BLOG: Potřebujeme krev

Nemocnici Aweil Civil Hospital provozují Lékaři bez hranic společně s Ministerstvem zdravotnictví Jižního Súdánu. Slouží více než milionu pacientů v severní části regionu Bahr el Ghazal, jedné z nejchudších oblastí v jedné z nejchudších zemí světa.

Každý den se setkáváme s rozmanitým spektrem případů včetně podvýživy, meningitidy, zápalu plic, těžké dehydratace následkem průjmu, komplikované malárie a různých dalších tropických nemocí. Stejně jako s cukrovkou, astmatem a jinými potížemi, které můžete vidět kdekoli na světě. Máme i případy z oblasti traumatologie, jako jsou popáleniny, zlomeniny a vážná poranění hlavy.

Pracujeme po boku místních zdravotních asistentů, jejichž vzdělání a zkušenosti jsou na různé úrovni. Tyto komplikované pacienty přijímají na oddělení efektivně a o pomoc a radu žádají jen u těch nejzávažnějších a nejméně obvyklých případů. Jako doktoři u Lékařů bez hranic je máme podpořit v jejich práci, poskytovat  jim školení a zlepšit jejich klinické znalosti a dovednosti.

Jedna věc nás frustruje každý den – nedostatek krve. Stejně jako většina oblastí v subsaharské Africe nemá ani Jižní Súdán národní krevní banku ani systém dárcovství krve. Každý pacient, který potřebuje transfuzi, musí předtím, než ji dostane, přivést dárce, který je ochoten darovat krev.

V oboru pediatrie je nejčastějším důvodem k transfuzi malárie, která je v Jižním Súdánu extrémně rozšířená. Přestože může postihnout a skutečně postihuje lidi všech věkových skupin, nejvážněji postižené jsou děti do pěti let. Nemají ještě dostatečně rozvinutou imunitu proti nejzávažnějším komplikacím, které malárie může způsobit.

Jednou z nich je těžká anémie (nedostatek hemoglobinu, základního přenašeče kyslíku v krvi). Parazité přenášející malárii se dělí uvnitř červených krvinek, po ukončení cyklu se z buňky doslova vyvalí a tak ji zničí.

Naši pacienti mají na počátku léčby často málo krve, mimo jiné i díky chronickému krvácení způsobenému střevními parazity a nedostatku železa a dalších živin, potřebných pro budování zdravých červených krvinek. To znamená, že nákaza malárií u nich může rychle způsobit nízkou hladinu červených krvinek, společně s dalšími symptomy jako jsou dýchací obtíže, bolest na hrudi a omezené vnímání. Tyto děti potřebují okamžitou transfuzi, abychom jim mohli zachránit život.

Jacob Kuehn/MSF

U pacientů s malárii někdy dojde k rozvinutí stavu, kdy je jejich krev řídká, podobná vodě.

Pokud je pacient ve vážném stavu a v naší bance máme krev, provedeme pohotovostní transfuzi a pokusíme se přesvědčit členy jejich rodiny, aby darovali krev dodatečně. Pokud dítě potřebuje transfuzi kvůli nedostatku červených krvinek, ale jinak je stabilní, žádáme příbuzné, aby darovali krev potřebnou pro transfuzi hned.

Darování krve tu není snadné. Osoba, která dítě přivede do nemocnice, je většinou matka. Pokud je těhotná, kojí aniž by dítěti podávala i kojeneckou výživu nebo je sama anemická, není schopná darovat krev. A i když je matka schopná krev darovat nebo se najde vhodný dárce v příbuzenstvu, lidé se často stejně zdráhají. Obávají se následků a často vůbec nechápou, že se jim zásoba krve přirozeně obnoví bez jakýchkoli zdravotních následků.

Už jsem absolvovala nespočet dlouhých a frustrujících rozhovorů s příbuznými, kteří se prostě jen příliš báli nebo vůbec nepochopili, jak důležité a zároveň bezpečné je darovat krev. I přes čas strávený přemlouváním za asistence našich vynikajících a trpělivých překladatelů se nám v některých případech prostě nepodaří najít vhodného dárce nebo ho přesvědčit. V těchto případech vždy stojíme před mučivým rozhodnutím – je tohle dítě dost nemocné, aby to ospravedlnilo použití části našich skromných a mizejících zásob, nebo je máme schovat pro případ, že dnes dorazí krvácející matka nebo dítě v ještě vážnějším stavu? Je to šílené rozhodnutí.

Mám to štěstí pozorovat skvělou práci naší konžské terénní sestry Joel, která se v posledních týdnech snaží šířit informace a osvětu ohledně dárcovství krve v místní komunitě s důrazem na jeho potřebnost a bezpečnost.

Společně s jedním místním mužem, který už krev daroval, a jedním místním pracovníkem krevní banky navštěvují městskou mešitu a množství kostelů, kde poskytují informace, odpovídají na všechny otázky a rozptylují obavy zdejších obyvatel.

Já jsem navštívila přednášku v místním katolickém kostele. Zanícené proslovy dárce a pracovníka naší krevní banky byly velmi silné, vyvolaly vlnu hlasitého potlesku a podnítily rozsáhlou diskusi.

Bene, jihosúdánský pracovník krevní banky slíbil, že vytvoří spot pro místní rádio, který nám pomůže dál šířit osvětu. Takováto integrace do komunity a pokus o řešení problému co nejblíže jeho zdroji, místo čekání, až budou děti v kritickém stavu, jsou působivou ukázkou vynalézavosti Lékařů bez hranic.

Ať už je to náhoda, nebo ne, hned další týden jsem zaslechla velmi povzbudivý rozhovor. Jedna zahraniční porodní asistentka promlouvala s příbuzným pacientky, které byl kvůli obtížnému porodu indikován císařský řez.

„Mám za tuhle ženu odpovědnost,“ prohlásil ten muž. „Pokud to potřebuje, musím jí dát krev.“

Roisin trpělivě objasňovala, že císařský řez patří mezi velké břišní operace a krev může, ale nemusí být potřeba. Vysvětlila mu také, že pokud nebude krev potřebovat jeho příbuzná, použijeme ji k záchraně života vážně nemocného dítěte.

Muž to vzal na vědomí a šel darovat. Vrátil se za několik hodin – ukázalo se, že není vhodným dárcem kvůli vysokému krevnímu tlaku, ale zavolal do své vesnice a sehnal tři zdravé mladé muže ochotné darovat krev. Řekl, že každý z nich je ochoten zachránit svou příbuznou nebo nemocné dítě.

Žena naštěstí zvládla operaci úspěšně a žádnou krev nepotřebovala. Štědře darovaná krev oněch tří mužů částečně doplní naše zásoby a trochu nám ulehčí naše příští nemožné rozhodování.