DRK: Lékaři bez hranic pomáhají ve "věznici hladu"

Během dvou měsíců zemřelo v důsledku kritické podvýživy sedmnáct vězňů převezených z věznice ve městě Bunia (provincie Ituri v Demokratické republice Kongo) do městské nemocnice. Tým Lékařů bez hranic v Bunii zde nedávno zasahoval, aby pomohl zlepšit katastrofální situaci ve věznici. Na tomto dezolátním místě se tísní více než 500 vězňů, z nichž sotva jedna třetina kdy stanula před soudem.

Dva velké stany Lékařů bez hranic jsou postaveny před dlouhou oprýskanou budovou obehnanou ostnatým drátem. V malé strážní budce sedí četník a drží otevřenou velkou registrační knihu, zatímco jeho dva kolegové si povídají pod mangovým stromem. Toto je vstup do hlavní věznice v Bunii. Žádný neklid, žádné viditelné napětí. Najednou se ve vchodu vynoří skupina mužů. Pochodují v zástupu směrem ke stanům. Většina z nich jsou mladí muži, neliší se od ostatních kolemjdoucích na nedaleké ulici. Tito muži však tráví své dny a noci v hrozném prostředí jediného vězení v provincii Ituri, postaveného pro přibližně sto vězňů, které ale nyní pojímá počet vězňů pět krát vyšší. Nejenom, že je vězení kompletně zchátralé, co je mnohem závažnější – poslední dobou je to místo, kde mnoho vězňů umírá hladem.

Nejdříve je nutné řešit nejurgentnější případy

Když Lékaři bez hranic nabídli vládním představitelům plán na ukončení řady úmrtí kriticky podvyživených vězňů, ti bez váhání přijali, a od začátku intervence na začátku prosince nebyla ohlášena žádná další úmrtí. Nicméně, stále je co zlepšovat ve zdravotní péči a hygiene pro více než 540 lidí, kteří jsou momentálně za mřížemi.

„Příchod Lékařů bez hranic nás dostal z vážných problémů,” připouští Adrien Mamoudi, asistent ředitele věznice. Doufá, že díky intervenci Lékařů bez hranic vyjde najevo nesmírné strádání, jemuž jsou vězni v Bunii vystaveni.

„Je to druhý víkend naší intervence,” vysvětluje Manuel Ihanga, vedoucí projektu v Bunii. „Minulý týden jsme se nejdříve zabývali nejurgentnějšími případy a poskytovali terapeutické potraviny všem podvyživeným. Díky tomu jsme byli schopni vyvarovat se dalších úmrtí, to je jisté." Naštěstí, Mezinárodní výbor Červeného kříže (ICRC) začal rychle spolupracovat na projektu s Lékaři bez hranic a nyní denně dodává do věznice jídlo. „Před dvěma dny jsme začali s lékařskými prohlídkami,” dodává Manuel.

V prvním stanu probíhá třídění, kde zdravotník Claude Wakungo registruje pacienty, váží je, měří teplotu a provádí jednoduché prohlídky. Složitější případy, nebo ty, které vyžadují testy, jsou posílány do druhého stanu. Serge Matata, další ze zdravotníků, zde společně s lékařem prohlíží pacienty a konzultuje jejich zdravotní stav. Jean-Pierre Tika je také zdravotníkem, ale není zaměstnán u Lékařů bez hranic. Již rok pracuje jako „zdravotní sestra“ ve věznici. „Je to těžká práce,” říká, „je zde mnoho pacientů s různými druhy infekcí. Chybí nám prostředky, nemáme mnoho léků. A já nemohu odkázat ty nejtěžší případy do hlavní nemocnice. Počet útěků je příliš vysoký.”

Sotva projdete dveřmi, jste v šoku

Následuji Geoffreyho Santini, logistika Lékařů bez hranic, který se vrací do vězení nainstalovat dvě stanice na odběr vody. Sotva projdu dveřmi, jsem šokován. Dav mužů různého věku se tísní na velmi malém prostoru. Odtud vstupujeme na hlavní dvůr, obcházíme právě přivezené mísy s vařenou rýží, které přitahují hladové pohledy. Musíme si skrz skupinu mužů prodrat cestu na okraj dvora, kde jsou umístěny latríny a sprchy - účel Geoffreyovy návštěvy.

Na velmi malém prostoru jsou umístěny čtyři latríny a blok sprch s vratkými stěnami a bez dveří. Pach zde je odporný. „Rozdali jsme vězňům rukavice a sanitární vybavení, aby mohli vyprázdnit latríny,” vysvětluje Geoffrey. „Předtím to museli dělat svýma holýma rukama. Naštěstí, Mezinárodní výbor Červeného kříže se chystá brzy přestavět sanitační blok. Za naši stranu se chystáme co nejdříve zavést pitnou vodu.“

Pohotový zásah Lékařů bez hranic již podnítil další organizace, aby nabídli podporu, což Manuela povzbuzuje. Jde se mnou do jedné z cel: temná místnost bez oken o velikosti, kterou je nemožné odhadnout. Celkem je zde stísněno dohromady 108 vězňů ležících na zemi na prošoupaných matracích. Žádné postele. Tucet plastikových pytlů visí na zdech, pokrytých načmáranými nápisy, a nabízí pár dotyků barev. Jsou jediným majetkem vězňů. To vše umocňuje velmi silný, nepopsatelný zápach, mísící dohromady pot a jiné tělesné tekutiny.

Manuel překračuje muže ležícího na straně. Třese se horečkou. Jiný velmi mladý muž přichází, jeho pleť je „vosková“. Stěžuje si na akutní průjem. „Požádali jsme vedení věznice, aby zdravotní sestra každé ráno prošla vězení a zkontrolovala, jestli něco nebylo opomenuto během prohlídek,” vysvětluje Manuel. „Je ale obtížné opravdu vědět, co se tady děje, pokud nepřijdeme osobně.“

Stísněné podmínky mohou vyústit v násilí

Jiné dveře nás vedou do daší části vězení: dostáváme se do části pro ženy a mladistvé. Něco kolem třiceti žen různého věku je zde drženo společně s přibližně dvaceti mladistvými. „Stísněné podmínky mohou vyústit pouze v násilí,”svěřuje Manuel. „Pokusíme se částečně řešit problém jako součást tohoto projektu návrhem přestavby tohoto místa.”

Geoffrey nás dohání. Právě dokončil měření a ujišťuje nás, že voda může být zavedena rychle. Opouštíme děti a míříme k východu okolo ohnišť, vybudovaných mezi několika velkými kameny a nad nimiž bublají veliké hrnce s rýží. Četník s puškou na rameni za námi uzamkne železné dveře. „Alespoň dnes vězni nemají hlad a zítra se budou moci umýt,” uzavírá Manuel.

Noc pomalu padá na věznici v Bunii.

První fáze intervence Lékařů bez hranic byla původně plánována na dobu tří týdnů. Od prvního dne obdrželo terapeutické potraviny přibližně 50 vězňů. Všichni vězni byli vyšetřeni zdravotnickým personálem a nyní se jim dostává potřebné péče. Zavedly se nezbytná krizová opatření k zajištění dodávek pitné vody a zlepšení hygieny.

Během druhé fáze, která by měla trvat tři měsíce, budou Lékaři bez hranic ve spolupráci s dalšími organizacemi, včetně Mezinárodního výboru Červeného kříže (ICRC), pokračovat ve zdravotnických, výživových a logistických aktivitách. Cílem je, aby na konci intervence měli všichni vězni přístup ke zdravotní péči a potřebné výživě.