12.04.2012 | Tiskové zprávy Konflikty Chronické krize D.R.Kongo
Nedávné dezerce ze státní armády vedly ke snížení bezpečnosti, k vojenským konfrontacím a ke změně poměru sil různých stran. „Zaznamenali jsme obnovení násilí. Ale ještě horší je trivializace násilí na civilistech a humanitárních pracovnících,“ říká Dr. Marcela Allheimen.
Věci jako např. jídlo, peníze a mobilní telefony jsou zabavovány, většinou pro podporu vojenského zásobování. Od listopadu 2011 byly týmy Lékařů bez hranic terčem více než patnácti násilných útoků včetně nájezdu ozbrojených a uniformovaných mužů na centrum Lékařů bez hranic v Baraka v provincii Jižní Kivu. Ještě závažnější byl přímý útok na personál Lékařů bez hranic 4. dubna 2012. Ošetřovatel a logistik Lékařů bez hranic byli v ten den uneseni na cestě poblíž Nyanzale v Severním Kivu a propuštěni o několik hodin později.
V reakci na tuto situaci Lékaři bez hranic – jedna z mála zdravotnických organizací působících v Severním a Jižním Kivu – přerušili své aktivity v Nyanzale, redukovali činnost v Rutshuru a stáhli svůj tým z oblasti Butembo. To je další následek zhoršování bezpečnostní situace – pro populaci oslabenou mnohaletým konfliktem se ještě více komplikuje přístup ke zdravotní péči. Lékaři bez hranic nemohou poskytovat péči v Kivu tak, jak by chtěli, a nemocní lidé se bojí cestovat ke vzdálenějším zdravotním zařízením.
Mnoho lidí také kvůli nebezpečí nevychází pracovat na pole. Civilisté se stávají obětí krádeží a zabavování. Lidé jsou povoláváni jako nosiči vojenského materiálu a ženy jsou někdy drženy jako otrokyně.
Národní a mezinárodní stabilizační mechanismy nebyly v Kivu nikdy tak důležité. Lékaři bez hranic však zpochybňují jejich efektivitu vzhledem ke zhoršující se situaci a jsou znepokojeni tím, že možnost poskytování zdravotní péče se stále snižuje.
I přes křehkou bezpečnostní situaci Lékaři bez hranic stále udržují své týmy v terénu v Severním a Jižním Kivu, kde poskytují zdravotní péči zejména v oblastech Kitchanga, Mweso, Pinga, Rutshuru, Baraka, Lulimba, Kalonga a Shabunda.
Civilisté a humanitární pracovníci zasaženi obnoveným konfliktem v provincii Kivu
© Emily Lynch/MSF
Základna Lékařů bez hranic v Nyanzale, Demokratická republika Kongo.
Paříž/Praha, 11. duben 2012 – Na východě Demokratické republiky Kongo sílí ozbrojený konflikt a dochází k rozsáhlým přesunům ozbrojených jednotek. První obětí jsou členové civilní populace, ale přímo zasaženi jsou i humanitární pracovníci. „Situace v Kivu se nestabilizuje. Naopak se opět zhoršuje a zhoršovala už se v průběhu několika posledních měsíců,“ říká programová manažerka Lékařů bez hranic Dr. Marcela Allheimen. Nedávné dezerce ze státní armády vedly ke snížení bezpečnosti, k vojenským konfrontacím a ke změně poměru sil různých stran. „Zaznamenali jsme obnovení násilí. Ale ještě horší je trivializace násilí na civilistech a humanitárních pracovnících,“ říká Dr. Marcela Allheimen.
Věci jako např. jídlo, peníze a mobilní telefony jsou zabavovány, většinou pro podporu vojenského zásobování. Od listopadu 2011 byly týmy Lékařů bez hranic terčem více než patnácti násilných útoků včetně nájezdu ozbrojených a uniformovaných mužů na centrum Lékařů bez hranic v Baraka v provincii Jižní Kivu. Ještě závažnější byl přímý útok na personál Lékařů bez hranic 4. dubna 2012. Ošetřovatel a logistik Lékařů bez hranic byli v ten den uneseni na cestě poblíž Nyanzale v Severním Kivu a propuštěni o několik hodin později.
V reakci na tuto situaci Lékaři bez hranic – jedna z mála zdravotnických organizací působících v Severním a Jižním Kivu – přerušili své aktivity v Nyanzale, redukovali činnost v Rutshuru a stáhli svůj tým z oblasti Butembo. To je další následek zhoršování bezpečnostní situace – pro populaci oslabenou mnohaletým konfliktem se ještě více komplikuje přístup ke zdravotní péči. Lékaři bez hranic nemohou poskytovat péči v Kivu tak, jak by chtěli, a nemocní lidé se bojí cestovat ke vzdálenějším zdravotním zařízením.
Mnoho lidí také kvůli nebezpečí nevychází pracovat na pole. Civilisté se stávají obětí krádeží a zabavování. Lidé jsou povoláváni jako nosiči vojenského materiálu a ženy jsou někdy drženy jako otrokyně.
Národní a mezinárodní stabilizační mechanismy nebyly v Kivu nikdy tak důležité. Lékaři bez hranic však zpochybňují jejich efektivitu vzhledem ke zhoršující se situaci a jsou znepokojeni tím, že možnost poskytování zdravotní péče se stále snižuje.
I přes křehkou bezpečnostní situaci Lékaři bez hranic stále udržují své týmy v terénu v Severním a Jižním Kivu, kde poskytují zdravotní péči zejména v oblastech Kitchanga, Mweso, Pinga, Rutshuru, Baraka, Lulimba, Kalonga a Shabunda.
