DRK: Tisíce lidí uvězněno uprostřed bojů v provincii Ituri

Od konce roku 2009 zůstává tisíce civilistů uvězněno uprostřed pokračujících bojů mezi armádou a ozbrojenými skupinami v provincii Ituri v Demokratické republice Kongo (DRK). Některým z nich se konečně podařilo z bojové oblasti uniknout. V malých skupinách tajně překročili frontovou linii a došli do měst Gety a Aveba, kde Lékaři bez hranic poskytují akutní zdravotnickou pomoc.

„Když jsme je přijali, většina z nich byla hladová a unavená,“ vysvětluje vedoucí mise Lékařů bez hranic v DRK Laurence Gaubert. „Máme velké obavy o ty, kteří v oblasti zůstali. Nedostane se jim žádné pomoci, protože se nachází za bitevní linií.“

Provincie Ituri je úrodná oblast s rozsáhlými lesy. Jižně od města Bunia se vlní zelené kopce podél jezera Albert, které tvoří hranici se sousední Ugandou. Tento kraj by mohl vzkvétat, ale vidina bohatství v podobě drahých kamenů skrytých v těchto kopcích zapříčinila již nespočet násilných konfliktů. S přibývající boji mezi různými ozbrojenými skupinami o kontrolu nad přírodním bohatstvím se provincie Ituri pomalu stávala synonymem násilí. „Samotné slovo Ituri budí v lidech v hlavním městě Kinshasa strach,“ říká mladý konžský doktor z organizace „Médecins d’Afrique“. „Moje rodina se zděsila, když jsem přišel domů a oznámil jim, že jedu do místní všeobecné nemocnice vyhodnotit situaci. Všichni se mě snažili přesvědčit, abych nejezdil.“

Přelom století znamenal pro Ituri velmi temné období, přinesl s sebou pocit nejistoty, který stále přetrvává. Životy a každodenní činnosti místních obyvatel jsou ovlivňovány chamtivostí a krutostí válčících skupin. „Značná část populace regionu Irumu je nebo byla do nedávna vyháněna ze svých domovů,“ říká koordinátorka Lékařů bez hranic v Gety Elsa Moulin, kde Lékaři bez hranic podporují místní nemocnici a několik zdravotnických středisek. „Lidé snášejí toto násilí apaticky, protože je ve vzpomínkách pronásleduje minulost plná nespravedlnosti a beztrestnosti. Události jako je tato nám pomáhají si uvědomit, že situace v Ituri je stále vážná,“ dodává.

Poslední vlna násilí začala loni v prosinci, kdy armáda zahájila útok proti milicím v oblastech Poto-Poto a Tchey. Ty útok opětovaly a tisíce civilistů tak zůstalo uvězněno uprostřed bojů, které následovaly. „Měli dvě možnosti,“ říká Moulin, „buď mohli utéct a riskovat životy nebo se měsíce skrývat bez jídla.“ Události vyvrcholily na začátku března, kdy armáda zahájila druhý útok. Podle neověřených zdrojů byli civilisté při pokusech sehnat trochu jídla pro své rodiny zabíjeni. „První uprchlíky jsme přijali 8. března,“ vysvětluje Moulin. „Nebylo jich mnoho. Byli to nepochybně ti nejhladovější, ale také nejodvážnější, kteří se pokusili uprchnout jako první. Museli být opravdu velice stateční. Obzvláště matky s dětmi a staří lidé, vlastně každý, kdo byl schopen jít. Aby nebyli spatřeni cestovali buší pouze v noci. Trvalo jim čtyři dny dostat se do Ozoby."

V následujících dnech pohyby lidí zesílily. Vůdce komunity ve Walendu Bindi a Lékaři bez hranic, jediná humanitární organizace v oblasti, společně apelovali na vůdce ozbrojených opozičních stran, aby umožnili civilistům bezpečně opustit bojové oblasti. Bohužel koncem března dorazily z buše pouze malé skupiny lidí. Vyvstává tak otázka, zdali ozbrojenci nepoužívají své vlastní členy rodiny jako lidský štít a nedávají tak v sázku jejich životy.

Týmy Lékařů bez hranic nadále přijímají vyčerpané uprchlíky a odkazují je do svých zařízení ve městech Aveba a Geta. Téměř 10% příchozích dětí do 5 let trpí vážnou podvýživou a musí být hospitalizováno v nemocnicích. Jelikož značná část této oblasti zůstává uzavřená, není možné zjistit, kolik lidí zemře během cesty vyčerpáním, následkem nemoci nebo střelného zranění.

Celkem se podařilo uprchnout 2 046 lidem. Cesta však byla začátkem dubna znovu uzavřena a mnoho lidí tak zůstává nadále uvězněno. Vůdce komunity odhaduje, že se v blízkosti bojové oblasti nachází několik tisíc lidí. „Nejhorší je, že kvůli bezpečnosti jim není možné poskytnout žádnou humanitární pomoc.“

Jen velmi zřídka se někomu povede dostat se k uvězněným lidem. Místní lidé se obávají, že se nikdy nedoví, co se děje za bojovou linií. O situaci v Ituri a jejich obyvatelích, kteří uprchli, nikdo nic neví. Podle posledních zpráv pokračovaly boje minulý týden v lese Mukato Ngazi. „Tento konflikt nesmí zůstávat nadále přehlížen. Musíme se pokusit najít řešení, jak umožnit těmto lidem žít opět v míru,“ prohlašuje Gaubert.

Skrze své mobilní kliniky a nemocnice poskytují Lékaři bez hranic v provincii Ituri lékařskou pomoc pro uprchlíky, kteří utíkají před násilím ozbrojených skupin. V roce 2009 bylo ve městě Bunia ošetřeno měsíčně 2 000 dětí a celkem 700 dětí mladších 5 let bylo hospitalizováno. Lékaři bez hranic také ošetřili a poskytli psychologickou péči více než 1 000 ženám, většinou obětem znásilnění.