11. prosinec 2014

Jsou 4 hodiny ráno.

Telefon budí tým Lékařů bez hranic, který hned spěchá na porodnické oddělení. Oblast Dasht-e-Barchi v západním Kábulu ještě spí, ale v nemocnici je už rušno. Na první pohled tu vládne spěch, napětí a vzrušení. Když tým poprvé na začátku roku vkročil do nemocnice, která má nyní 42 lůžek pro rodící ženy, byla místo oddělení jen holá budova. Spuštění projektu devět měsíců poté nebylo nepodobné komplikovanému porodu. Dnes, několik dní po otevření oddělení, sem dorazila vprostřed noci mladá pacientka s porodními komplikacemi. Za dveřmi porodního sálu je slyšet kroky přecházejících lidí, slova v darijštině (afghánské perštině) a tlumené ženské hlasy.

„Mina, 17 let, první těhotenství, porodní komplikace“. Leží na posteli s obličejem sevřeným bolestí po několika hodinách, co začala rodit. Dítě je příliš velké, než aby přišlo na svět přirozenou cestou – bude potřeba císařský řez. Podobné komplikace jsou v Afghánistánu běžné a zdravotnických zařízení, kde se s nimi poradí, je poskrovnu, dokonce i v hlavním městě. Většina žen a rodin si nemůže dovolit zaplatit soukromou lékařskou péči a rodí tedy doma. V případě podobných komplikací a bez přítomnosti školeného asistenta může takový porod dopadnout nešťastně.

Tým na novém porodnickém oddělení Lékařů bez hranic se zaměří na takové obtížné porody a na záchranu životů matek a dětí, které by se jinde nedostaly ke specializované zdravotní péči.

Minu budou brzy operovat. Porodní asistentka Daniella ji předává operačnímu týmu, který tvoří zdravotní sestra Renate a gynekoložka Diana. Všechny společně za sebou mají 115 let lékařské praxe, kterou si vypilovaly za mnoho let práce v zařízeních Lékařů bez hranic po celém světě. Takový veteránský tým je potřeba pro vyškolení 23 porodních asistentek, 21 sester a 4 gynekoložek, které byly nedávno najaty, aby pracovaly na novém oddělení.

Nemocnice Dasht-e-Barchi leží u rušného tržiště za čerpací stanicí. Spolu s třemi satelitními zdravotními středisky tvoří jedinou možnost, jak se v oblasti dostat k veřejné zdravotní péči. Odhaduje se, že počet obyvatel Kábulu se v posledních deseti letech zdesetinásobil a už přesahuje milion. Veřejná porodnice podporovaná Lékaři bez hranic nedokáže pokrýt všechny zdravotní potřeby místních lidí, ale tým se pokusí přijmout tolik pacientů, kolik jen půjde. Odhadem se měsíčně postará o 130 komplikovaných porodů a pomůže na svět 600 dalším dětem.

Operační sál se leskne ve světle, všechno je zcela nové – od nástrojů po vybavení anesteziologa. V minulém týdnu tu během zkoušek vše prošlo testováním: každý kus vybavení, elektrické obvody, přívod vody i opatření proti infekcím. Spuštění nového projektu hodně závisí na tom, co se odehrává v pozadí. Tým logistiků měsíce pracoval, aby obnovil budovu porodnice v areálu nemocnice. Musel přitom dodržet vysoké standardy, kterými jsou zařízení Lékařů bez hranic známá napříč Afghánistánem.

Je 5 ráno. Slyšíme pláč dítěte. Na svět přišel chlapec, váží 3,3 kilogramu. Mina je v pořádku a už sama dýchá. Ještě nevymyslela, jak se její syn bude jmenovat, na to teď ale má čas.

Lékaři bez hranic začali v Afghánistánu pracovat v roce 1981. V Dasht-e-Barchi budou pracovat spolu s personálem ministerstva zdravotnictví při podpoře porodnice v místní nemocnici. Týmy Lékařů bez hranic také podporují nemocnici Ahmad Shah Baba na východě Kábulu a nemocnici Búst v Laškar Gáhu v provincii Hílmand. V Kundúzu provozují chirurgické traumacentrum, kde poskytují život zachraňující péči obyvatelům severního Afghánistánu. V Chóstu na východě země provozují porodnici. Na všech těchto místech poskytují zdravotní péči bezplatně. Lékaři bez hranic financují své aktivit v Afghánistánu pouze se soukromých zdrojů a nepřijímají peníze od žádné vlády.

Příbuzné články a publikace