Blog ze Středozemního moře: Proč jsem tady?

Simon Bryant

Simon Bryant je kanadský lékař, který působí v týmu na lodi MY Phoenix. Ta v rámci pátrací a záchranné operace Lékařů bez hranic a organizace MOAS vyrazila pomáhat lidem, kteří jsou v ohrožení při riskantní cestě přes moře do Evropy.

• O blogerovi a další blogy

Proč jsem tady?

10. května 2015

Brzo ráno 7. května skrápěly neobvykle divoké vlny Středozemního moře celou palubu naší lodi. Záchranná operace není v takovém počasí nic snadného. Rychle jsme určili pozici dřevěného plavidla. Podle souřadnic námořního koordinačního záchranného centra v Římě od nás bylo vzdálené 14 námořních mil.

Vlny povážlivě rozkmitaly paluby záchranného plavidla i lodi v nouzi, někdy je dělilo pořádných pár metrů. Díky zkušenostem a svědomitému načasování pátracího a záchranného týmů organizace MOAS se nám na palubu MY Phoenix podařilo v pořádku dostat všech 118 lidí.

Mnozí měli vlastní záchranné vesty, někteří i teplé bundy a batožiny s trochou majetku a zásob. Pár lidí bylo promočených – třásli se a byli dezorientovaní v následku vážného podchlazení. Asi třetina lidí byla úplně zelená kvůli mořské nemoci, museli jsme jim pomoct, když vrávorali na místo, aby se posadili. Dvanáct třesoucích se dětí jsme rychle zabalili do tepla a postavili před náš ohřívač. Zachráněným jsme začali rozdávat léky na potlačení mořské nemoci.

Skupina, která se shromáždila na skoro deseti metrech čtverečních dlouhé spodní paluby lodi Phoenix, byla pěkně různorodá. Byli v ní lidé ze Sýrie, Nigérie, Somálska, Súdánu, Ghany, Eritrey, Bangladéše, Libanonu a Gambie.

Vyrazili jsme na tříhodinovou cestu přímo na východ, abychom na mnohem klidnějším moři v bezpečí přijali od italské pobřežní stráže dalších 101 lidí. Během plavby jsem vysvětloval jedné z našich pasažérek, co ve Středozemním moři děláme. Říkala jen: „Díky bohu, díky bohu.“

Ikram N'gadi

Lékaři bez hranic ve spolupráci s organizací MOAS už letos ve vlnách Středozemního moře zachránili 1.817 lidí, z toho 352 žen a 123 dětí.

Nově přijatým lidem na palubě jsme poskytli počáteční ošetření, přikrývky, vodu a jídlo. 8. května jsme dopluli do sicilské Augusty, abychom zachráněné vyložili na pevninu, znovu se seskupili, doplnili zásoby a vyrazili nejspíš za tím samým cílem. Znovu a zase znovu.

Na stránce www.marinetraffic.com/ais/details/ships/7234272 si můžete zjistit naši aktuální polohu. Nedozvíte se tam ale nic o tom, že jsme právě zachránili 219 dalších životů, nebo důvod, proč jsem tady. Nedozvíte se o ženě ze Somálska, která ve chvíli, kdy jsme ji ve Středozemním moři zachránili, měla ještě stále v břiše kulku, kterou v sobě nosila už od Libye. „Jsou jako zvířata a k lidem se chovají ještě hůř.“ – ani takové výpovědi nenajdete. Na stránce si nepřečtete informace o bezdůvodném svévolném věznění bezpočtu lidí v Libyi. Nedozvíte se, jak jsou lidé na útěku biti jen za to, že mají záchvaty průjmových onemocnění a jak rodiny přicházejí o všechny peníze, které dokázaly sehnat. Nepřečtete si o tom, jaké je to přijít před vlastníma očima o skoro všechny blízké ani o hromadném útěku ze Somálska spolu s dětmi, které musí vyrůstat v dnešní Libyi zmítané chaosem a krutostí. Nepřestavíte si, že na cestě můžete chytit svrab a kvůli tomu vás šíleně svědí zanícená jizva, kterou jste utrpěli při výbuchu. Co se to zatraceně děje?

Proč jsem tady? „Proč jste se rozhodl pro tuto práci?“ ptávají se novináři. Mívají různé těžké otázky. Nestačí odpovědět, že jsem zatím měl v životě velké štěstí, že je snadné udělat si názor nebo darovat peníze. Já ale chtěl nabídnout svůj čas. Nebo můžu říct, že jsem se rozhodl přidat k Lékařům bez hranic a pracovat s nimi kdekoli a zkrátka jsem dostal nabídku téhle mise. Má to ale mnohem víc společného s lidmi a jejich příběhy, s tím, co se musí udělat. Není to jen otázka záchrany před dehydratací, podchlazením nebo utopením. Jde o sdílení lidskosti, o pokus podat svědectví o šrámech na duši, jde o snahu naslouchat. Je to o tom, že mi to všechno není fuk. Je to celé o dvojici mladíků na klinice, kteří tiše plakali, když nám vyprávěli takový příběh, že bych si nedokázal představit prožít něco podobného.

Nedokážu plně popsat důvody, proč jsem tady. Doufám, že tyhle aspoň trochu stačí.

Ikram N'gadi

2,5letá Nitan v náručí matky zvedá palec poté, co se obě bezpečně dostaly na palubě MY Phoenix do Pozalla v Itálii.

Loď organizace MOAS MY Phoenix, na níž tým Lékařů bez hranic poskytuje 24hodinovou zdravotní péči lidem v nouzi, vyrazila do vln Středozemního moře 2. května. K pátrací a záchranné operaci se připojila i vlastní loď Lékařů bez hranic MY Bourbon Argos. Lékaři bez hranic poskytují pomoc uprchlíkům, migrantům a žadatelům o azyl, kteří podnikají nebezpečnou cestu do Evropy. Ve spolupráci s týmy MOAS už letos ve vlnách Středozemního moře zachránili 1.817 lidí, z toho 352 žen a 123 dětí.