Blog: Děti bez doprovodu na cestě přes moře

„Děti bez doprovodu“ zachráněné lodí Aquarius by se daly zhruba rozdělit do dvou skupin: na ty, které brzo dosáhnou 18 let, a ty, které jsou tomuto věku hodně vzdáleny. V obou případech tyto děti cestují bez dospělé odpovědné osoby. Těm nejmenším z nich je okolo devíti let. Zkuste si představit, že je vám devět let a cestujete sami třeba jen veřejnou dopravou. A pak si představte, že sami přejíždíte kontinent a plujete sami po moři. Nebo dokonce sami přejíždíte kontinent a plujete po moři, zatímco se ještě staráte o tři mladší sourozence. I s tím se někdy setkáváme. 

 

Některé děti bez doprovodu se na útěk vydaly s dospělými, ale během cesty od nich byly odděleny při únosech nebo byly na libyjských plážích umístěny do jiných lodí. Někteří z těchto dospělých zemřeli během cesty. Ale většina dětí se na cestu vydá sama. Často je k tomu přiměje jejich rodina, která už se o ně nechce starat, nebo doufá, že se dětem podaří dostat do Evropy a děti jim pak budou posílat zpět peníze. Stres, kterému jsou tyto děti vystaveny, je pro mě nepředstavitelný. Já se v jejich věku starala o to, abych si mohla za ušetřené peníze koupit knížku, zatímco oni se musí zabývat tím, co budou jíst jejich vyhladovělí sourozenci.

 

Puká mi srdce, když vidím tyto osamocené chlapce na palubě Aquariusu, pátrací a záchranné lodi provozované Lékaři bez hranic a SOS MEDITERRANEE, kde poslední tři měsíce pracuji. Chlapci chtějí být na palubě s muži, i když by spíš měli být v části vyhrazené ženám a dětem. Nepatří vlastně nikam. I na palubě lodi Aquarius, v relativním bezpečí, jsou tito chlapci neuvěřitelně zranitelní. Občas jsem musela být přísná, a místo spaní na palubě s muži jsem je na noc poslala do kajut pro ženy a děti. 

 

Chlapcům se to sice nelíbí, ale alespoň po tu krátkou dobu jejich pobytu na lodi jsme to my, kdo se o ně stará a snaží se dělat vše v jejich nejlepším zájmu. Našim úkolem je tedy zajistit, aby se jim něco nestalo a cítili se v bezpečí. Možná mají pocit, že s nimi zacházíme jako s malými dětmi. Ale ve chvíli, kdy trvají na tom, že jsou dost staří na to, aby mohli být na palubě spolu s dospělými, si vzpomenu na to, jak ty samé děti před pár okamžiky plakaly, protože jim někdo ukradl pero nebo hračku, se kterou si hrály. Byť se snaží sebevíc, prostě to nejsou ještě dospělí. Moc bych si přála, abychom jim mohli vrátit jejich dětství na víc než jen pouhých 36 hodin.

 

 

Nedávno byl na lodi desetiletý chlapec se třemi sourozenci - všichni byli tak malí, že měli ještě pleny. Pořád se o ně staral, ujišťoval se, že jsou v suchu a v bezpečí, ale bylo evidentní, že ho ta zodpovědnost hodně tíží. Řekl nám, že se o své sourozence stará sám již více než dva měsíce. Trošku ho rozveselilo, když jsme mu dali papír a pastelky - nakreslil ten úžasný obrázek, který je v záhlaví tohoto blogu. 

 

Naše skvělá kulturní mediátorka Asma pomocí informací, které nám ten desetiletý hoch poskytl, na Facebooku našla ženu, o které se domnívala, že by mohla být jeho matka. Vytiskla její fotografii a ukázala jí tomu chlapci. Ačkoli dosud neprojevoval žádné emoce, v tu chvíli se mu na tváři objevil ten největší možný úsměv. Tu fotografii pak ukázal svým sourozencům, kteří ji začali hladit a líbat. Naše porodní asistentka Jonquil, která se stará o kajuty pro zachráněné, přilepila ten obrázek tam, kde děti spaly.

 

Náš tým pak na pevnině zkontaktoval Program Mezinárodního červeného kříže pro sjednocování rodin a organizaci Save the Children (Zachraňte děti) a předal jim informace potřebné k tomu, aby celá rodina mohla být zase spolu. Někdo by se mohl ptát, proč jsme rovnou neposlali matce dětí zprávu na Facebooku a neřekli jí, že víme, kde jsou její děti. Ale ve světě plném pašeráků dětí musíme být velice opatrní a přenechat tyto situace odborníkům.

 

 

Ačkoliv to mnoho z nich vůbec netuší, mnohé dívky jsou obětmi obchodování se ženami a v Evropě dost často skončí jako prostitutky. Mnoho z těchto dívek, které cestují samy, nám vyprávělo o svých problémech v rodné zemi - často s nevlastním rodičem nebo příbuzným, se kterým měly žít. Jsem si jistá, že každý z nás v určitém období svého dětství přemýšlel o útěku z domova.

 

Ale tyto dívky byly vylákány z domova obrovskými nadnárodními mafiánskými organizacemi, které jim slibovaly snadné a výnosné zaměstnání v Evropě. Místo toho je však čeká jen týdny, měsíce i roky trvající znásilňování. Tyto tak zranitelné dívky předáme na pevnině organizaci Zachraňte děti a UNHCR (Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky). Ale bohužel víme, že tisíce z nich každý rok zmizí z přetížených italských přijímacích center. Je pravděpodobné, že velké množství pohřešovaných dětí skončí jako oběti nucené prostituce v některém z evropských měst.

 

Ideální by bylo, kdyby měla Evropa takový přijímací proces, který by opravdu účinně chránil tyto děti a zajistil, aby se rychle znovu shledaly se svojí rodinou nebo jim byla nalezena vhodná pěstounská rodina. Bohužel, realita je zcela odlišná. Dokud se situace nezlepší, my na Aquariusu dáme těmto dětem alespoň pár dní, kdy znovu mohou být dětmi, pokud to tak chtějí. Dáme jim možnost prožít několik nocí v bezpečí a poté je předáme příslušným neziskovým organizacím, které bojují za jejich práva a zajištění jejich nejlepších zájmů.