© Jonathan Heyer /MSF
Lékaři bez hranic a HIV/AIDS
V devadesátých letech začali Lékaři bez hranic začali léčit HIV pozitivní osoby a v roce 2000 spustili projekty antiretrovirální léčby v Kamerunu, Thajsku a Jihoafrické republice. V současné době mají Lékaři bez hranic padesát tři HIV/AIDS projektů ve 25 zemích světa, které pomáhají více než 190 000 osob a poskytují antiretrovirální (ARV) léčbu více než 162 000 pozitivním pacientům. Jedním z cílů Lékařů bez hranic je snížit přenos infekce z matky na dítě. Více než 19 000 matek a jejich dětí již dostalo léčbu těsně před porodem a po něm.
HIV/AIDS Programy Lékařů bez hranic probíhají v těchto zemích:
Burkina Faso, Kamerun, Kambodža, Středoafrická republika, Čad, Čína, Kongo Brazzaville, Demokratická republika Kongo, Djibouti, Etiopie, Guinea, Indie, Keňa, Lesotho, Libérie, Myanmar, Mozambik, Nigérie, Jižní Súdán, Svazijsko, Thajsko, Uganda, Zambie, Zimbabwe.
HIV/AIDS programy Lékařů bez hranic nabízí testování na HIV včetně poradenství před a po tomto testu, léčbu a prevenci oportunních infekcí, diagnostiku a léčbu dětí, prevenci přenosu infekce z matky na dítě a zajištění antiretrovirální terapie těm, kteří ji potřebují. Součástí těchto programů je zpravidla i distribuce kondomů a vzdělávání obyvatel o tomto onemocnění a prevenci jeho přenosu.
Neutuchající výzvy
Přestože v uplynulých deseti letech došlo k úspěšnému nárůstu léčby HIV/AIDS v rozvojových zemích, začíná nyní mezinárodní podpora oslabovat a nedostatečné financování léčebných programů podkopává již dosažené výsledky. V současné době užívají čtyři miliony osob antiretrovirotika, tuto léčbu by však potřebovalo dalších milionů osob.
Je nezbytné smazat rozdíly mezi standardní péčí poskytovanou v bohatých a rozvojových zemích. Většina lidí léčených antiretrovirotiky v rozvojových zemích dostává léčbu, která má celou řadu vážných vedlejších účinků. Léčbu, kterou již Světová zdravotnická organizace (WHO) nedoporučuje. Protože se během doživotní léčby HIV/AIDS postupně rozvíjí rezistence na užívaná léčiva, je neustálý přístup k novějším a účinnějším léčebným režimům klíčový. Je nutné zajistit přístup k lékům druhé a třetí řady i v rozvojových zemích.
Vzhledem k tomu, že se v rozvinutých zemích podařilo téměř zcela vymýtit HIV/AIDS u dětí, přestaly farmaceutické firmy investovat do vývoje nových léčiv pro děti. Znepokojující počet nakažených děti v rozvojových zemích by poklesl, pokud by se podařilo zavést programy na prevenci přenosu z matky na dítě stejně úspěšně jako v Evropě a ve Spojených státech. Možnosti léčby kojenců, malých dětí i adolescentů v rozvojových zemích zůstávají velmi omezené. Užití současných metod pro časnou diagnostiku onemocnění v prvních měsících života je navíc v lokalitách, ve kterých působíme, často nemožné.
I přes jasné důkazy o prospěšnosti antiretrovirální léčby jsme svědky alarmujícího úbytku mezinárodní pomoci v době, kdy je naopak potřeba současné úsilí posílit. Dosavadní podpora nestačí pokrýt potřeby a Lékaři bez hranic již v některých zemích zaznamenali negativní důsledky. Vzhledem k limitovanému počtu prostředků zde došlo k omezení léčby, nedostatečnému navýšení poskytované péče a vidina dostupnosti terapie pro všechny se stala opět o něco vzdálenější.
Pokud máme v bitvě proti HIV/AIDS zvítězit, je nutné i nadále financovat zvýšenou potřebu léčby a zastavit současný pokles podpory léčby HIV/AIDS.
