Řecko: Lékaři bez hranic naléhají na vládu, aby zajistila důstojné životní podmínky v záchytných zařízeních
Zpráva Lékařů bez hranic „Migrants in Detention: Lives on Hold“ prokazuje dopad pobytu v záchytných zařízeních na psychiku a zdraví migrantů a žadatelů o azyl v Řecku
Atény / Praha, 22. června 2010. Při příležitosti Světového dne uprchlíků (20.6.) vydala mezinárodní zdravotnická a humanitární organizace Lékaři bez hranic zprávu, která prokazuje negativní dopad pobytu v záchytných zařízeních v Řecku na zdraví a psychiku migrantů a žadatelů o azyl. Lékaři bez hranic naléhají na řecké úřady, aby zadržovaným migrantům zajistily důstojné životní podmínky a zavedly jiné postupy při jejich vstupu do země než je zadržování v záchytných zařízeních.
„Zpráva Lékařů bez hranic Migrants in Detention: Lives on Hold popisuje nepřijatelné životní podmínky ve třech záchytných zařízeních (Pagani na osrově Lesbos, Filakio v prefektuře Evros a Venna v prefektuře Radopi), kde Lékaři bez hranic od srpna 2009 do června 2010 poskytovali psychosociální podporu zadrženým migrantům. Zpráva ukazuje, že zadržování může zhoršit již existující symptomy a přispět k novým traumatům a psychologickým poruchám,“ vysvětluje zástupkyně vedoucího mise Lékařů bez hranic v projektu pro migranty v Řecku Ioanna Kotsioni. Většina migrantů, kterým Lékaři bez hranic poskytli pomoc, popsala zadržování jako bolestivou a nelidskou zkušenost. Pobyt v záchytném zařízení byl hlavní příčinou úzkosti a stresu.
Většina migrantů utíká z válkou zmítaných nebo nestabilních zemí jako je Afghánistán či Irák, aby konečně našla bezpečí. Na cestě do Evropy absolvují uprchlíci dlouhou a nebezpečnou cestu, po příjezdu jsou však zadržováni v nehumánních podmínkách. To v nich vyvolává obavy a strach. Téměř třetina pacientů Lékařů bez hranic uvedla, že se stala obětí nebo svědkem násilí ve své rodné zemi nebo se ocitla v ohrožení života. Psychologové Lékařů bez hranic pozorovali příznaky posttraumatických stresových poruch u 9,5 % pacientů. Během individuálních sezení vykazovalo 39% pacientů příznaky úzkosti, zatímco 31% pacientů příznaky deprese.
Zpráva také upozorňuje na nevyhovující podmínky v záchytných zařízeních, kterých stav je pod úrovní národních a mezinárodních standardů. Často se využívají nevyhovující zařízení a některá detenční centra jsou trvale přeplněna. Hygienické podmínky jsou většinou velice špatné. Migrantům není dovoleno pravidelně vycházet z cel a členové rodin jsou odděleni. Neexistují také žádná opatření pro zranitelné skupiny, ke kterým patří především těhotné ženy, děti a lidé s postižením. Migranti a žadatelé o azyl nemají dostatečné informace o svém legálním statutu a fungovaní detenčního systému a nejsou zde k dispozici žádní tlumočníci.
Migranti si také opakovaně stěžovali spolupracovníkům Lékařů bez hranic, že se jim nedostávalo dostatečné zdravotní péče a měli problémy s komunikací s lékaři. Migranti a žadatelé o azyl zadržovaní ve třech záchytných zařízeních často uváděli, že s nimi bylo zacházeno jako se „zvířaty“. Jeden zadržovaný migrant se svěřil Lékařům bez hranic: „Jak zde mohu žít? Tohle je místo pro zvířata. Dívám se každému do tváře a vidím pouze smrt.“ Lékaři bez hranic byli během své intervence ve třech detenčních centrech svědky negativního vlivu zadržování v záchytných zařízeních na zdraví a psychiku migrantů a žadatelů o azyl. Naléhají proto na místní úřady, aby zlepšily životní podmínky zadržovaných migrantů a zavedly jiné postupy při jejich vstupu do země.
Lékaři bez hranic apelují na řecké úřady, aby pečlivě zvážily dopad zadržování na zdraví migrantů a žadatelů o azyl a zavedly jiné postupy, obzvláště u těch nejzranitelnějších skupin. Plány řecké vlády na založení tzv. „vstupních prověřovacích center“ pro nově příchozí jsou prvním pozitivním krokem a měly by být implementovány co nejdříve. Vláda by měla zaručit, že podmínky a služby v těchto centrech budou splňovat mezinárodní standardy a věnovat zvláštní pozornost poskytování odpovídající zdravotní a psychologické péče. Se zadržovanými migranty a žadateli o azyl by mělo být zacházeno důstojným způsobem, a těm, kteří si to přejí, by mělo být umožněno požádat o azyl.
Lékaři bez hranic poskytovali psychosociální pomoc migrantům a žadatelům o azyl ve třech záchytných zařízeních (Pagani na ostrově Lesbos, Filakio v prefektuře Evros a Venna v prefektuře Radopi) od srpna 2009. Týmy Lékařů bez hranic složené z psychologů, sociálních pracovníků a tlumočníků pravidelně tato detenční centra navštěvovaly. Psychologická podpora byla poskytována skrze individuální a skupinová sezení. Psychologové Lékařů bez hranic poskytli konzultace celkem 305 pacientům během 381 individuálních setkání, navíc pořádali také 79 skupinových sezení a 258 terapií pomocí hry. Lékaři bez hranic ukončili své aktivity v záchytných zařízeních na konci května 2010.
