celkem nyní provozují 5 léčebných center s celkovou kapacitou 480 lůžek. Lékaři bez hranic od letošního března přijali celkem 2 077 pacientů. U 1 308 z nich se ebola potvrdila a 241 jich dokázalo nemoc porazit. Do boje s ebolou vyrazilo celkem 156 mezinárodních spolupracovníků Lékařů bez hranic a přímo v zasažených zemích se do boje s epidemií zapojilo 1 700 vyškolených místních spolupracovníků.