Léčba

U nemocných se musí léčit jak nákaza virem HIV, tak případné oportunní infekce, které znamenají smrtelné ohrožení. Oportunní infekce je třeba léčit okamžitě. Jejich léčba může být kvůli oslabené imunitě komplikovaná a zdlouhavá, a pokud není dokončena, může vést k rozvoji nových kmenů nemoci rezistentních k použitým lékům (např. u tuberkulózy).

Proti samotnému viru HIV jsou od poloviny devadesátých let k dispozici antiretrovirové preparáty (ARV), které zastavují jeho množení a zabraňují dalšímu zhoršovaní zdravotního stavu pacienta. Tyto léky se pro větší účinnost nasazují až v určitém stadiu nemoci vyznačujícím se stanoveným počtem CD4 buněk v krvi. Při léčbě se většinou používá kombinace více různých preparátů, které účinněji potlačují virus a omezují tak riziko vzniku rezistence. Pokud virus získá vůči některým lékům rezistenci, stává se léčba komplikovanější a dražší.

ARV terapie infekci nevyléčí úplně, ale může výrazně zvýšit kvalitu a délku života: imunitní systém je silnější, pacient přibývá na váze a může se plně zařadit do života. Pacient pak musí brát léky každý den až do konce života. V Evropě a Severní Americe se HIV/AIDS díky tomu změnil ze smrtelné nemoci na nemoc chronickou.