Jižní Súdán: Začarovaný kruh brutálního mezikomunitního násilí v Jonglei

Juba / Praha, 25. ledna 2012 – Mezikomunitní násilí v jihosúdánském státě Jonglei nepřestává postihovat civilisty. I tři týdny po útoku na město Pibor a okolní vesnice přicházejí do nemocnice Lékařů bez hranic ve městě stále další zranění. Mnozí z nich utrpěli svá zranění v buši, kde se ze strachu z násilí dosud skrývají tisíce lidí. Od 7. ledna, kdy Lékaři bez hranic obnovili poskytování zdravotnické pomoci v Piboru, bylo ošetřeno 47 lidí se střelnými zraněními, z toho 16 žen a 8 dětí. Dalších 43 pacientů bylo ošetřeno kvůli bodným ranám, fyzickému násilí či zraněním utrpěným při útěku v buši.

Násilí se nevyhlo ani místním zaměstnancům Lékařů bez hranic. Při útoku byl i se svou ženou zabit Allan Rumchar, místní zaměstnanec a hlídač Lékařů bez hranic a tři týdny po útoku je ze 156 místních zaměstnanců 25 stále nezvěstných.

>> Čtěte více: Tisíce lidí na útěku před násilím, dvě kliniky Lékařů bez hranic zničeny
>> Čtěte více: „Z Lekwongole se stalo město duchů“ - Rozhovor s koordinátorem Karlem Janssensem
>> Čtěte více: Osobní svědectví pacientů Lékařů bez hranic o útocích v okrese Pibor

Násilí v Piboru není výjimečné. 11. ledna museli Lékaři bez hranic po útoku na vesnici Wek na severu státu Jonglei evakuovat do své nemocnice v Nasiru 13 pacientů, především žen a dětí, které akutně potřebovaly operaci. Podobně v srpnu loňského roku došlo k útoku na město Pieri a okolní vesnice, během něhož bylo zabito mnoho vesničanů. V posledních šesti měsících ošetřily týmy Lékařů bez hranic v Lankienu, Pieri a Yuai 185 vážně zraněných.

„Zde na severu Jonglei jsme svědky kolotoče násilí, útoků a následných odvet,” uvedl vedoucí mise Lékařů bez hranic Jose Hulsenbek. „Pro civilisty je strach o to život velice reálný.“

Jednou ze společných charakteristik těchto útoků je extrémní násilí. Jedna z pacientek ošetřených se střelným zraněním v Piboru vypověděla, že s manželem a dětmi a dalšími 15 příbuznými uprchli do buše. Po jedenácti hodinách byli objeveni skupinou ozbrojenců, kteří na ně začali střílet. „Rozprchli jsme se. Postřelili mé dítě, které jsem měla na zádech, a mě do stehna. Snažila jsem se skrýt ve vysoké trávě, ale našli nás, protože má dcerka brečela. Začali ji bít, dokud nezmlkla. Když si mysleli, že jsme mrtví, odešli.“

Slideshow Cedrica Gerbehaye z Jižního Súdánu: „Lidé si na utrpení až příliš zvykli"

Lékaři bez hranic mají velké obavy o zdravotní stav a další osudy lidí, kteří jsou stále ještě na útěku a ukrývají se v buši bez přístřeší a s nedostatkem jídla. Mnoho z nich po návratu nalezne své domovy spálené na prach.

Téměř zcela zničena byla i vesnice Lekwongole severně od Piboru. Z kliniky Lékařů bez hranic zde zbyly pouze zdi. „Lidé se přes den odváží vyjít z úkrytu, aby si našli nějaké jídlo a vyhledali u nás lékařskou pomoc, ale večer se zase vrací zpátky do buše, kde jsou pak ohroženi malárií a respiračními infekcemi,“ říká Karel Janssens, projektový koordinátor Lékařů bez hranic. Od 7. ledna tvořila polovinu případů v Piboru právě malárie, protože v buši se lidé proti ní v noci nemohou bránit.

Různé akty tohoto mezikomunitního násilí spojuje rovněž stejná taktika napadání základních místních zdrojů, především vodních zdrojů, stejně jako nemocnic a klinik, které se stávají terčem útoků ozbrojených skupin na všech stranách a mají za cíl maximálně ztížit návrat civilistů z buše zpět.

„Po útocích k nám přichází mnoho žen a dětí, které byly postřeleny, pobodány či zbity. Snaží se ukrýt do bezpečí v buši, ale zdá se, že ani to nestačí,“ říká operační koordinátorka Lékařů bez hranic Colette Gadenne.

V prosinci 2009 vydali Lékaři bez hranic zprávu Facing up to Reality: Health crisis deepens as violence escalates in Southern Sudan, v níž zdokumentovali eskalaci mezikomunitního násilí ve státech Jonglei a Horní Nil a jeho rostoucí dopad na civilní obyvatelstvo. Toho roku ošetřili Lékaři bez hranic 392 zraněných, zatímco 86 000 lidí bylo vysídleno. Situace se od té doby nijak nezlepšila. Jen v posledních šesti měsících Lékaři bez hranic ošetřili v Jonglei již 250 pacientů, většinou žen a dětí, které utrpěly zranění při násilných útocích.

Lékaři bez hranic působí v Jižním Súdánu od roku 1983 a dnes poskytují zdravotnickou pomoc ve více než 10 projektech v 8 jihosúdánských státech. Ve státě Jonglei provozují vlastní zdravotnická zařízení či podporují zařízení státní na šesti místech. Poskytují v nich základní zdravotní péči, léčbu podvýživy, kala azar a tuberkulózy a dohromady se starají o populaci 285 000 lidí. V roce 2011 byla během mezikomunitního násilí napadena zařízení Lékařů bez hranic v Lekwongole, Piboru a Pieri, která byla buď zcela zničena, nebo vyrabována. Lékaři bez hranic odsuzují cílené útoky na neozbrojené civilisty a zdravotnická zařízení.