{{ subitems[item.mlid].body }}
{{ subitems[item.mlid].linktitle }}
10 věcí, které byste měli vědět o krizi ve Středozemním moři
V roce 2016 působily týmy humanitární a zdravotnické organizace Lékaři bez hranic na třech lodích - Dignity I, Bourbon Argos a MV Aquarius (zde ve spolupráci s SOS MEDITERRANEE). V období od zahájení operací v dubnu 2016 do 29. listopadu 2016 tyto tři týmy z přeplněných lodí přímo zachránily 19 708 lidí a dalším 7 117 poskytly lékařskou péči a pomáhaly při jejich převozu do Itálie. Podíváme-li se na všechny lidi, zachráněné ve Středozemním moři, tak nejméně každému sedmému pomohl někdo z týmů Lékařů bez hranic. Zde přinášíme deset odpovědí na nejčastější otázky, nejasnosti a mýty, které se v souvislosti s touto naší prací objevují.
1. Ačkoliv rok 2016 ještě neskončil, již nyní je rokem s nejvyšším počtem obětí
Od 1. ledna do konce listopadu umřelo nejméně 4 690 mužů, žen a dětí při pokusu o přeplutí Středozemního moře. To je téměř o tisíc obětí více než v celém roce 2015, přitom do konce roku zbývá několik týdnů. Tento nárůst není způsoben tím, že by uprchlíků bylo celkově více, ale spíše tím, že jich ve smrtící části moře mezi Libyí a Itálií víc umírá. V roce 2016 zemřel jeden člověk z 41, kteří se snažili na lodi utéci z Libye. I přes tato šokující čísla a obrovské ztráty na životech Evropa reagovala na situaci v centrálním Středomoří tím, že vyhlásila „válku pašerákům“ a zaměřila se na opatření směřující k odrazení uprchlíků od exodu a k ochraně vnějších hranic EU místo toho, aby usilovala o záchranu lidských životů a umožnění bezpečného průchodu do Evropy. Postoj EU tak pouze přiměl pašeráky k tomu, že změnili své postupy a začali se chovat ještě nebezpečněji, aby se vyhnuli hraničním kontrolám, což si vyžádalo mnoho životů uprchlíků.
2. Muži, ženy a děti jsou umisťováni na čím dál horší lodě
V roce 2016 zachránily týmy Lékařů bez hranic uprchlíky ze 134 extrémně nekvalitních gumových člunů a 19 dřevěných lodí. Naše týmy také z lodí vytahovaly těla těch, pro které záchrana přišla moc pozdě. Velké dřevěné lodě z let 2014 a 2015 jsou minulostí. Byly nahrazeny levnými nafukovacími čluny na jedno použití, neboť pašeráci počítají s tím, že čluny budou v určité chvíli zadrženy v rámci záchranných operací mezinárodních vojenských sil na volném moři. Tyto katastrofálně nekvalitní čluny způsobují další a další tragédie; týmy Lékařů bez hranic vytahují těla udušených lidí, rozdrcených tíhou stovek dalších osob napěchovaných do člunu. A také těla těch, kteří se na dně člunů utopili v jedovaté směsi mořské vody a benzínu.
3. Pašeráci jsou ještě krutější než dříve
Týmy Lékařů bez hranic viděly převržené čluny, které strávily hodiny nebo dokonce dny bezcílnou plavbou mořem bez motoru. Motory jim totiž ukradli pašeráci nebo jiní zločinci dlouhou dobu předtím, než mohly být čluny zachráněny. Od zachráněných osob jsme se dozvěděli, že byly celé dny nebo dokonce týdny drženy v klecích, jámách nebo příkopech v zemi, než byly nahnány na loď a poslány na moře. Slyšeli jsme příběhy o popravách, děsivém přístupu k nemocným a o sexuálním zneužívání, které v některých případech přešlo v mučení. Oproti minulému roku jsme viděli méně lidí se záchrannými vestami, jídlem, vodou a ostatními zásobami na cestu, nebo alespoň dostatečným množstvím paliva. Viděli jsme, záchranné akce, které ve vlnách trvaly celé dny a noci. Pašeráci uprchlíky posílají ve velkých flotilách a v nezvyklých časech, neboť doufají, že tak se vyhnou kontrolním mechanismům, odrazování či zadržení prováděných v rámci restriktivní politiky. Nebo spoléhají na to, že i když budou někteří uprchlíci zadrženi, tak většina z nich to přežije a bude zachráněna. Nebezpečné noční záchranné operace jsou stále častější; nejsou ojedinělé dny, kdy jedna záchranná loď musí reagovat na víc než deset volání o pomoc během 24 hodin.
4. Velké množství dětí bez doprovodu pluje po moři samo
16% z těch, kteří přijíždí do Itálie, jsou děti; 88 % z nich je na cestách samo, bez doprovodu. O jednu malou rodinu zachráněnou lodí Aquarius se staral desetiletý chlapec; cestoval sám se svými sourozenci, kteří byli všichni ještě v plenkách.
5. Hodně žen, které zachráníme, je těhotných; mnoho z těchto těhotenství pochází ze znásilnění
Některá miminka jsou moc chtěná, jen přišla ve špatný čas. Mnoho ostatních však bylo počato při znásilnění v Libyi, během cesty nebo v zemích původu. Mnoho žen, které zachráníme (zejména ty, které cestují samy), vypráví hrozivé příběhy o znásilnění a sexuálním zneužívání v Libyi. Hodně jich je tak traumatizovaných a vystrašených, že nejsou schopny našim pracovníkům v tom krátkém čase, který s nimi strávíme na lodi, vyprávět, čím vším si prošly. Ženy si dobře uvědomují riziko znásilnění, což některé z nich vede k tomu, že si předtím, než se vydají na cestu, do rukou nechávají implantovat antikoncepční tělíska, aby zabránily případnému otěhotnění. V roce 2016 se na záchranných lodích Lékařů bez hranic narodily čtyři děti. Je zázrak, že byly zachráněny včas, a že na palubě lodi byly zkušené porodní asistentky. Děsí nás představa toho, co by se stalo, kdyby tyto ženy začaly rodit dřív nebo byly zachráněny obchodními loděmi bez kvalifikovaných zdravotníků.
6. Lékaři bez hranic nejsou pašeráci lidí ani jim nepomáhají
Toto je třeba vyjasnit - Lékaři bez hranic nejsou pašeráci lidí a neprovádí ani protipašerácké operace! Ve Středozemním moři je našim úkolem prostě a jednoduše zachraňovat lidské životy. Pašeráci zneužívají jednu z nejzranitelnějších skupin obyvatelstva na světě za účelem zisku. Jejich byznys funguje částečně i kvůli tomu, že pro uprchlíky neexistuje žádná bezpečná a legální alternativa cesty do Evropy. Klíčovou roli v masivním nárůstu pašeráckých sítí hraje rovněž nestabilita a ekonomická krize v Libyi.
7. Zranitelné nejsou jen ženy a děti
Každá zachráněná osoba si s sebou nese svůj příběh utrpení. A zatímco ženy a děti mají velmi specifická slabá místa, kvůli kterým potřebují zvláštní péči a pozornost, muži také mají slabiny, jen je často těžší je rozpoznat. Někteří utekli před válkami, jichž se nechtěli stát součástí, před mučením, násilným narukováním do armády či masovým porušováním lidských práv. Jiní čelili diskriminaci z důvodu své sexuality, násilí, persekuci, extrémní chudobě či bídě. Jejich strastiplná cesta začíná v celé řadě zemí, od Pákistánu přes země subsaharské Afriky jako je Nigérie či Gambie, země Afrického rohu, zejména Eritreu, až k Blízkému Východu, sužovanému roky napětí a nestability.
8. Evropa zdaleka nepatří mezi regiony přijímající nejvíce uprchlíků a ostatních migrantů
Velká část uprchlíků a ostatních migrantů se snaží nalézt azyl či zaměstnání ve svém regionu. Jak vyplývá z údajů UNHCR (Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky) neleží v Evropě žádná z deseti zemí, které hostí nejvíce uprchlíků (Turecko, Pákistán, Libanon, Irán, Etiopie, Jordánsko, Keňa, Uganda, Demokratická republika Kongo a Čad). Společně však tyto země hostí více než polovinu světových uprchlíků. Evropa přijala pouze zlomek uprchlíků; přesto neutichá její úsilí směřující k tomu, aby uprchlíci a migranti byli drženi vně jejích hranic místo toho, aby je jako osoby v nouzi přijala.
9. Uprchlíci a migranti jsou v Libyi vystaveni krutému násilí a zneužívání
Ať už byly důvody uprchlíků a migrantů pro jejich pobyt v Libyi původně jakékoliv, násilí a špatné zacházení, kterému jsou vystaveni, je teď nutí prostě odejít. Podle výpovědí těch, se kterými jsme mluvili, jsou ženy, muži a čím dál více i děti bez doprovodu (některé dokonce jen osmileté), kteří žijí v Libyi nebo ji přejíždí, vystaveni špatnému zacházení ze strany pašeráků, ozbrojených skupin či jednotlivců. Ti zneužívají zoufalou situaci těch, kteří prchají před válečnými konflikty, pronásledováním či chudobou. Mezi zaznamenané formy zneužívání patří násilné zacházení (včetně sexuálního násilí), únosy, bezdůvodné zadržování v nelidských podmínkách, mučení a další formy špatného zacházení, finančního vykořisťování a nucené práce.
10. Záchytné lodě vyplouvající z Libye nejsou řešením
Tím, že se uprchlíkům brání v opuštění Libye, se v podstatě odsuzují k dalšímu špatnému zacházení a fyzickému, sexuálnímu, finančnímu a psychologickému zneužívání ze strany pašeráků. Podle výcvikového plánu iniciovaného Evropskou unií by měla hrát klíčovou roli při kontrole území Libye libyjská pobřežní stráž. Ta bude v lybijských výsostných vodách provádět vyhledávání, záchyt, záchranu a navracení uprchlíků. Naše zkušenosti ukazují, že záchyt přeplněných a nefunkčních člunů může být v tomto kontextu extrémně nebezpečný a může ještě zvýšit rizika pro ty, kteří se zoufale snaží dostat do bezpečí. Ti, kteří opouští Libyi, musí být zachraňováni bezpečným a klidným způsobem a musí být dopraveni na bezpečné místo, kde jim může být poskytnuta pomoc, mohou požádat o azyl a ostatní formy ochrany. S ohledem na aktuální situaci v Libyi však nelze tuto zemi považovat za bezpečné místo pro vylodění.
*******
Dne 14. listopadu vylodila Dignity I ty, kteří byli zachráněni během její poslední záchranné operace tohoto roku. Bourbon Argos učinila to samé o týden později. Obě lodi budou nyní přes zimu pouze v pohotovostním režimu, neboť se očekává, že v důsledku počasí a podmínek na moři dojde k výraznému snížení počtu osob vydávajících se z Libye do Itálie. Aquarius I, provozovaný ve spolupráci s SOS MEDITERRANEE, tak v oblasti bude jedinou lodí Lékařů bez hranic, která bude nepřetržitě zachraňovat ty, kteří budou čelit nepředstavitelně nebezpečnému zimnímu moři. Lékaři bez hranic plánují, v březnu posílit své vyhledávací a záchranné kapacity, aby byli připraveni na zvýšený nápor uprchlíků, který přinese jarní počasí.