12 fotografií, které ukazují práci Lékařů bez hranic v roce 2015

Máme za sebou další rok. Rok dramatických momentů, nebezpečných situací a nenadálých událostí. Naše týmy zasahovaly po přírodních katastrofách v Nepálu a Malawi, reagovaly na zdravotnické potřeby obyvatel ve válkou zmítané Sýrii, asistovaly při uprchlické krizi v Evropě. Byli jsme u konce epidemie eboly v západní Africe a poskytovali jsme pomoc civilistům sužovaným válkou v Jemenu.

Rok 2015 přinesl také nový trend vedení války se zvýšeným počtem útoků na nemocnice. Jako by se přehlížení mezinárodního humanitárního práva stávalo zvykem. Tento precedens otřásl jak námi, tak mezinárodním společenstvím.

Během tohoto mimořádně traumatického roku zachytili naši nebo externí fotografové momenty, které nás překvapily i události, které nás hluboce zasáhly. Z nepřeberného množství dokumentárního materiálu jsme vybrali několik fotografií jako malý příklad humanitární a zdravotnické pomoci poskytované Lékaři bez hranic. Přinášet pomoc tam, kde je nejpotřebnější, je naším úkolem; být svědky lidského utrpení prostřednictvím fotografií a psaného slova je naší povinností.

Manu Brabo

Doněck, Ukrajina: 86letá Galina po návratu do svého domova, který zasáhl dělostřelecký granát.

Luca Sola

Uprchlický tábor Nyarugusu, Tanzanie: Pět měsíců poté, co do Tanzanie přišli první lidé, prchající před politickými nepokoji v sousedním Burundi, jich v září ve dvou přeplněných táborech žilo více než 100 tisíc.

Brian Sokol/Panos

Gorkha, Nepál: 25. dubna při zemětřesení o síle 7,8 magnitudy přišlo o život více než 8 000 lidí. Mnoho domovů a veřejných budov bylo zničeno, včetně velkého počtu chrámů ze seznamu světového dědictví UNESCO. V dubnu a červenci provedli Lékaři bez hranic v Nepálu více než 2 500 zdravotnických vyšetření a poskytli psychologickou pomoc více než sedmi tisícům lidí. Pro přesuny do jednotlivých oblastí využívaly naše týmy především vrtulník.

Yann Libessart/MSF

Konakry, Guinea: Kolegyně z týmu Lékařů bez hranic se obléká do ochranného oděvu, než vstoupí do vysoce rizikové zóny v centru na léčbu eboly v Donka v Konakry.

Andrew Quilty

Kundúz, Afghánistán: Vypálené chodby, zřícené střechy, prach a popel – to je vše, co zbylo z traumacentra Lékařů bez hranic v afghánském Kundúzu. Letecké útoky amerických vojsk ze 3. října zabily více než 40 našich kolegů a pacientů.

Sebastiano Tomada/Getty Reportage

Sa´ada, Jemen: Otec drží v náručí své zraněné dítě v nemocnici ministerstva zdravotnictví podporované Lékaři bez hranic ve městě Sa´ada. Koaliční jednotky vedené Saúdskou Arábií prováděly v místě letecké útoky, aby přinutily civilisty opustit město, které prohlásily za vojenský cíl.

Francesco Zizola/NOOR

Středozemní moře: Z člunu, na kterém se tísnilo asi 650 lidí, byl během záchranné akce lodě Bourbon Argos ve Středozemním moři zachráněn i tento chlapeček.

Alessandro Penso

Idomeni, Řecko: Skupina asi 150 syrských uprchlíků s nadějí na získání azylu v zemích jako Německo nebo Švédsko vyrazila na cestu z Řecka do Makedonie. Řecká hranice s Makedonií je stále více ovládána pašeráky lidí a je každým dnem nebezpečnější. Migranti proto přes hranici přecházejí ve velkých skupinách.

Ghazal Sotoudeh/MSF

Údolí Bekaa, Libanon: Sníh a kroupy pokryly 7. ledna libanonské údolí Bekaa, ve kterém se usídlilo na 400 tisíc syrských uprchlíků žijících v provizorně zbudovaných táborech. Osadu obklopila mrazivá mlha; dívenka hledá dříví na topení.

Matthias Steinbach

Melut, Jižní Súdán: Naše lékařka vyšetřuje pacienta v nemocnici Lékařů bez hranic v jihosúdánském Melutu. Přetrvávající válečný konflikt a opakované útoky v Malakalu a Melutu komplikují týmům přístup k populaci, která potřebuje zdravotní péči, a zároveň brání obyvatelům v přístupu ke zdravotnickým zařízením.

Luca Sola

Makhanga, Malawi: Sedmiletá Alesi Phiri prochází polem v Malawi, které je po rozsáhlých záplavách pokryto vrstvou seschlého bahna. Životy 85 % obyvatel v postižené oblasti závisí na zemědělství; s následky záplav se budou potýkat ještě měsíce, protože jejich sklizeň byla zničena.

MSF

Homs, Sýrie: „Dostat do severního Homsu zásoby je nesmírně složité a zdejší situace je celkově neúnosná. Geograficky se nacházíme v údolí, jsme ale obklopeni horami a kontrolními stanovišti – ve skutečnosti to připomíná spíš ostrov s 90 tisíci lidí v obležení v rámci obléhaného severního Homsu. Už jsou to tři roky, co se do této oblasti naposled dalo dostat autem po běžné silnici. Pokud jde o jídlo, léky nebo palivo, můžeme se pohybovat jen po bahnité a obtížně přístupné cestě buď pěšky, na oslovi anebo malými čluny po jezeře Houleh. Máme jen jednu zásobovací trasu, kterou nazýváme „stezka smrti“. Jsou na ní ostřelovači; cokoli se k nám dostane, je pokryto krví lidí, kteří riskovali své životy.“ Dr. Aziz.